MALLEPHYR - lidstvo je zaslepené zejména svojí existencí

MALLEPHYR - lidstvo je zaslepené zejména svojí existencí

Mallephyr z Plzně si krátce po vydání svého debutu vydobyli minimálně na české metalové scéně skvělé jméno. A jelikož nyní vychází jejich druhé album Womb of Worms, rozhodli jsme se s frontmanem Markem udělat rozhovor.

Mallephyr - Assailing the HolyVaše první deska Assailing the Holy měla samé super reakce, nebo jsme alespoň jiné nezaznamenali. Nyní vychází novinka Womb of Worms. Zásadní hudební změnu neočekáváme, ale že byste jen nahráli další písně a jeli setrvačně dál, si nemyslíme. Co od ní tedy máme čekat, je pro ní něco příznačné? Kam jste se hudebně posunuli?

Jednoznačně zůstáváme v intencích black/death metalu, ale oproti debutu je tam podle mě dost změn z hlediska kompozičního, produkčního i třeba vokálního. Assailing… je podle mě kompozičně mnohem přímočařejší než Womb…, ve které je více zvratů a nálad. Zvukově je novinka trochu špinavější, hutnější, ačkoliv s produkcí jsem stále velmi spokojen i na debutu. A vůbec poprvé jsem na nějaké nahrávce spokojený s vokálem. Konečně jsem ze sebe tak nějak dostal to, co jsem měl v úmyslu. V neposlední řadě myslím, že Womb… je prostě větší hnus než debut.
 
Ptal jsem se hlavně proto, že Mallephyr, i když šlo žánrově o něco jiného, vznikl poměrně záhy po konci Gate of Illusions, takže tu byl poměrně rychlý vývoj během krátké doby. S Gates jste navíc měli docela našlápnuto a po vydání EP. Jak došlo k tomuhle přerodu kapely míchající všemetal (death/thrash/black/prog/doom) na deathened black?

V Gate… jsme se začali stále více lišit v náhledu na další směřování. Osobně jsem měl v hlavě již při tamním působení myšlenku na založení projektu žánrově zařaditelného právě tam, kde jsou Mallephyr. Sice se může zdát, že to byl jen přerod z jedné kapely do druhé bez zásadních personálních změn, ale já bych to tak úplně neviděl. Vlastně jsme z Gate… přešli jen já a Adam, Tom s námi nikdy nehrál nastálo. Necítil jsem v Gate… úplně možnost vyjádřit svoji hudební vizi a mít absolutní svobodu v tvorbě, kterou cítím teď. Nevím, zda jsme měli našlápnuto, nebo v závěru naopak spíše stagnovali… ať je to jak chce, Gate… pro mne byli zajímavou etapou, nabral jsem prvotní zkušenosti a určitě mi to něco dalo.
 
Už jsem řekl, že při tomhle přerodu jste jako hudební osobnosti museli projít větším vývojem. Jak se změnily celkové vlivy, oblíbené kapely a to, co v hudbě – i jako autoři - hledáte? A rovnou můžeš/te připojit, jaká alba vás zaujala v poslední době.

Vlivy se samozřejmě časem měnily a mění se stále. Když jsem v Gate… začínal, myslím, roku 2008, ještě jsem tolik neujížděl na black a death metalu, jako tomu bylo pár let poté. Tyto dvě metalové odnože jsou pro mě nyní naprosto zásadními, ač si rád poslechnu leccos. Na rozdíl od různých jiných subžánrů mám u těchto dvou pocit, že stále ještě nejsou vyprahlé, že nebylo vše řečeno. Například v thrash či heavy metalu těžko někdo přijde s něčím novým, zatímco zde je stále co objevovat. Osobně v hudbě hledám hlavně určitý feeling, atmosféru, svojskost. Může to být primitivní, nemusí to být dokonale nahrané a zahrané, nemusí to mít dokonalý zvuk… ale musím z té nahrávky cítit, že do ní byl autor vnořen, že skutečně to, co produkuje, též cítí. Samozřejmě je také velkou devízou, pokud se někomu podaří se od ostatních i v dnešní přehlcené době odlišovat, jakýmkoli způsobem.

Letošní rok u mě zatím patří Under Ether od ASCENSION. Chvíli jsem se do té produkce musel dostávat, ale trpělivost éter přinesla. Famózní dílo, blackmetalový základ se silně rockovým feelingem. Baví mě poslední BALMOG, GLORIOR BELLI, FUNERAL MIST… A jinak, zrovna když píšu tyto řádky, mi tu poněkolikáté jedou noví KOMMANDANT – Blood Eel, a musím říci, že to je síla! Pokud bych se měl poohlédnout lehce do minulosti, tak nejlepší deskou za posledních několik let na poli black metalu pro mě je loňské album REBIRTH OF NEFAST – Tabernaculum. Tam jsem našel naprosto vše, co od žánru očekávám.
 
