Články

přeposlat článek tisknout
BRUTAL ASSAULT 2010 - čtvrtek

BRUTAL ASSAULT 2010 - čtvrtek

  • kdy: 12.8.2010
  • kde: Jaroměř, Pevnost Josefov

Den 1
čtvrtek 12.8.2010 od 12:30

----- ---- -- - -- --- ---- - ----- ----- ---- -- - -- --- ---- ---- ---- -----

12:30 SSS
13:00 Afgrund
13:35 Minority Sound
14:10 Demonic Ressurection
14:45 Insania
15:20 pauza
15:55 Rotten Sound
16:30 Trail Of Tears
17:10 Suicidal Angels
17:50 The Black Dahlia Murder
18:30 Obituary
19:15 Ensiferum
20:00 Gojira
20:45 Sepultura
21:25 Fear Factory
22:25 Children Of Bodom
23:30 Gorgoroth
00:15 Candlemass
01:15 Despised Icon
01:55 GWAR

----- ---- -- - -- --- ---- - ----- ----- ---- -- - -- --- ---- ---- ---- -----

report_1058_px1

gianni: Čtvrteční program otvírali čeští Disfigured Corpse se svým energickým grindem s příměsí HC. Na to, že byli první kapelou na velkém pódiu, byl zvuk ucházející a nepostřehl jsem žádné výrazné ouvej. Basa hezky zvonila, kytara výrazná, bicí hutné. Povedený start, což se nedalo říct o anglických Short Shape Shock. Nevím, u koho byla chyba, jestli u zvukaře nebo u samotné kapely, každopádně po půl hodině čumění na vzteklého basáka, který hrál vcelku trapné divadélko, jsem odkráčel mrknout se na Švédy Afgrund. Ti do přihlížejících nekompromisně sypali svůj grindový bordýlek, kterému vévodil sypající bicmen. Snad jen škoda, že zvuk nebyl tak dobrý jako u začínajících DC. Nicméně u Afgrund jsem se opravdu bavil, hlavně co se týče pohledu na bubeníka… Uf, ty pracky měl sakra rychlý.
LooMis: Jak bylo lehce naznačeno u Dne 0, tak se i stalo a vstávání do druhého dne nebylo lehké. Nicméně (až) odpolední program skýtal dostatek prostoru na rekreaci.
První kapelou, na kterou pořádně směřují naše kroky, jsou Minority Sound. Elektrometal z Prahy sice lehce pošilhává po páně Tägtgrenových Pain, nicméně tvář má vlastní a je to víc metal. Dobrý zvuk, sebevědomá show na pódiu – Gule(á)sh skvělé vystupování, Ozón elegantní, byť nečekané, fialové nasvícení vlasů. První setkání mi potvrdilo zvěsti, že takhle kapela je prostě dobrá!
Bizzaro: Ale jo, tahle kapela je dobrá; a nejen proto, že sdílíme zkušebnu ;). U podobných kapel mám sice radši bujařejší vyznění a větší „odvaz”, ale vzato z pohledu fanouška „tuc-tuc metalu” nelze vytknout nic, protože má schopnost posluchače namotat na prstíček. Škoda jen, že samply nebyly tolik slyšet a kapela zněla přímočařeji.
Skladby… Matter Alive, Unreality, Primary Slave – Secondary Master
LooMis: Následovalo rychlé prosmyknutí se (k zůstání u pódia mě nijak nepřesvědčilo, pozn. Bizz) kolem asi největší exotiky festivalu, indických Demonic Ressurection. Melodický, klávesový death metal, navíc se zdálo, že ne moc sehraný, ale nechci chlapcům křivdit, když jsem viděl jenom začátek.
Podobně jsem odfláknul Insanii, což mne zpětně mrzí, jelikož poslech z dálky potvrdil dojem z desek, a to, že Poly a spol. se nebojí zahrát před jakýmkoliv publikem a nebojí se, že sarkastický humor zůstane nepochopen.

Před pódiem jsem se drahnou dobu neobjevil - Bonded By Blood byli přesunuti na pátek a Rotten Sound jsem přenechal povolanějším. Program ale měl pochroumaný harmonogram už od počátku a infokartička na krku přestávala mít pomalu smysl. Výsledkem bylo, že jeden musel být neustále ve střehu, kdy se na zdech areálu objeví červené A4 s upřesněním, co se zase nestane. Plátno, které by mělo tuto úlohu normálně plnit maximálně, ukázalo, jaké kapely už odehrály. Synchronizace BA času a času na infokartě tak nastalo až právě na Rotten Sound.

