Články

přeposlat článek tisknout
KNOCK OUT FESTIVAL - Testament, Meshuggah, The Dillinger Escape Plan, Voivod, Cynic, Apocalyptica, Anathema, Hatesphere

KNOCK OUT FESTIVAL - Testament, Meshuggah, The Dillinger Escape Plan, Voivod, Cynic, Apocalyptica, Anathema, Hatesphere

  • kdy: 11. - 12. 7. 2009
  • kde: Hala TS „WISLA“ Kraków, Polsko

Knock Out Festival, aneb Brutusáčkova cesta tam a zpět.

Hala TS „WISLA“
Kraków, Polsko
11. - 12. 7. 2007
www.knockoutfest.pl

Předem se omlouvám za délku, možná ani nejde o klasický report, je to pohled toho, co se během 72 hodin událo, hudebního i nehudebního.


Pátek 10.7.2009
 
11:00 - takže první plán vyjet na Knock Out o den dřív do Ovy na pivo nevyšel, tamního barda skolila angína. U nejskvělejší Pavlínky nelze též přespat, cesta do Blanska taktéž odpadá. Nuže po návratu od metra, kdy jsem se tuto novinu dozvěděl, je čas prohledat spoje. Student Agency odpadá, má nejideálnější možnost se dostat do Frýdku-Místku, satanužel, byl bych tam až v 11h.
Za poslechu Guns ‘n’ Roses brouzdám dál a dávám dohromady ČD (České dráhy aka čekej debile aka člověče pojď) a ejhle je to tu. Praha-Hlavní nádraží odjezd ve 4:08, příjezd do Ostravy-Svinov 7:50, dále pak do Frýdku-Místku v 8:31, v cíli je v úžasných 8:59. Tento tah se mi zdá jako nejlepší.
Věřím, že i takto to bude Pavlínce vyhovovat. Údajně má se svýma kumpánama vyjet v 6:00, počkám tedy na konzultaci. Samotná doprava na Hlavák v Praze vězí v tom, vyjet z Butovic ve 2:26. Inu pro těžký kov se musí obětovat hodně. Nejvíce se momentálně obávám Českých drah, oddat se do náruče jejich spolehlivosti je na výměnu nejedněch trenek. Zatímco toastíky v krosničce chladnou, tiše čekám.

13:20 - je rozhodnuto, vlakem ve 4:00 až do Českého Těšína, konečně bude šance poznat vlaky v noci a za svítajícího sluníčka, navíc směr východ skytá v našich kotlinách rozmanité pohledy.

13:45 - vyrážím tedy zakoupit jízdenku, směnit české dukátky za polské a pravda, dát si trochu opožděnou snídani.

17:34 - není nad to dát si šlofíčka, spokojeně napapkanej, s letenkou a polskými Zlotými čekám až slunko zapadne…

20:40 - pustím si Heat, když byl ten Dillinger od Manna, musím si doplnit vzdělání.

23:50 - kdo neviděl Heat, možná Public Enemies nepochopí, 30vteřinové pravidlo vládne.

2:08 - vypínám, odchod na nočku. God bless…
…sweet home Kryry, všude dobře a u pípy, ehm, doma nejlíp.

Neuvěřitelné, ale ČD nezakolísaly, v Českém Těšíně jsem s mírným deficitem poměrně včas 9:07, auto se ještě valí a tak je čas v klidu zasojčit tamní nádraží. Po příjezdu Páji s Davidem a Vaškem, nasedám a vyrážíme směr Kraków. Nejsme si jisti, zda-li můžeme bez dálniční známky přes rychlé dálnice a tak volíme lokálky, což nás zpomaluje. Alespoň vidíme polský venkov. Polsko je silně věřící stát, tudíž v každé obci je udržovaný kostel, o hřbitovy je neustále pečováno. Zajímavé je, že v Polsku (část kterou jsme jeli) je dost vesniček a obcí těsně u sebe, jedete 30 minut městečkama a míjíte značky konec obce hned vedle značky začátek obce.
Nakonec se do Krakówa a k hale přece jen dostáváme včas. Vyzvedneme si náramkové vrácenky a jdeme budovat stany do kempu hned u haly. Stanové městečko po celou dobu čítalo cca 30 stanů. Většina návštěvníků Knock Outu byla tedy místních. Po vybudování městečka jdeme obhlédnout okolí a opozdilci směnit v dukátky.

