Autor: 100 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
The Synarchy of Molten Bones

DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones

Kdyby dál pokračovali v měknutí, radši bych dobrovolně opustil tento svět… Deathspell Omega ale servírují svou nejlepší nahrávku.

Deathspell OmegaS těmito francouzskými šílenci už to táhnu notnou dávku let a ještě se nestalo, aby mě zklamali. Pravda, poslední EP Drought je asi nejslabší počin (alespoň dle reakcí většiny), ale i tak mě nijak neuráží a rád si ho poslechnu (dokonce mám i na asfaltu). Každopádně když vyšla ven informace, že maniaci z DsO chystají novou nahrávku, nervozita vzrostla. Nervozita a očekávání. Jak to pojmou? Budou pokračovat v měknutí a dojde i na to, že i mě, úchylného vše-tolerujícího Deathspell voyeura začnou nudit? To bych vážně radši dobrovolně opustil tento svět…

No nic, zaplatil jsem si předobjednávku jak vinylu, tak mp3, abych měl vše z první ruky, a jde se na to. The Synarchy of Molten Bones může začít. A začíná hezky. Hezky nechutně, zvony, disharmonie jak v Matrixu, nasamplované divnozvuky do klasického Deathspell začátku desky, paráda. A konec! Přichází první riff a hned první vražda – je to tady, Deathspell Omega se vrátila k masakru jako na Paracletus či Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum. Už v půlce prvního songu přichází absolutní lobotomie a já mám chuť jít někam skočit ze skály a letět hodně dlouho. Totální výmaz, masakr, zlo, chaos, hnus, tahačky, vysypaný Paracletí drnkačky, nemilosrdný skluzy… prostě geniální nádhera. Nejde se soustředit na nic jiného než na jejich hudbu. Brutalita sypaček nezná hranic, kytary trhají kusy masa a lámou kosti a basa (konečně začíná hrát jednu z hlavních rolí) dělá uzly na vnitřnostech a otok mozku!!! K tomu všemu hnilobný různobarevný vokál s nemilosrdným (a sakra vychytaným) frázováním  - D(s)O hajzlu! První poslech doporučuju v nějaké izolované místnosti, nejlépe asi na samotku v odlehlém blázinci, jinak hrozí vlastnoruční urvání si hlavy samou (nemocnou) radostí, že borci zplodili tohle dítko. Hodně vzdáleně se dá říct, že Fas tady souloží s Paracletus, což pro mě, který miluje právě tyto dvě desky ze všech nejvíc, je naprosto orgasmická kombinace.

Deathspell OmegaJak jste již pochopili, tohle je víc, než cokoliv jiného, velice neobjektivní výchval nové desky jednoho nemocného a na smrt zapřísáhlého fanouška. Nečekejte tady nějaké odborné rozbory a kritické připomínky. Pro mě je totiž každá skladba, každý riff, každý part, každý nástroj, každé slovo, každý tón na tomhle veledíle dokonalý. Velké plus je, jak říká kolega Dalihrob, že Deathspell Omega prostě posunula laťku, chcete snad od nich ještě něco víc? Mohl bych rozepsat každou pasáž zvlášť, ale bylo by to na 6 A4 a stejně by to nikdo nečetl (smích). Každopádně zase bych byl proti sobě, nevypíchnout hlavní momenty, i když ty se pak s dalšími a dalšími poslechy mění, nicméně po prvním lámání v kole mi utkvěl v hlavě především perfektní výmrd mysli před pochodem mrtvých klaunů ve Famished for Breath. Právě tady jsem si všimnul toho, že basa dostala dost prostoru a na to, aby totálně zabila (myšleno v dobrém) posluchače není potřeba žádná onanie a honění, tady (a najděte si tu pasáž sami) to ničí vychytanými a utnutými dobičkami. A jak! Vůbec že takový motiv vymysleli, mi rozlilo teplo do celého těla a oni to ještě vyšperkují takovouhle vychytávkou… Nicméně to pořád není vše, úplný závěr desky, kdy se na vás v Internecine Iatrogenesis hrne hodně tučná zkáza a je jasné, že naděje právě naposledy vydechla, je skvostný. Abych se opakoval – geniální! Prostě jsem zůstal bez spodní čelisti. Hotovo, prázdno, apokalypsa, všude jen šeď, nicota existuje! Nic víc než „DO-PR-DE-LE“ se nedalo říct. Tak znovu no… (uslintaný úsměv).

Deathspell OmegaS dalšími poslechy si pak lze všímat naprosto úžasné propracovanosti stavby skladeb. Vlastně vůbec nedokážu pochopit, jak tohle dokáže někdo zahrát, natož napsat!? Docela by mě zajímalo, na čem kluci frčej, když tohle píšou, tvořej, vymejšlej. A bicí? No, pokud to byl člověk, tak je to magor, a pokud to je automat, tak je magor ten, kdo to klikal, protože to by muselo bejt snad ještě větší peklo, než to nahrát (smích). Monstrózně se povedl také zvuk a jak jsem již předeslal nahoře, vytažení basy. Nevím, čím to je, možná tím, že ten rip je přímo z první ruky, ale zvuk je masitější než všechno ostatní, co jsem schopen si tu a tam mezi poslechy Synarchy pustit (s polskou Arkonou v čele). Nic tam není přepálené, jak bývá v dnešní době zvykem, všechno krásně ničí na ideální frekvenci.

Shrnutí? Deathspell Omega nám naservírovali svou nejlepší nahrávku v diskografii. Nejlepší nahrávku v žánru. Posunuli black metal zase o notný kus ne dopředu, ale jinam! Nedokážu teď poslouchat nic jiného, jsem absolutně pohlcen. Možná proto, že na téhle nahrávce je vše, čím v hudbě tolik žiju a co vyhledávám. Vše najednou. Proč bych měl hledat dál? Jsem velmi zvědavý, kdo se k The Synarchy of Molten Bones nějakým způsobem dokáže byť jen přiblížit. Vypadá to, že novinka Balance Interruption je alespoň z půlky stejně šílená a brutální, takže to by mohlo být v pořádku a vkládám hodně nadějí do Inferna a Wormlust, mimo blackmetalový žánr pak ještě do Ion Dissonance. Satanžel Ulcerate už desku vydali a nedala mi zhola nic. Ale tak o to víc si vychutnávám každou vteřinu Synarchy (úsměv).

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

The Synarchy of Molten Bones, Deathspell Omega, black metal, progressive metal, avantgarde