MallephyrKdyž mluvíme o deskách z poslední doby. Očekáváte v dohledné době od hudební scény něco konkrétního, kam se to dle vás bude ubírat?

Asi to bude pokračovat v nastoleném vícesměrném trendu. Tedy na jednu stranu budou stále vznikat nahrávky odkazující na dekády vzdálenou minulost, zároveň se bude mnoho interpretů snažit přijít s něčím novým, ať už v rámci jednoho žánru (produkčně, kompozičně, formou), nebo mísením mnoha, před několika lety třeba i zdánlivě neslučitelnými styly.

Samozřejmě se ale bude ubírat zejména tím směrem, že bude stále víc a víc a víc kapel, bude složité se v tom zorientovat, udržet si nějaký přehled, protože to jednoduše při dalších povinnostech není možné. Nahrávek vzniká nepřeberné množství, což je na jednu stranu dobře, protože se člověku v podstatě pod nos dostane mnoho vynikajících záležitostí, zároveň by ale podle mého neuškodilo, kdyby některé bandy nechrlily jednu nahrávku za druhou a spíše nad hudbou o něco víc přemýšlely.
 
Chce se ti uvést, které máš na mysli?

Nemířil jsem na nikoho konkrétního, takových kapel je všude strašně moc.
 
Womb of Worms na konci října vyjde u nového labelu Satanath. Bylo pro vás partnerství s Mad Lion přínosné? Na co se u nové spolupráce těšíte? Třeba jejich pomoc v rámci zajímavějších koncertů/tour?

Partnerství jednoznačně přínosné bylo. Ať už tím, že si nás Przemek z Mad Lion Records sám všiml na koncertě a vložil do nás na základě něj důvěru poté, co jsme neúspěšně nějakou dobu zahraniční label pro vydání debutu hledali. Nebo tím, že jsme díky němu několikrát vystoupili v Polsku a například na koncerty v Poznani či Chorzowě velmi rád vzpomínám.

U nové spolupráce s Alexejem ze Satanath Records nás těší už to, s jakou bryskností zareagoval. Rozesílal jsem promonahrávky do různých labelů a on po jediném dni napsal, že chce desku vydat. Zatím nevím, co očekávat třeba z hlediska koncertů, moc jsem se po tom nepídil, nám šlo hlavně o samotné vydání. Satanath je poměrně velký label, má zvládnuté promo a hlavně skvělý přístup. Uvidíme, kam až se spolupráce vyvrbí, každopádně i to, že na nás musel maličko v určitých ohledech čekat, protože ne vše šlo tak rychle, jak bychom chtěli, ale neodradilo ho to, je pro mě cenné.
 
Co nešlo podle plánu? Odhaduju, že produkční věci.

Neřekl bych úplně nešlo podle plánu, ale se vším kolem zvuku a grafiky bylo hodně práce, takže se to trochu protáhlo. Zásadní ale je, že se vše nakonec stihlo tak, aby deska vlastně ještě hodně za čerstva vyšla. Ne snad za čerstva po nahrání, protože to probíhalo od loňského srpna do letošního března, ale za čerstva po finalizaci. To je velký rozdíl oproti debutu, který byl kompletně hotový možná rok před samotným vydáním.
 
Mallephyr - Womb of WormsObal kreslil výtvarník Marek Škubal. Byli jste na nějaké z jeho posledních výstav věnované knize Bůh odporných věcí? Lze předpokládat, že jste ho znali už dříve (je to taky Plzeňák), ale je jeho nedávná publikace důvodem, proč jste se rozhodli k obalu od něj namísto opětovné spolupráce s Rafaelem Tavaresem?

Na poslední sérii výstav jsme se bohužel nedostali, ale Sinneral se již dříve byl podívat na některé z Markových výstav v Plzni. Tam vlastně i vznikl nápad, že by bylo zajímavé jej oslovit. I tak trochu shodou náhod, neboť že se bude deska jmenovat Womb of Worms se rozhodlo chvíli před tím, než byl Sinneral na oné expozici. Hezky spontánně to tedy zapadlo do celkové vize. Dříve jsme se ale s Markem neznali. S Rafaelem jsme nebyli na žádné další spolupráci domluveni, ale kdo ví, co bude v budoucnu. Oba artworky považuji za velmi vydařené.
 