 
Sobota 11.7.2009
Apocalyptica
Anathema
Voivod
Cynic
Blindead
Tenebris
Proghma-c
Huge Ccm

Vracíme se za zvuků první kapely Huge Ccm a popravdě, celkově jsem polské kapely po oba dva dny nevnímal, nevěnoval přílišnou pozornost, většinou měly zahuhlaný, zahulený zvuk. Ze soboty jsem sledoval nejdéle Blindead, kteří smetli v červnu sedmičku spolu s Rosettou, i oni bohužel doplatili na škaredý zvuk. Neseriózní, neprofesionální, ale sorry, táhnul jsem se 550 km kvůli jinejm.
Šestá se blíží a CYNIC - hlavní hvězda (nejen) sobotního programu, tedy alespoň pro nás, staví pódium rychle, bicí na podstavci se přivezou co nejblíže k publiku. Vedle soupravy se staví Robin, vedle něj Pablo a úplně vpravo Tymon, všichni v jedné řadě vedle sebe, všichni jsou si rovni, hotoví čtyři mušketýři. Mušketýři, pionýři stylu sobě vlastnímu.
Cynic udivovali po celých 15 let, dnes možná už nepřekonatelným Focus. Stejně tak přivedli do tranzu spousty věrných, trpělivě vyčkávajících, neskutečnou deskou Traced in Air, z které se vybírá nejvíce písní, vlastně krom poslední Nunc Stans se hraje celá deska!!!, a z které se začíná.
Nunc Fluens, ideálnější nájezd nemohl být, zároveň geniální „intro“ na doladění zvuku. První jemné tóny následující The Space for This, geniální. Tak jako pro pana řídícího byl Cynic s “Drýmama“ první prezentací Traced in Air, šťastlivci si vyrazili třeba do Madridu a Vídně, tak i pro mě osobně polský koncert znamenal první setkání s prezentací Traced naživo. Další následuje Evolutionary Sleeper, služebně nejstarší z Traced in Air. Cynic opouští vody novinky a hrají Veil of Maya, je neskutečné, jak tato skladba i dnes po tolika letech zní svěže, následuje Adamův murmur, jejichž dokonalost podtrhuje následující Textures. A tak to jde dál. Cynic setlist skvěle poskládali z nových i starých věcí, krom Veil of Maya a Textures zaznívá Celestial Voyage. Splněný, ráje dosahující, sen v podobě King of Those Who Know a závěrečná, nejlíp zvolená volba How Could I

…v její druhé polovině si přejete, aby ty kytary nikdy neskončily, aby ta sóla nikdy neuhasla. Nepopsatelné, jsem víc než dojat.
Jestli budou mít Cynic na Brutal Assaultu VIP čas, tedy za tmy (a dle některých informací se máme na co těšit!), tak snad i tu slzu pustím. Mít větší koule, pustil bych jí už tady. Už jen po Cynic jsem prorokoval, že jen kvůli nim ta cesta až sem stála za to.
Cynic nelze nemilovat, tak bezprostřední přátelskou atmosféru neumí navodit jen tak někdo, Paul samozřejmě neustále děkoval, snažil se o komunikaci, leč skandování polských fans ho vždy přeřvalo. Maličko kazil dojem rozvířený kotel, nevím, jak v jiných zastávkách, kolega Vaněna může poreferovat, ale Cynic se mi jeví jako meditativní hudba, posedět, čaj, vonná tyčinka. Polští fans ne, kotel, bordel, strkanice a jedem. Po třetí písni v druhé řadě nevydržím a jdu mírně na bok, kde si vychutnám zbytek. Ale ani tohle nemohlo nikterak zničit překrásný zážitek. Cynic pořád, Cynic navždy!
Božští hráli (klidně opravte): Nunc Fluens, The Space for This, Evolutionary Sleeper, Veil of Maya, Adam's Murmur, Textures, King of Those Who Know, The Unknown Guest, Celestial Voyage, Integral Birth, How Could I.

