Články

přeposlat článek tisknout
MISANTHROPE, FORGOTTEN SILENCE, DYING PASSION

MISANTHROPE, FORGOTTEN SILENCE, DYING PASSION

  • kdy: 28.4.2006
  • kde: Praha, Matrix

A po čtvrtečních Sadus tu byl pátek a s ním návštěva extravagantních Frantíků Misanthrope. A opět to byl smolný večer, ne ani tak návštěvností (řekněme něco okolo 150 lidí), ale selhala tentokrát technika, ale k tomu postupně.

Krátce po osmé se na pódium dostavili mágové Forgotten Silence a rozehráli své eposy chystané pro desku vydavatele Martina Čecha a jeho pořádající agenturu Epidemie. Jestli jsem to dobře spočítal, tak se dostalo „pouze“ na čtyři skladby, přičemž poslední byla z prehistorie Thots a potěšila tak nemálo přívrženců, i když aplaus kapela utržila co chvilku. Nevadilo, že se opět posunuli jinam, řekněme do artrockově znějících kolbišť. Hrálo jim to hrálo, kroutilo se, kudrlinkovalo, samozřejmě nezpívalo (vyjma Thots přídavku) a klávesově čarovalo. Ano, ano, zejména na tento nástroj (opět po dlouhé době) směřuji megapochvalu, byť se musely krčit za sloupem ve tmě.

A pak to přišlo. Kde se vzal, tu se vzal výpadek proudu a Matrix se v několika opakovaných fázích postupně ocitával ve tmě či aspoň příšeří. Šťáva netekla a když tekla, tak způsobem, který úplně ne tak vyhovoval zvukové aparatuře, takže došlo k odpálení středů na bednách. Oprava zabrala tak přes hodinu, což různí jedinci trávili různě, nejvíce ale trpěl Martin Čech, jehož utrápený výraz se nedal než politovat.

Nakonec ale problémy odezněly a na pódium se rovnou vyštrachali Misanthrope. Těžko říci, proč je jim přisuzován přídomek „avantgardní“. To spíše je jim bližší ta aristokracie. Jisté je, že tento večer mi spíše připomínali blekmetalové Elvise křížené s Ozzym. Možná jsem je úplně nepochopil, možná to je ta jejich „avantgarda“. Jedním dechem ale dodávám, že když si na tuto rozpolcenost člověk zvykl, mohlo ho to i bavit, což se v mém případě stalo záhy. Ono se dá totiž těžko nepodlehnout nakažlivým melodiím, které tihle žabožrouti dokáží složit. K tomu přirozené showmanství, které předváděl po celé vystoupení do kožené bundy napěchovaný, otylý zpěvák S.A.S. De L’Argiliére. Velmi k popukání byly jeho vrtule a ještě zajímavější jakoby neurvalé chování vůči svým spoluhráčům, které sem tam nevybíravě odstrčil, aby se dostal, kam zrovna potřeboval.

Závěr pro hrstku přítomných obstarali Dying Passion a zdá se, že budu muset na tuhle kapelu přehodnotit názor.

I přes drobné problémy s technikou opět podařený večer, který bych nazval překvapujícím po všech stránkách, více ale už Bizzi…

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Kde se vzala tu se vzala jedna avantgardní kapela, která chtěla oblažovat minimálně dva z našich smyslů, ale vlastně se nevzala vůbec, protože nebyla, nebo vlastně byla, ale v minulosti, ne teď. Ano, mluvím o Misanthrope, ne o FS. Jejich ujeté období vystřídala snaha se prosadit ve větším měřítku (možná to je vyčerpání...) než-li v rámci Holy Rec, a ač vlastně proti aktuální tvorbě Miss and the Rope nemám nic, zjišťuji, že mě to vlastně moc neba. Ano, hraje se i na do publika otočené odposlechy, protože část PA systému odešla s výpadky energie, ale na výsledek to nemá výraznější vliv. Kapela hraje z desek po průlomovém Visionaire, a tak to do lidí dvougenerační kapela kulí melodickým deathem, někdo by řekl aj blackem. V kůži napresovaný S.A.S. vypadá jak otylý homosexuální motorkář navíc s projevem francoužštinou značně poznamenaným (to mě živě na rozdíl od cds bavilo), basák s jen částečně nastřelenou kšticí (ano, tolik toho na hlavě má :)) točí kebulí jak panáček na palubní desce ex-káry mýho dědy, mladej kytarista své party hraje bezchybně a bubeník, trochu robot, bez jakékoli známky emoce hraje co je třeba. Na mě dlouhé vystoupení s alespoň solidním zvukem a parádním nasazením kapely, která kdysi hodně mluvila do směřování evropského netradičního symfo metalu. Misanthrope to ale evidentně bavilo hodně a fans vlastně také, a tak by mě zajímalo, jakou pozici tato kapela má doma v Kokrhelíně.

Zmíním se i o Forgotten Silence, kteří hráli tři (?) eposy z připravované novinky Mezzocaine (Loo, předpokládám ale pro Redblack) mezi nimiž byla třeba titulní skladba a pak jako čtvrtá -k desetiletí Thots- zazněla Clara v maličko poupravené verzi se sypačkou :) Musím říci, že mne vystoupení bavilo mnohem více než na Redblack Days, kde jsem asi na změnu v hudebním směřování FS nebyl připraven :) Všechny chválím, zbožňuji nového drummera (také Ador Dorath) a trošku bych pokáral Medvěda za občasné občasnosti :)))

Jako poslední v již pokročilou hodinu hráli Dying Passion, ale vzhledem k pokročilé hodině, hodinové pauze před Misanthrope a jejich dlouhému setu DP vnímám pokročile a jen tak na oko, na ucho a snad i jen tak na čich… Tak alespoň v jedné větě – báječné vystoupení a ještě báječněji vypadající Zuzka byli sladkou mňamkou na uvítání nového dne a následného vypíjení Matrixu… hurá a juch!