Články

přeposlat článek tisknout
CULT OF LUNA, GOD SEED

CULT OF LUNA, GOD SEED

  • kdy: 2. 5. 2014
  • kde: Praha, Rock Café

Cult of Luna publiku svůj originální přístup k hudbě předvedli dokonale a God Seed s charismatickým Gaahlem do scénáře zapadli překvapivě dobře.

Tuším, že ne úplně náhodou se v den koncertu temných post-metalových experimentátorů Cult Of Luna v Praze citelně ochladilo, obloha potemněla a zmizely vysoké teploty minulých dní. Studené, sychravé odpoledne však bylo až vtipně dokonalé entréé pro těžko popsatelné vystoupení tajemných Švédů.

God SeedTi s sebou přivezli jako speciálního hosta kapelu GOD SEED alias pravé norské blackery, což byl možná pro někoho (včetně mě) lehce nepochopitelný tah, s odstupem času však musím konstatovat, že předkapela do scénáře večera zapadla. Ba co víc, dokonce příjemně překvapila. Pohrobci Gorgoroth jeli buď pomalejší, nebo chcete-li, atmosférický black metal anebo ortodoxní rychlý, nasypaný black metal, a v sále rozprostřeli tu správně „dark“ atmosféru. Jejich vály nezněly nijak extra složitě či komplikovaně, měly ovšem tah na branku a bylo z nich cítit, že kapela, přestože má na svém kontě zatím pouze debut, má zkušenosti a ví, jak s minimálním úsilím dosáhnout maximálního výsledku.

Vystoupení God Seed šéfoval charismatický umrlec Gaahl, který se většinu času pomalým krokem zvolna posouval po podiu a přísným pohledem hypnotizoval přední řady. Frontman však několikrát překvapil, a to zejména když svůj jinak ortodoxně blackový skřehot vytáhl do překvapivě jistě odzpívaných výšek. Gaahl působil velmi charismaticky a strhl na sebe většinu pozornosti, možná ale zřejmě proto, že jediný měl na obličeji namalovaný warpaint. Což ovšem považuji za mírný nedostatek, který podsouval dojem, že ostatní z kapely nechtějí mít se šéfovým temným poselstvím nic společného.

Norové to valili přesvědčivě a na předkapelu i s celkem fajn zvukem, nicméně z pohledu fanouška Cult Of Luna hráli dlouho. Jako zpestření byli ok, ale ke konci jejich (zhruba hodinového) setu už byly opakující se blackové výplachy přeci jen předvídatelné a fádní.

Cult of LunaPo krátké technické pauze (tentokrát opravdu krátké, kéž by tomu takto bylo vždy) nastoupili očekávaní headlineři a svůj dlouhý program CULT OF LUNA započali depresivním klávesovým infernem The Sweep z aktuálního Vertikal. Psychotické intro bez kytar a bicích po chvíli rozčísl hlasitý, syrový řev. Hm, celkem úlet na začátek, říkám si. Stejně pomalý, táhlý a minimalistický rozjezd však měla i další skladba Light Chaser a prvních deset minut koncertu tak působilo opravdu expresivně až neuchopitelně, a v kontextu s předkapelou i dost nemetalově. Švédové vlastně naplno udeřili až ve třetí Following Betulas, kdy se teprve zapojili naplno dva bubeníci, tři kytary a kapela ukázala, jak masivní bouři umí rozpoutat.

V této souvislosti je ale třeba předeslat, že Cult Of Luna jsou o gradaci. V mnohaminutových, pomalých skladbách je často kladen důraz na dlouhé tiché pasáže, kde se zdánlivě nic neděje a tyto minimalistické, vybrnkávané motivy, které působí spíš jako jedno nekončící intro, nabírají na intenzitě velmi zvolna. Skladby však po delší době nevyhnutelně vždy dospějí k intenzivní, ničivé erupci, a přesně v podobném duchu se odehrávala i celá show.