Ven vydýchat, na schodech k balkónu u merche čekat, zda-li se kluci objeví, no dobře, dáme jim čas sklidit nástroje, sprchnout, mezi tím samozřejmě na pódiu začali řádit Voivod, první setkání (a snad ne i poslední?) s touto legendou kanadské scény a progrese jako takové. Voivod, bez kterých by mnoho kapel ani nebylo. Voivod, synonymum pro progres, synonymum pro psycho, pro lsd? Voivod předvedli strhující psycho-thrash-rock-a-roll tancovačku (v tom dobrém Střape ;-]). Některé songy člověk pochytil, některé byly pro mě samozřejmě neznámé, ale i tak dokázali strhnout…

…a na to, že pamatují doby, kdy v Evropě Gorbačov povoloval uzdy sovětskému zřízení, měli drive, vystoupení odsýpalo a v naplněné hale byla samozřejmě náležitá odezva. Takhle má vypadat vystoupení legendy, mnohé kapely se mají ještě co učit.
Nutno říct, že na balkóně na druhém konci haly, měli Voivod dobrý zvuk. Vašek z naší výpravy pak dodává, že pro toto turné by měl jet s Voivod kytarista Martyr, leč nepoznal jsem na dálku, doplní kolega Střap, který byl na zastávce Voivod na vizovického MORu.

Po Voivod se připravuje pódium pro Anathemu, ale to už k merchu přichází duo Masvidal a Reinert a posléze jej následují Robin s Tymonem. Vůbec mi není trapné lámanou angličtinou Masvidalovi sdělit, že dnešní show byla naprosto vynikající, můžete jim to říct pokaždé a klišé to nebude. Paul samozřejmě děkuje. Na mou otázku, proč jsou na místě v prodeji jen cd Traced in Air v plastovém obalu a né v digipack provedení, odpovídá, že už jsou vyprodané, takže nezbývá než lovit v distrech. Nějaká ta fotečka samozřejmě proběhla a jdeme se věnovat Robinovi s Tymonem.
Společně s Pájou ho umluvíme k cd Exivious, kluk se nakonec zdráhá, ale pro cd dojde, být podřízeným smlouvě prostě štve, když ale Robin vidí naší radost v očích, myslím, že se mu částečně ulevilo. Nesmí chybět samozřejmě podpis a společná fotka. Robin souhlasí i na mé konstatování, že by Exivious + Textures turné mohlo být vynikající, ale proběhne-li někdy, čert ví.
Padla i otázka ohledně nového materiálu Cynic a dle rozprav Robina „we are thinking about this“. Na konstatování, jestli to bude trvat dalších 15 let, se jen pousměje. Robin i Tymon jsou fajn chlapíci a do Cynic se náramně hodí, člověk by řekl, že se hledali, až se našli.

Tak ale zpět k muzice. Anathema už dávno hraje a já utíkám na tribunu k poslední, řekněme, třetině, plocha před pódiem až k zvukařovi a ochozy samozřejmě plné. Tenhle gig byl vlastně moje první setkání s Anathemou vůbec, věděl jsem, o co jde, melancholicky zasmutněný rock. Absolutně neznalý tvorbě jen sedím a tiše poslouchám zasmutnělé melodie, sem tam samozřejmě se tvrději hrábne do strun, odezva jak jinak vynikající, Anathema má samozřejmě jméno a své kvality má. Závěrečná je cover Comfortably Numb od Pink Floyd a není věnovaný nikomu jinému než-li Piggymu. Anathema rozhodně pobavila, již tak pestrému večeru dodala další zajímavý rozměr.
Následuje další občerstvovací zastávka u piva, pípy byly v předsálí a dovnitř haly se pivo nesmělo nosit, což na jednu stranu byla škoda, na stranu druhou se nikde nevanul známý puch z odhozených kelímků. Člověk si s pivkem v ruce mezitím prošel bohatá distra a počítal Zlotý, jestli mu na nákupy vyjdou.
To už se na pódium šikuje Apocalyptica a na mě padá cestovní únava. Nezbývá než jí překonat, odměna je za to sladká. Apocalyptica mastí neskutečně dobře, songy od Metallicy (One), Sepultury, svoje vlastní. Zvuk vynikající, hala přeplněná, dokonalá show, chlapci hrají ve třech na čela plus bubenec. S nástroji chodí sem a tam, máchají nad hlavou, hrozí atd.
Apocalypticu můžete mít rádi nebo nenávidět, ale rozhodně se jim nedá upřít skvělá show. Hráčský um přetransformovat do rockové podoby je rozhodně povedený, škoda jen, že je člověk neviděl bez bubeníka, určitě by to dodalo kapele větší punc „toho“ umění. Bubeník v některých chvílích kapelu pomyslně stahoval k rocku a v některých samozřejmě skvěle podtrhl. V ochozech je krom klasických metalheads vidět i lid „normálního“ vzezření, inu Apocalyptica má jméno napříč žánry a i v mainstreemu.
Po vyskandovaném návratu Apocalyptica přidává dva songy a končí sobotní den, proběhne nějaké to pivko, a za krásného polského skandování BURZUM - BURZUM - BURZUM, málem bych zapomněl, že jsem v Polsku, zpoza plotu, usínám.