Brutusáček: ROTTEN SOUND u mě patří k nejlepšímu grindu současnosti a potvrdili to i na BA. Rychlý úderný grind se zašpiněnou až crustovou kytarou, která u Rottenů na poslední desce dominuje, válcoval. Oproti jiným úderkám umí Rotten Sound i zajímavě zpomalit, přesně v duchu Cycles a udržet si celkovou pozornost. Sympatický frontman Keijo české publikum obdivoval a jemu to věřme právem, Rotteni Čechy mají rádi, což dokazuje na novém EP přidaný záznam z Obscene Extreme 07. Rotten Sound na výbornou.
Bizzaro: Nedá se než souhlasit a lépe bych to nepopsal. Ale ještě jsme to nikdo nezmínil, Rotten Sound měli výborný zvuk, který se až na pár výjimek udržel po celé festivalové klání. Program je však nabitý, čili mířímě do nitra areálu a Trail Of Tears sleduji jen kousek z povzdálí pro milou povinnost reportu, v případě, že si hned neodplivnu. Což po dvou skladbách nedělám. Nebudu ale chválit, nebudu však ani hanit. Tak nějak jsem měl pocit, že Trail jsou spíše takovou tutovkou pro goth-sympho-fans (žánrově jde přece jen o muziku, která osloví především její přívržence) a tedy kapelou, která dává ostatním možnost vydechnout. Zvuk byl opět fajn a kapela v čele s čipernou tmavovláskou své fanoušky nejspíše potěšila.
gianni: Rotten Sound si přišlo poslechnout opravdu hodně lidí, nezklamali a nejen výborný zvuk je bezpochyby posunul na metu nejlepší grindové smrště na BA! Po dalším doplnění tekutin se ale vracím zpět na The Black Dahlia Murder, o kterých vím, že jejich živá vystoupení mají vysokou kvalitu a s velkým očekáváním hledám co možná nejlepší místo… to už ale TBDM spouštějí naplno svůj set. Ty vole, co to! Uff...ihned mě rozbíjí zvuk, který nemá chybu a vzápětí mě drtí kanonáda bicích. Tady se sype o sto šest. Energický projev kapely (hlavně vokalisty) spolu s dobrým zvukem mi dávají naděje, že bych mohl po skončení setu být spokojený. Bohužel, opak je pravdou. Po zhruba třech skladbách se z toho stává nuda převeliká a to hlavně kvůli jednotvárné hudbě. Opravdu mi přišlo, že spousta válů si je hodně podobná a měl jsem co dělat, abych vydržel do konce. Škoda!
Bizzaro: I já se vrátil až na The Black Dahlia Murder, které, nebýt později Gojiry, bych asi pasoval na vrchol čtvrtečního dne. Opět brutální (čtěte brutálně masacrewjící) zvuk, ale na podiu hlavně řádil neuvěřitelně agilní Trevor, který, nestojí-li zrovna na podiu, nemůže být snad ani šťasten. Ten člověk je pro svou práci frontmana přímo zrozen. Věčný svit neposkvrnělého úsměvu od ucha k ucha, pobíhání ze strany na stranu, naprosto příjemný chlapík, kterého, zvyknete-li si na jeho štěkot, si musíte zamilovat. Ale celá kapela s plachtou v zádech z poslední desky Deflorate, jenž se opírá o podobný setlist jako letos v Praze, hudebně funguje neuvěřitelně skvěle. Melodický a strhující death metal(core), který před sebou jako buldozer tlačí mašina z „flešendbouns” Shannon Lucas, až se divíte, že zbytek kapely před sebou nezfoukl rovnou do pitu.

The Black Dahlia Murder:
1. Everything Went Black
2. Elder Misanthropy
3. Statutory Ape
4. Necropolis
5. What a Horrible Night to Have a Curse
6. Funeral Thirst
7. Miasma
8. Deathmask Divine
9. I Will Return

