Články

přeposlat článek tisknout
KARNIVOOL, MONUMENTS

KARNIVOOL, MONUMENTS

  • kdy: 18. 3. 2015
  • kde: Praha, Palác Akropolis

Devět měsíců po minulé návštěvě jsou Australané zpět, tentokrát s Brity ve formě zajímavého supportu. Povedlo se jim překonat minulé bezchybné vystoupení?

Jelikož jsme měli poslední zastávku australských progresivních fachmanů Karnivool tu možnost absolvovat již minule, po relativně krátké době (na den přesně 9 měsíců) pánové přijíždějí znovu, a maje tak dosud v živé paměti minulé výtečné vystoupení, mohl návrat na místo činu pouze potvrdit perfektní formu kapely.

MonumentsMonumentsPředtím ale ještě vystoupil pro mne poněkud netradičně vybraný support, totiž britští MONUMENTS, pohrobci jedněch z prvních moderních experimentátorů Fellsilent, kteří jednoduše s Karnivool spojili své tour.

Britové tentokrát přijeli podpořit svou loňskou desku The Amanuensis, a jelikož na ní po ne úplně hladkém odchodu minulého pěvce Matta Rose zpívá Chris Baretto (ex-Periphery, Ever Forthright), nemohl samozřejmě se svým nepřehlédnutelným afrem chybět i v Akropoli. Monuments jsem neviděl poprvé a jelikož mne prozatím ani jednou více nezaujali, předpokládal jsem, že tentokrát, s obměněnou sestavou, to už bude dobré. Ale popořadě.

MonumentsStage s plachtami, které odkazovaly na cover art poslední desky, byla skvělá a za zvuků intra Samsara kapela nakráčela do Akropole, Chris Baretto od začátku očividně v dobré náladě, během celého vystoupení tu více, tu méně povedeně hláškoval. Hlediště v okamžik zahájení setu ještě nebylo zcela zaplněné, někteří ještě čekali v předsálí, či se rozprostřeli v prvním patře sálu, čímž vznikala i v prvních řadách hluchá místa. Začínalo se, jak jinak, než otevírákem nové desky I, The Creator a kromě výtečného zvuku, jenž v Akropoli začínám považovat za pěkný standard, jsem opět byl trochu v rozpacích, co vlastně kapela naživo hraje a co jde z mixu, jak je u současných hudebních uskupení zvykem. Backing vokály byly pouštěny, ale navíc i kytarový tapping, který je na albu přítomen v hojné míře, jaksi nebyl naživo vidět. Oba kytaristé, jak Browne, tak Olly Steele, totiž jeli rytmickou kytaru a sólovku jsem jaksi (s výjimkou Degenerate) vůbec nezaregistroval. S tímto jsem si koneckonců lámal hlavu celé vystoupení a chtěl bych slyšet, jak kapela hraje bez mixu. Mohlo by to být ještě docela zajímavé.

Monuments

Zpět k muzice, druhou nasazenou skladbou byla vynikající Horcrux s výbornými houpavými chorusy, barvitými synthy a soustředěnou basou. V nastolené atmosféře a kvalitním zvukem pak skladby vynikaly perfektně, potěšen jsem byl i zařazením následné Garden of Sankhara, před kterou - jako již tradičně - vzal Chris do ruky saxofon a začal preludovat, následně ještě střihl své klasické, pěkně padnoucí sólo.

Kromě Quasimodo a Saga City pak kapela přidala i výbornou skákačku Atlas a myslím, že fanoušci  mohli být jak se setlistem, tak nasazením formace spokojeni. Na mne vystoupení působilo maximálně uvolněným a pohodovým dojmem, a byť je dost možné, že rytmické počítačky musely dělat valné části osazenstva, které přišlo hlavně na Australany, problémy, myslím, že se všichni docela bavili. Opět si ovšem ze včerejšího večera odnáším dojem, že Monuments nepatří ke kapelám, které by posluchače kvalitou svých skladeb strhly, spíše se jedná o účelnou zábavu, na níž je možno do několika minut po skončení setu zapomenout. Ale to berte spíše jako subjektivní trk. Z desek mám koneckonců dojmy podobné.

Přichází poslední skladba a jediný zástupce předchozí desky Gnosis, totiž Degenerate, Chris prohodí poslední fórek, pozve nás k poslechu Karnivool a pánové mizí ke stánku s merchem, pokecat s fanoušky, udělat fotky a další nezbed(yt)nosti.