Neděle 12.7.2009
Testament
Meshuggah
The Dillinger Escape Plan
Hatesphere
Frontside
Horrorscope
? někdo z lokální soutěže

V devět mě budí neskutečné vedro ve stanu, takže vyčistit zoubky, posnídat toastový chlebík se sýrem a salámkem, to vše zapít plechem Plzně, inu daleko od domova se musí neustále připomínat, jak to doma voní a chutná.
No a co s načatou nedělí? Šupa do města, procházíme se nádherným historickým náměstím. Všude dokola je nepřeberné množství kostelů a chrámů, určitě stojí za zmínku chrám svatého Petra a Pavla nebo Svaté Anny. Kraków je též znám jak univerzitní město. Uličky jsou malebné, nezřídka kdy je možné zde potkat jeptišky či mnichy. Je neděle, takže kostely jsou narvané. Není problém vidět nad vchodem do kostela nápis „vstup pouze pro věřící“.
Vydáváme se na místní hrad/zámek Wawel odkud je nádherný pohled do okolí. K hradu se váže legenda Dračí Jeskyně: Dračí jeskyně, polsky Smocza Jama, je poutním místem a kuriozitou kopce Wawel. Váže se k ní legenda o sedmihlavém drakovi, polsky smok wawelsky, který zotročoval celé město. Jednoho dne se našel hrdina, který se rozhodl, že zlého draka přemůže. Král Krak zabil draka lstí. Dal mu k snědku ovčí kožešinu naplněnou sírou. Drak se domníval, že jde o ovci, a tak se do kožešiny s chutí pustil. Poté dostal tak velkou žízeň, že vypil spoustu vody a nakonec pukl. Král Krak pak založil město Krakow.

Po náročné procházce si dáváme dlabanec ve vege restauraci a míříme si to na nějaké to pivko. Testuju Řízka a pšeničné, musím uznat, že je vcelku zdařilé a chutná. Pustím tři kousky ve stínu na zahrádce a alou na muziku.
Přicházíme, když končí druhá kapela, a po vzoru soboty sleduji jen chvilku Frontside, ale chvilku takovou, že nejsem s to nikterak hodnotit.
Hatesphere se nesou ve znamení těšby na Dillingery. Dávám tomu šanci, ale..nějak mě ten jejich metal/thrash/core nebere, Hatesphere pro mě byli nejnezajímavější a nejnudnější zahraniční kapelou celého festivalu. Pro mě jim prostě nebylo přáno, možná někdy jindy, ale i z následného poslechu myspace myslím, že tomu pozornost věnovat nebudu…
Tak, dopít pivko, vyčůrat a spát, teda šup zabrat nějaké dobré místečko na sledování pošuků, co si vzali za vzor pána, jenž rád loupil a bral čáru z lochu a je o něm zdařilý film. Straním se kotle už od začátku, vážně to nemělo smysl, přesto ze strany cca 8-9 řada dopřála nádherné pokoukáníčko.