Brutusáček: Na OBITUARY jsem se těšil, mam rád desku World Demise, ale jejich set by se dal nazvat jako old school death s punkovým přístupem, protože na pódiu byla parta lidí, která se prostě nesešla. Přišlo mi to hodně nesourodé, každý prvek kapely někde jinde, kluci asi jeli taky vlnu MJC…
LooMis: Prakticky celý den se čekalo na jednu kapelu – Gojira! Francouzi, kteří naprosto uchvátili !už! před 4 lety ve Svojšicích. Naprosto přesné, do dokonalosti dovedené vystoupení k desce From Mars to Sirius (2005) bylo jedním z vrcholů tehdejšího ročníku a marná sláva, Gojira vyrostla takovým způsobem, že strčila do kapsy všechny kapely dne a určitě patří mezi první tři nejlepší interprety BA. Na rozdíl od minulého vystoupení, kdy čtyřka přišla, viděla, zvítězila, tady se s publikem i komunikovalo! A to stejně profesorsky, jaký je jejich přístup k hudbě. „Wall of death“ si Joseph Duplantier vynutil hysterickým „spread“ a každého neposlušného jednotlivce označil, a kdo by odporoval, že? Zvuk? Někdo prostě umí a někdo ne, stačí? Světla? Masakr. Ne ne, tady to prostě byl zásah na solar a Sepultura pak prostě neměla šanci.
gianni: Obituary jsem po TBDM vynechal ze stejného důvodu; jejich death metal mě doslova ubíjí nudou, ovšem v tomto případě bych měl asi hledat chybu na svém přijímači.
A pak! Jak bylo napsáno LooMisem, jeden z vrcholů festivalu a francouzská Gojira, která se vrátila na místo činu. Něco mi říkalo, že tohle prostě průser nebude. A taky že nebyl! Jakožto true hard fan jsem je vyloženě hltal od první Oroborus až do poslední Vacuity. Absolutní dokonalost, super zvuk i nasazení, různé pódiové finesy á la pohazování si s kejtrou, až po běhání po celé stage... To vše je Gojira a kdo neviděl, měl by teď mlátit hlavou o stůl. Gojira se s tím nijak nesrala a narvala to do nás, přičemž hned v úvodu třetího válu Flying Whales Joseph Duplantier razantně všem v kotli přikázal wall of death. Zážitek jako cyp, dokonalost!
Brutusáček: O GOJIRA se bude ještě hodně dlouho mluvit v dobrém, já začnu zvukem. Nejlepší zvuk, co za těch 5 let na BA jezdím, všechno křišťálově čisté a perfektně slyšet. Nasazení výborné, charismatická pětka se svým (výstižný popisek) zpomaleným Morbid Angel death metalem všechny smetla. GOJIRA umí perfektně pracovat s atmosférou, ne každý skousne jejich dlouhé skladby, ale to je hlavní zbraň těchto Frantíků. Pořádně si posluchače namotat a pak je udupat k zemi. Naživo z celého setlistu rozhodně zavládla hitovka The Art of Dying spolu s Vacuity. Kdo nebyl, nechť lituje.

Gojira:
1. Oroborus
2. Backbone
3. Flying Whales
4. Toxic Garbage Island
5. The Art of Dying
6. Vacuity

Brutusáček: LOCK UP si dali střídačku se Sepulturou, která díky milým povinnostem Derricka Greena je v Čechách častěji, než kdy dřív. Už v Modré Vopici zahráli spousty starých písní jako Troops of Doom, zazněla i památná Ratamahatta, za kterou osobně moc děkuji. Oproti Modré Vopici byla SEPULTURA na BA mnohem energičtější, kapela více komunikovala a na informaci, že tu straší 25 let, reagovala masa lidí bouřlivým potleskem. Pro novou Sepulturu hraje prim, že nepůsobí nikterak „velice“, prostě taková milá kapela od vedle, a přesně v tom duchu se nesl celý set. Velké překvapení byl výběr písní, kdy z Maxovo éry se hrálo víc než z nové tvorby. Že by se právě k výročí 25 let oprášily staré songy?
gianni: Po Gojiře měli nastoupit Lock Up, ti si to ale prohodili na pátek se Sepulturou, to už víte. Ihned mě napadlo, jestli tak trochu nebude problém Sepku po Gojiře sledovat, když předvedla famózní vystoupení. Sepultura je srdeční záležitostí a chtěl jsem si ji vychutnat, hlavně mi šlo o porovnání s Maxem Cavalerou a jeho Cavalera Conspiracy a Soulfly. A pánové nezklamali! Jejich set se nesl v duchu starých pecek z éry Cavalerů, zazněly ale i tři fláky z posledního A-lexe a Convicted in Life z Dante XXI. Po krátkém intru už do nás rvali Moloko Mesto a po ní další rychlovku Arise. Musím vyzdvihnout nového bateristu Jeana Dolabellu, který svým stylem krásně do kapely zapadá. A ještě jeden důležitý poznatek. Aktuální sestava Sepultury má mnohem více síly než samotní Cavalera Conspiracy … A vůbec, bratři Cavalerové se můžou jít klouzat, jejich následovníci předvádějí mnohem lepší výkony. A to jak naživo, tak na desce. Po Gojiře další super zážitek.