Marek Škubal pracuje na cyklu Animal Bódhisattva, kde se zabývá tematikou „božství", pro níž ikonograficky zvolil obraz červa jako zástupce nejnižších forem života a zároveň symbolu vyvolávajícího mnoho protichůdných pohledů, což definuje i obal Womb of Worms. Jeho entity pro něj jsou „univerzálním symbolem smrti i znovuzrození, jednoty nejnižšího s nejvyšším, neustálého koloběhu konstrukce a destrukce v nedělitelném celku“, je vám toto blízké?

Já myslím, že tak, jak jsi to v otázce pojmenoval/citoval, to naprosto koresponduje s albem. Dokonale pak v tomto případě tehdy, pokud „božství“ nahradíš „lidstvem“.
 
Lidstvo se často upírá k bohům/modlám. Aktuální je u nás kauza odsouzení tři mladíků za vypálení kostela v Gutech. Jak se člověk, generačně mladší blackmetalista, kouká na bývalou éru divokého black metalu v Norsku, kdy došlo k několika vraždám a muzikanti vypalovali kostely?

Ta kauza asi nemá s black metalem nic společného, alespoň z toho, co jsem tak letmo zahlédl. Na události v Norsku v 90. letech se dívám asi tak, že se staly, ale jde to mimo mě. Snaha šokovat byla v té době vysoká, některé kapely si možná i díky tomu užívají kultovní status. K norskému devadesátkovému black metalu se stále vracím, vycházely naprosto zásadní desky, které nikdy neomrzí. Ty věci okolo prostě byly součástí, od té doby už se žánr posunul úplně jiným směrem. Mně osobně pálení stovky let starých památek přijde naprosto idiotské, dětinské, ať jde o jakékoli. Za vším byla spíše snaha šokovat a dostat se do povědomí než nějaký skutečný satanismus.
 
S Mallephyr hrajete prakticky kdekoli, nezdá se mi, že byste se záměrně profilovali pro konkrétní publikum, ale přesto nikdo nebude na pochybách, že jste blackmetalová kapela vystupující proti, jak to nazvat, svátosti, i když se to u vás vůbec nehemží satany. Jaká kapela tedy Mallephyr jsou v tom filozofickém pohledu? Satanistická, rouhačská, okultní, jen nenávidící církev a člověčenskou stádovitost, metafyzická obracející se k přírodním silám a řekněme temnotě (viz předchozí dotaz), nebo úplně jiná?

V podstatě hrajeme tam, kam jsme pozvaní, moc neřešíme, jestli tam hraje žánrově tahle nebo tahle kapela. Občas jsme v poslední době byli stylově fakt mimo oproti zbytku festivalové soupisky, ale i to mohlo být zajímavým oživením. Příkladem může být nedávný festík Krhanice open air se zaměřením spíše na grind, přesto si to své publikum našlo a ten koncert byl skutečně vydařený.

Z hlediska „satanismu u nás“, nikdy jsme se takto neprofilovali. První deska možná byla zčásti rouhačská, proti stádnímu lidskému jednání, proti zaslepenosti v závislosti na monoteistických náboženstvích. Druhá deska se v tomhle ohledu liší, vnímá lidstvo jako zaslepené nikoli pouze náboženstvím, nýbrž vším, zejména svojí existencí. Nevím, kde se vzal ten pocit lidské nadřazenosti vůči přírodním silám. Vůči okolnímu světu. Máme pocit, že jsme sežrali všechnu moudrost světa, že jsme tím nejvyspělejším druhem na Zemi, ale zároveň nás řídí ty nejprimitivnější pudy. Deska je spíše takovým niterním náhledem, pojednáním o vlastní zbytečnosti, o nicotě, o tom, jak miniaturním článkem jedinec je, přestože má dojem vlastní velikosti.
 
MallephyrTímto opět navážeme na nové album… Dá se elaborovat nad tím, o čem jsou tématicky jeho texty? Přikládáte jim důležitou váhu, mají nějaké separátní poselství, nebo je berete jako nutnou součást hudby/kapely?

Tematicky jsem to dost přiblížil v předchozí odpovědi. Váhu jim přikládám, i když ne takovou, jako hudbě. Podle mě totiž i samotná hudba mnohé řekne, text to vlastně spíše doplní, zkonkretizuje.
 
Máro, ty jako hlavní skladatel, když komponuješ, děláš už dohromady rovnou skladby s textem a vokálem, nebo tyto složky vznikají separátně a ve výsledku pak vše spojíte, až máte skladbu hotovou? Nebo snad píšete texty přímo na hotovou hudbu, případně naopak? Ovlivňují se u vás tyhle dva světy - slova versus hudba?