Co napsat o The Dillinger Escape Plan? Jedna z mého topu, člověk si celou dobu přeje, aby hráli tak dlouho, jak jen by mohli, hodinu a klidně i víc, ale když ti pošuci hrábnou do strun, už po třech písničkách chci konec, peklo, hovadismus, šílenost, dillinger sem, dillinger tam, starý vály z debutu, z Calculating 43% Burnt. Dále pak Setting Fire to Sleeping Giants, Milk Lizard…

Fix Your Face, Lurch atd. Kapela všechny přítomné příjemně překvapila coververzí Aphexe Twina Come to Daddy, do toho všeho stíhala dělat bordel, zejména pán Weinman. Bylo ho všude plno, na bicích, na PAčku, před odposlechama, prostě všude. Greg neustále házel flašky vody do publika, i ke mně se osmělil a jednu mi poslal. Hala Wisla je komornější, ale prostorná, vzdušná, být Dillinger v místě jako u nás v Rock Café, nevím, jak by to dopadlo.
Neskutečná strhující show okořeněná o Mouth of Ghosts, kdy Benovu kytaru převzal technik, hrál na ní, a sám Weinman hrál na klávesy. Chuťovka jako panáček na cestu domu z hospůdky.
tDEP předčili všechna má očekávání, myslím, že předvedli daleko lepší show než loni u nás v Rock Café bylo přece jenom první a největší saunapeklo, ale i tak se tomu nedělní výstup značně vyrovnal.
Ach, málem bych zapomněl na nového bubence, dle některých informací je to mladší bro Chrise Pennieho, a co ten klučina předváděl?!? Gil ze Stolen Babies byl dobrej, dobrej, ale tenhle klučina? Výborná volba…

Tak a už! Konečně po 550 kilometrech a po (roce a) dni čekání, po procházkou prošoupaných keckách, po skoro tuctu vypitých pivech Warka, přichází MESHUGGAH, respektive jejich přípravy a přichází přesně to, čeho se na festivalu u Meshuggah bojím, že těm hovězím se něco posere.
Neskutečně dlouho se zvučily kytary, a když už jako že jo, tak se zjistil nefunkční mikrofon pro Jense, takže dalších deset minut v keplu. Nakonec světla přecejen zhasnou a kapela přichází, všichni samozřejmě flašku v ruce, a jedem.
Pěkně „zostra“ začínáme s Pravus, žádné sraní, mišuge nám cpou full verzi, žádné utípnuté konce. Během songu máchá Fredrik rukama k pódiovému zvukařovi, že něco není asi v pořádku, pravda je, že zvuk zezačátku nebyl moc valný. Následuje BLEED, božská BLEED, mohutná Clickyho strojovna jede naplno, zdá se, že problémy se zády jsou pryč. Leč zvuk se mi stále nezdá a tak se zprava od Martena a Dicka přesunuju doleva k Fredrikovi, přecejen si chci vychutnat sólici.
Ani s BLEED se Meshuggah, s prominutím, neserou a cpou do nás plnou verzi. Třetí Electric Red a zvuk se už tak nějak stabilně ustálil na přijatelnou, potěšitelnou mez. Electric Red je krásně táhlá a naživo vyzní vždy krásně. S obZenem se nepolevuje, následuje další krkolomnost v podobě Lethargiky, evidentní obZen-večer zakončuje thrashová speedovka Combustion, sakra, co víc si přát, co víc jsem si mohl přát, jet 550 km, aby se mi dostala pětice nejlepších z obZenu, sakra jo! Už teď jsem jako správný Orthodox Meshuggah Worshipper spokojený.
Takže Rational Gaze

…a valící se Straws Pulled at Random byla už jen chuťovka, a nakonec?
9 z 10 fanoušků MESHUGGAH ví, že přijde Future Breed Machine. Skladba, která naživo neskutečně vraždí a to i díky Fredrikově „kytarovému vokodéru“. Totální spokojenost, pravda, pouze a jen 8 válů, ale 8, kterých stálo za to. MESHUGGAH nehrají na kvantitu ale na kvalitu.
Polští fanoušci zkoušeli vyřvat kapelu zpět, ale zkušený pisatel tohoto reportu ví, že Svenska nic nepřidávaj, takže muck a šup pro pivíčko. Co teď? Utratit zbylé Zlotý za cd (beztak zbyly), poslední pivíčko, nohy bolí, dopít a na tribunu posedět a dokoukat Testament.