KarnivoolKarnivoolJe čas na menší přestavbu pódia, zvukovou zkoušku a další rutinu. Po nějaké čtvrt hodince přicházejí KARNIVOOL a nastává čas na hlavní hudební chod večera. Doznívá intro, pánové na nic nečekají a sázejí hned největší šlágr své prozatímní kariéry – božskou C.O.T.E.. Vzhledem k tomu, že se chystají na australské turné, jehož první štace jsou již vyprodané, na kterém hodlají přehrát celý debut Themata, je zařazení starších skladeb nasnadě. Jinak je v kapele vše při starém, zpěvák Ian Kenny opět ve svých typických legínách, kytarista Drew Goddard stále udržuje nepřehlédnutelnou mustáž a Mark Hosking kromě svého naštvaného výrazu předvádí i ukázkovou rytmickou a doplňkovou kytarovou práci. Mne pobavil především basák Jon Stockman, který trochu přibral a vypadá jak vyhublý Peter Jackson. Docela legrační pohled.

Themat se hraje i po C.O.T.E., kromě Shutterspeed například i houpavá Roquefort a technicky je opět vše na špičkové úrovni, Ian Kenny v mocné vokální formě, tentokrát mi navíc přišel i méně na tripu, než minule.

Kytaristé bez problémů, namakaný bicmen Steve Judd vše dává bez problémů a ještě během skladeb stíhá měnit činely (!), jen jsem čekal, kdy se pustí i do operativní výměny kopáku. Karnivool jednoduše v současnosti již nijak nesvazují technické limity a svou tvorbu mají v malíku.

Na druhé dlouhohrající album Sound Awake se vydáváme s Goliath, Set Fire to the Hive, Deadman, vynikající a pro mne i trochu podceněnou All I Know, ale například i New Day, kterou s Ianem zpívalo celé Akropolis.

KarnivoolFanoušky jsem chválil už při minulém reportu a opět mi to nedá. Civilizované publikum, které navíc hodně zná tvorbu formace, opět vytvořilo skvělou atmosféru a kulisu mořských vln, houpaných do progresivních rytmů. Navíc fans opět ukázali, že si mezi sebou umí pomoci a není problém pustit osoby menšího vzrůstu před sebe. Inu, když se chce, všechno jde – a všichni jsou spokojení. Jen se člověk nesmí chovat jako typicky český hordubal, jak je na jiných koncertech často zvykem. Vrcholem pak byl jeden facebookový uživatel, kterému zbyl lístek a neváhal jej darovat za dvě, tři piva. Karnivool jednoduše mají skvělou fanouškovskou základnu a já jim ji ze srdce přeji a jsem za ni rád.

Po New Day se zhaslo, přišel čas povinných přídavků z posledního dlouhohrajícího počinu Asymmetry, jenž byl odstartován singlem We Are, který byl odehrán bravurně, především basák Jon se se svou šestistrunnou basou konečně trochu zapotil. Trošku zamrzí jen horší zvuk, se kterým si ovšem zvukař vzápětí pohrál a v další přídavkové The Refusal již bylo vše v naprostém pořádku. Jedním z dalších vrcholů večera pak pro mne byla Aeons, hypnotické zaříkávání „Chemical fires will signal we're dead and gone“ opět mocně působilo, což jen podtrhlo perfektní zvukový a emocionální projev Karnivool.

Karnivool

Ne, opakoval bych se. Stejně jako při minulé zastávce, i tentokrát předvedli Karnivool skvělé vystoupení. Jedinou nevýhodu tak shledávám ve výběru skladeb setlistu, kdy především druhá půle má tendenci být trochu uspávací, přičemž nasazení The Refusal tomu nepomůže do takové míry, jak si nejspíše kapela představuje. Vidno to bylo u přídavku, kdy nasazení Aeons a závěrečné Alpha Omega v těsném závěsu jednoduše nedává příliš smysl, čehož jsem si všiml již minule. Dále mi v setu hodně chyběl Simple Boy, který by mohl klidně vystřídat některou z jiných skladeb ze Sound Awake či Asymmetry. To jsou ovšem jen drobné, čistě subjektivní výtky.

Po technické stránce Karnivool opět bezchybní, stejně tak jako fanoušci a organizace, kterou mají v Obscure zvládnutou skvěle. A byť jsem se včera osobně zařekl, že příště už na Karni až po vydání nového alba (jelikož třikrát nemusím slyšet stejný, jen zpřeházený a drobně obměněný set), jsem samozřejmě rád, že jsem na akci šel a vám bych, pokud jste formaci ještě neviděli, doporučil příště učinit to samé. Věřím, že pokud jen trochu holdujete složitější muzice, nebudete litovat.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.