Jako první skládám veškeré kytary, vznikne jasný koncept skladby s tím, že vokály tuším, jakým stylem se budou ubírat, pevně dané mantinely v tu chvíli ale nemají. Pak si Tom se Sinneralem složí své party, po čemž dodělám vokální linky. Samotné texty píšu až přímo na hotovou hudbu, aspoň dosud to tak vždy bylo.
 
Nové album jste opět nahrávali (nebo jej produkoval) s Lordem Sheafraidhem, bubeníkem Stínů plamenů, Trollech, 1000bombs, Panychida… Po poslechu prvního singlu si zas nemohu nevšimnout, že zvuk (minimálně bubnů) je opět poměrně čistý/analogový, oproštěn o moderní technologické samplovací postupy. Máte to tak radši?

Úplně analogový zvuk to není, ale v zásadě souhlasím, že je pro nás důležitý určitý feeling a přirozenost, než dokonale naklikané bicí atd. Souvisí to s tím, co už píšu výše ohledně toho, co v hudbě obecně hledám. Produkce je hodně přirozená a podle mě má sílu.
 
MallephyrJste koncertně dost činní, hrajete po boku nejrůznějších kapel - i těch „závadných“. Máte v tomto nějaké mantinely a už jste se dostali kvůli tomuto do nějakých problémů? Vím, že se třeba v rámci letošní Žižkovské Noci něco řešilo a nakonec jste nevystoupili. Jaký máte postoj k aktivitám okolo rušení koncertů, ať už „pochybných“ kapel, nebo těch odehrávajících se v zahraničí (Rusko, Polsko). Patří „politika“ do hudby?

Tak v první řadě, co jsou to ty „závadné“ kapely, se kterými hrajeme? Na našich koncertech jsem si žádné závadnosti nevšiml, kdyby tomu bylo jinak, nějakým způsobem bychom se k tomu postavili. Mantinely samozřejmě máme a nedostáváme se do problémů, protože by byla naprostá hovadina nás z něčeho takového vůbec nařknout. Co se týče Žižkovské Noci, nevystoupit bylo naše rozhodnutí po přesunu akce do nějakého záložního prostoru, kde se snad obvykle ani nehraje, na základě podle nás komických důvodů. Nic moc se neřešilo, prostě jsme to zrušili, to je celé.

K aktivitám okolo rušení koncertů… Když je skutečně něco přes čáru, ať se to řeší, o tom žádná a já s tím nemám problém. Jenže v době internetu je strašně jednoduché na někoho naházet sračky bez jakéhokoli ověření, zda se to zakládá na pravdě. V poslední době mi to přijde extrémně vyhrocené. A to včetně oněch projevů zastrašování, vyhrožování promotérům v klubech atd. Což je na tom vlastně to nejhorší – pokud někomu něco vadí, má na to svaté právo, ale bojovat „zlem proti zlu“ je neskutečně dětinský přístup. Navíc, a to považuji za velmi důležité, je třeba také vzít v potaz, že někteří lidé mohou od mladých let dospět během třeba 15 roků k velmi odlišným názorům a odlišnému náhledu na svět. Často se ona nařčení týkají něčeho, co někdo řekl/udělal před mnoha lety, pořád se to opakuje dokola, i když ten člověk je už třeba, jednoduše řečeno, jinde.

Pro mě osobně politika do hudby nepatří. Ale pokud se někdo rozhodne skrze hudbu vyjádřit své postoje, ať jde o jakékoli spektrum, a není to přes určitou hranici, tak co já s tím? Já mám obecně ve zvyku se spíše starat sám o sebe.
 
Když takhle furt hrajete, máte nějaké osvědčené metody (nebo snad rituály), jak se na koncerty připravit? Jak trávíte čas na cestách? Předpokládám, že prim bude hrát poslech muziky. Btw baví vás furt takhle jezdit i do totálních prdelí? :)

Žádné metody a rituály nemáme. Posloucháme hudbu, občas něco popijeme, stokrát zastavíme na cigaretku, zmrzlinu na benzince v zimě v mrazech… Každopádně větší sranda bývá cestou z koncertu, neboť to už jsou tři čtvrtiny kapely obvykle lehce zkomprimované.

Ono se to může zdát, ale často to jsou v těchto menších městech a obcích velmi intenzivní koncerty. Tamní lidé si té (ne)kultury zas tolik neužijí, nejsou toho přejedení, jako v některých větších městech, a pak když se tam v nějakém kulturáku koná podobná akce, dojde mnoho lidí. Příkladem může být nedávný koncert ve Spáňově u Domažlic. Dorazili lidé všech věkových kategorií a akci si užívali. A my taky.
 