Kapela se ten večer věnovala především aktuálnímu Vertikal (zaznělo celkem 7 kusů) a ze starší tvorby zahrála nemnoho. Osobně jsem s tím však (až na absenci Leave Me Here ze Salvation) problém neměl. Základem cca hodinu a půl dlouhého setu byla zhruba uprostřed zařazená trojice mohutných, dlouhatánských kompozic Ghost Trail, Viscarious Redemption a Dark City, Dead Man a vyvrcholením pak krásná balada Passing Through, potažmo na úplný závěr zařazená In Awe Of. A Tyto dvě zejména mají na svědomí, že si tuto akci budu pamatovat opravdu dlouho.

Švédové ten večer předvedli publiku svůj originální přístup k hudbě vpravdě dokonale. Specifická stavba skladeb, zvláštní rytmy, gradace, samply, světla, vše zafungovalo, jak mělo, a pokud v sále byl někdo tvorbou kapely nezasažen, musel dle mého pochopit, o co kapele jde, a také že pro Cult Of Luna je označení metal vlastně dost zavádějící.

Zvuk byl v pořádku, návštěvnost také (v RC bylo vlastně úplně plno), atmosféra dokonalá a po ne úplně ideálním vystoupení kapely na loňském BA, mohu tentokrát napsat, že Cult Of Luna dostáli svému renomé a předvedli charismatickou show hodnou jejich jména a pověsti kultovní kapely.

Setlist:
The Sweep
Light Chaser
Following Betulas
I:The Weapon
Ghost Trail
Vicarious Redemption
Dark City, Dead Man
Passing Through
Disharmonia
In Awe Of

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Když o tom přemýšlím, v pátek jsem se z GOD SEED posral ještě více než z Cult of Luna. Opravdu jsem od Gaahla s Kingem čekal nějakou pitomost jako na koncertech Gorgoroth, které byly vždy hrozné, nebo třeba nafukovacího Satana na pódiu. Jenže kdo by od nich čekal, že začnou hrát mnohem inteligentnější hudbu? Album I Begin jsem sice slyšel už dříve, ale moc jsem mu nevěnoval pozornost, hlavně jsem jej (idiot) předem odsoudil s tím, že to stejně bude kravina. Po koncertu jeho poslech opravdu doporučuji. Jak psal Sicky, tentokrát se neobjevily žádné pandy, žádný Satan, žádné ostny. Jediný Gaahl měl warpaint. A vypadal dobře! Celkem tu jeho pózu žeru, i když místy byl opravdu vtipný, a když se na všechny upřeně díval, nevydržel jsem a musel jsem se občas smát. Zvuk měli God Seed dost dobrý a hráli 50/50 své věci a z poslední desky GorgorothAd Majorem Sathanas Gloriam, na které se King s Gaahlem podíleli. Gaahl není žádný tupý řvoun, ale překvapivě pan zpěvák. Zvládá skvěle jak řev, jekot, tak i čisté zpěvy. Vrcholem setu byla určitě Alt Liv, kterou si teď musím pouštět desetkrát denně. Ve výsledku to společné turné byl fakt dobrý nápad. Občas totiž novější věci byly téměř post-metalové a opravdu dobře zahrané, žádné debilní bum čvachty. Z rovnice Satan=Freedom tentokrát hodně převažovala freedom, i když Satan byl furt přítomen. Blackmetalové kořeny se zkrátka nezapřou.