Těžko říct, proč je Metallica a zároveň i Testament tam, kde je. První se oddali moci dukátků a odešli směr MTV, druzí zůstali věrni svému řemeslu, pošli, aby vloni vstali z mrtvých. Loňská fošna kalifornských thrasherů je rozhodně o pár řádů výš než blud zplozený Metallicou, ale jak to vyzní naživo.
Nejsem pravej kovanej na tuhle hoblařinu, ale musím říct, že naživo to byla jízda, thrash staré školy, který měl spád. Žádné šmudlání okolo, jednoduše přímo k věci. Potěšila i skvěle zvládnutá klipovka More Than Meets the Eye. (Krásné srovnání právě po Meshuggah - dvě kapely, které se na scéně pohybují prakticky stejnou dobu, thrash mají společný, ale každá se vydala svou cestou. Jako protiklad k předchozím Meshuggah ideální.)
Testament zajisté dostáli kvalit nedělního headlinera, leč návštěvnost byla v neděli o trochu menší, evidentně je Apocalyptica a snad i Anathema populárnější nebo, řekněme, přístupnější.

Uteklo to jako voda, de facto se dá říct, že Knock Out festival byl komornějšího rázu, každý den 8 kapel, z toho vždy 4 domácí a 4 světové. Hala TS Wisla pojmula při mém odhadu tak 1.500, max 1.700, lidí. Po celou dobu nám za světských 5 Zlotých dělalo společnost piwo Warka do čtyřky a kvalitou by se dal označit za trochu lepší než tuzemský král festivalových piv. Rozhodně byl příjemný naprostý zákaz kouření v hale, posléze se dovídám, že to nebylo jen nařízení pořadatele, ale že je to zákaz celostátní - kuřáci poslušně chodili ven. Kemp byl hned vedle haly a díky tomu, že se to celé odehrávalo ve sportovní hale, byly k užívání i sprchy.
Celkově byl první ročník podařený, na tak velká jména menší počet návštěvníků vzbuzuje otázky, zda-li se to celé vyplatilo. O mohutnosti jmen netřeba diskutovat. Bude zajímavé sledovat, co se připraví pro příští rok.

Pondělní ráno se nese v duchu balení. Po výjezdu z Krakówa směřujeme k Osvětimi. Je to cestou a kdy se nám poštěstí se znovu dostat až sem. Osvětim je z neblaze proslulých koncentračních a zejména vyhlazovacích táborů, které byly pouze na polském území.
Už průchod „slavnou“ bránou (obrázek brána) je dost působivý. Z původních domů-bloků pro „vězně“ je dnes muzeum. Měl jsem nějaké povědomí a informace o tom, jak to tu mohlo vypadat, ale když člověk vidí vitríny plné protéz, zničených brýlí, oblečení nemluvňat?!!?, nechce se mu ani pomyslet na to zvěrstvo, co se tu dělo.
Odstrašující byly životní podmínky, na jednolůžkovém kavalci byli běžně dva „vězni“. Na dvojlůžku, který se skládal z prken a slámy, spalo 4-5 osob. Tohle byl ale vesměs luxus, zprvu lidé pospávali jen tak na zemi.
Do osvětimského tábora je vstup free, pokud si nevezmete průvodce. Čechoslováci byli převážně na bloku 16, kde jsou k dostání informace i v našem rodném jazyce. V závěru jsme se podívali do zrekonstruovaných plynových komor, které nacisti stihli zničit při postupu sovětských vojsk. Zbaběle, jak jinak, zamaskovat stopy, stejně tak jako když mrtvým brali zlaté prsteny a zuby, člověku se potvrdí myšlenka, že nacisti nebyli nic jiného než prachsprostí vrazi a zloději. A když přijde, přes zuby skřípající oslovení „pan“, David Duke do Čech, popírač holokaustu a bývalý Obersturmführer Ku Klux Klanu, člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, co že to prosazuje za názory.

Čas nás ale tlačí, a tak vyrážíme směr Ostrava vlakové nádraží, kde se loučíme. Děkuji Vaškovi a Davidovi, a samozřejmě Páje, za skvělou společnost, Páje obzvláště za bezpečné dopravení k metalu a pak následně zpět.
Ve vlaku si pochrochtám nad zakoupeným plechem Plzeňského, doma je doma. Byl to krásný výlet, nejen za muzikou, ale i za poznáním, rozhodně se nebojte za svojí oblíbenou muzikou vyrazit do neznáma.
GhAALL-ERKhA by Pája a David

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.