MallephyrMára ještě hraje s Morbivodovými War for War, Umbrtka a Stíny plamenů. Zdá se, že je to úplný hudební nadšenec, nebo s pomocnou rukou neumí říci ne :) Nese styk s Morbivodem (jeho hudbou) pro vlastní tvorbu pozitiva, co tě na hraní cizí (ne vlastní) muziky baví?

Morbivod je pro mě roky personou, které si velmi vážím po lidské i hudební stránce a je mi ctí s ním spolupracovat. Na tom se nic nemění ani téměř osm let po nástupu do Stínů. A platí to pro všechny ze zmíněných kapel. Samozřejmě mě to baví, jinak bych to nedělal. Vůbec mi nevadí hrát hudbu složenou někým jiným, je to zase jiný pohled na věc, máme s Morbivodem docela rozdílný styl skládání, tím je to pro mě zajímavější. Navíc to rozhodně není tak, že bych ve Stínech měl „zakázáno skládat“. Baví mě na tom i to, že nám to společně naživo funguje a sedí, v poslední době jsme volili playlist plný rychlopaleb a šlapalo to.
 
Co vím, máte rádi fotbal, Mára se živí novinařinou. Věnujete se i dalším věcem (jakože koníčkům) krom kapely a jak pohlížíte na celkově negativní pohled na „honění se za míčem“ a pozadí tohoto sportu?

Kromě hudby a práce toho v současnosti příliš nestíhám, obojí je časově náročné. Rád si i aktivně zasportuji, s Tomem se chodíme občas zničit na squash, rád jezdím na kole. A rád čtu, ale to je přesně jedna z věcí, kterou moc soustředěně nestíhám a štve mě to.

Já bych pochopil negativní pohled na to, jak královsky jsou fotbalisté placení a jak jsou obecně přeplácení z hlediska přestupové politiky atd. A když někoho fotbal nebaví, tak to je naprosto legitimní a je to jeho věc. Když to má potom potřebu neustále cpát například fotbalovým fanouškům, tak je to pak otravné. Také mě nebaví třeba krasobruslení, tak půjdu na krasobruslařské fórum rozsévat své rozumy, jaká je to hovadina? Ale jak už jsem psal, starám se spíš sám o sebe, fotbal sleduji velmi, snažím se v něm udržovat přehled a je mi tak nějak jedno, co si o něm kdo myslí.
 
Ještě jsme novou desku neslyšeli, těžko tedy jakkoli cokoli komentovat, a ještě těžší je už teď se ptát na budoucno, ale přesto, jste takový ten typ kapely/autorů, kteří jakmile něco dodělají, uzavřou kapitolu a už dopředu poohlíží, kam se příště posunout dál, co udělat jinak/ nového? Dá se tedy (dle Márova Satyrovského image) už teď předpokládat, že příští – jak se říká „třetí deska ukáže“ – Mallephyr bude jiný, že bude cílit k jiným metám?

Trochu se dopředu poohlížím ještě v době, kdy není něco předchozího doděláno. To znamená, že zatímco jsme nahrávali Womb…, už jsem pomalu připravoval něco málo dalšího, co si ale ještě počká na nějakou finální podobu. Myslím si, že třetí deska nebude cílit výrazně jinam, určitý posun tam ale bude. Také zároveň netvrdím, že další počin bude hned dlouhohrající album.
 
Mallephyr - Marek OpatrnýBtw, proč ses Marku ostříhal?! Už víte, kolik jste tím ztratili fanynek a naopak získali fanoušků? :)

Tohle je od února nejčastější otázka, na kterou musím i po měsících odpovídat. Nemělo to žádný výrazný důvod, jen mě starost o dlouhé vlasy už nebavila. Jak už jsem zmínil, rád občas jezdím na kole či jinak sportuji, a v takových chvílích jsem byl z vlasů vyloženě nadšen. Měl jsem dlouhé vlasy mnoho let, teď od toho s chutí odpočívám.

Počet fanynek, které bychom mohli získat naším vzhledem, se vždy limitně blížil nule, takže tam žádné rapidní změny nevidím :D
 
Máte spočítáno, kolikrát v průměru za koncert Mára udělá „ugh!“ a kolikrát to je dohromady ve všech složených skladbách?

Na koncertech to záleží na aktuálním rozpoložení, někdy jich je docela málo, na druhou stranu jsou koncerty, na kterých by ses na prstech dvou rukou nedopočítal. Mám dojem, že na nahrávkách to až tolik není. Kdybyste případně psali recenzi na Womb…, tak to můžete spočítat, samotného mě to bude zajímat :D

https://www.facebook.com/mallephyr
http://bandzone.cz/mallephyr