CULT OF LUNA byli samozřejmě také naprosto perfektní, ale viděl jsem je během 365 dní už potřetí + set nebyl nejdokonalejší (i když Ghost Trail, ouch) a zkrátka tomu, co předvedli na Asymmetry, kde jsem je viděl poprvé, se to vyrovnat ani nemohlo. Když jsem se bavil s Johannesem, sám říkal, že podmínky, zvuk, světla a vlastně vše, co měli na Asymmetry, byly nejlepší ze všech koncertů, které kdy hráli. Popravdě i jejich set na Brutalu mě bavil o trochu více. Sice byl kratší, ale o to intenzivnější. Tentokrát to bylo dost nahlas, navíc já blb se rozhodl vše přetrpět v prvních řadách bez špuntů, což poněkud bolelo. Zvuk byl trochu špinavější, než od COL znám, i tak bych se nebál jej označit za nadprůměrně dobrý. Osvětlení bylo též minimalističtější, což však osvětlovači nebránilo Rock Caféčko pořádně vyblikat. COL hráli precizně, jsou dobří muzikanti a skvěle sehraní. Někdo by sice mohl říci, že je jejich hudba nudná a zbytečně natahovaná, což je trochu možné, i já si o albech nemyslím, že by byla kdovíjak geniální. Co však COL nemůže nikdo zapřít, je fakt, že to naživo opravdu funguje. Sickym zmíněná gradace je opravdu neuvěřitelná a přímá návaznost skladeb na sebe jakbysmet. I kdyby někoho ze skladby Ghost Trail nebavil jediný tón, nenamluví mi, že se při závěrečném, asi tři minuty dlouhém, třískání do bicích a kytar alespoň na chvíli nedostal do transu a nezačal mlátit hlavou jako všichni kolem. Třikrát jsem to zažil, třikrát jsem na to pařil jako zběsilý a třikrát jsem si málem roztřískal hlavu o zem. Následující téměř dvacetiminutová Vicarious Redemption a Dark City, Dead Man též skvělé. Schválně, kolik znáte kapel, které naživo zahrají po sobě své nejdelší songy z posledních tří alb a nezačnou nudit? Abych si i trochu postěžoval, dost mě zklamalo, že závěr Following Betulas hrály místo trubky klávesy. Na desce i na DVDčku je trumpeta ze všech nástrojů nejvýraznější, proto mě její absence mrzela a utopené tóny kláves ji opravdu nenahradily. Klidná Passing Through také nebyla natolik čistá a chladná, jak by měla být. Žvanící lidé tomu zrovna nepomohli, naštěstí se našlo i pár jedinců, kteří zpívali s kytaristou, přidali na atmosféře a nakonec mi husí kůže opět naběhla, byť jen na moment. No a na závěr opět In Awe Of, kterou nelze nic pokazit. Snad jedině mé uši, které už tou dobou dosluhovaly a já byl rád, že další hodinu a půl dlouhý koncert Cult of Luna končí.

Pokud je pravda, že tohle bylo na delší dobu poslední turné Cult of Luna, jsem rád, že jsem na něm nechyběl. I když z některých vět výše to může vypadat, že se mi koncert až tolik nelíbil, opak je pravdou. Jednalo o perfektní show plnou silných momentů a bavil jsem se celou dobu. Jediným problémem je, že jsem COL viděl snad v těch nejlepších podmínkách, jaké si lze přát, a to se těžko překonává. Navíc by to chtělo i více starších skladeb a namíchat zabijáčtější set. Největší radost mám však z God Seed, kteří mé naprosto negativní očekávání změnili v perfektní koncert.

A aby toho nebylo málo, dokonce se nám podařilo, no vlastně ne nám, ale God Seedům se podařilo s námi po koncertu propít polovinu noci. Seděli jsme už v téměř prázdném Rock Caféčku s kamarády, se kterými jsem se dlouhou dobu neviděl a najednou si k nám přisedl King, později i bubeník a zvukař (sem tam se mihl i Gaahl se zbytkem) a nenechali nás odejít. Překvapilo mě, že King je kupodivu fakt milý týpek, žádný namyšlený blbeček jako hodně známých blackařů. Dokonce mě šokoval, když mi řekl, že sám black metal neposlouchá a vlastně jej ani hrát nechce. Rozhodně prý God Seed nepovažuje za black a na turné s Cult of Luna se vydali úmyslně, jelikož už s blackmetalovými kapelami hrát nechce. Možná to je škoda, ale tohle turné s ikonou post-metalu bylo navzdory mému skeptickému názoru fakt skvělým tahem a určitě nejsem jediný, koho na něm o svých kvalitách přesvědčili.