Sepultura:
1. Intro/Moloko Mesto
2. Arise
3. Refuse/Resist
4. What I Do
5. Convicted In Life
6. The Treatment
7. Troops of Doom
8. Escape to the Void
9. Territory
10. Inner Self
11. Rattamahata
12. Roots Bloody Roots

LooMis: Nemůžu si pomoct, ale Fear Factory z desky nejsou Fear Factory naživo. Burton sice neujížděl tak moc, nezacpával si ucho a nedělal grimasy, jak moc se snaží (no samozřejmě), ale živě je prostě poloviční. Čisté pasáže si upravoval, i když třeba refrén v Powershifter nedal ani zdaleka, ale jelikož to bylo zahráno maličko rychleji, dobrá tedy.
Bizzaro: Nevěřte! Všem, kdo na FF na BA 2010 nadávají, vražte pneumatické kladivo do držky a zapněte jej plný výkon! Nebudu tvrdit, že Fear Factory vyplenili poslední zbytky neušlapané trav(k)y v areálu, ale oproti předchozí show z 2006 a navíc s Dinem a panem Hoglanem za (nejen) kopáky, jenž neošolíchal žádnou notu, to nemělo chybu. No dobře, ne tak vypěstěný a přešetřený zvuk jako třeba u Gojiry, ale bylo snad si nač stěžovat? Však i boostrovaná Byronova basa krásně přeznívala a dávala Hoglanovým kovadlinám ten šmrnc a úder, při které vám rupají gumy od trenek. A Burton, kterého se asi obávali i FF fanatici? Nebylo to bezchybné, ale nic, co by vás rušilo a nutilo odejít jako v roce 2006. Do pohybu toho sice moc nedal, ale co do zpěvu jsem jím byl přemile překvapen a zvedám palec nahoru.
Brutusáček: FEAR FACTORY, jeden z hlavních headlinerů celého festivalu, pochopitelně začíná z poslední desky s navrátilcem Dinem, a to Mechanize. Celý set patří tvorbě, kterou FF stvořili právě s Dinem, tudíž o pecky z Archetype jsme ochuzeni. Náplastí budiž Linchpin či Replica. FF rozhodně byli lepší než na BA 2006, Dinova mohutná osmička a Hoglanovo baterie si tlak uměla vynutit, vše bohužel stahoval dolů Burtonův „čistý“ zpěv, ale po pravdě řečeno, kdy on to naživo dával, že? Proto jsem se jím nenechal odradit a bral to jako fakt. FF ve mně celkově zanechali kladný dojem.

Fear Factory:
1. Mechanize
2. Shock
3. Edgecrusher
4. Acres of Skin
5. Powershifter
6. Fear Campaign
7. Christploitation
8. Martyr
9. Demanufacture
10. Self Bias Resistor
11. Replica

LooMis: Children Of Bodom spatřeni podruhé a slabý. Asi nepotěším die hard fans, ale viděti COB v klubu (1999, k Hatebreeder) a jako velkou kapelu je rozdíl „nebe a dudy“. Ano, úspěch jim samozřejmě přeju, ale osobně si myslím, že v téhle kapele třímá větší talent než se stylizovat do pozice rockových hvězd a myslet si, že opakovaním nakopnutějších motörheadovek a siláckým vystupováním (Laiho fakt neřekl větu, kde by někde nezazněl základ slova „fuck“, pozn. Bizz) lze donekonečna obluzovat mladé děvy (jo, Alexi je furt fešák). I když, teď mě napadá, že Lemmy to taky hrne furt stejně a jakej je to frajer. No nic… Prostě mi víc k srdci přirostly starší desky a i když byl setlist rozvrstven velmi pěkně směrem do historie, efekt příjemného dojmu se nedostavil.

Children Of Bodom:
1. Follow the Reaper
2. Hate Crew Deathroll
3. Needled 24/7
4. Every Time I Die
5. Living Dead Beat
6. Sixpounder
7. Blooddrunk
8. In Your Face
9. Angels Don't Kill
10. Hate Me!
11. Downfall

Lunaris: Gorgoroth příliš nepřesvědčili. Když pominu poslední, oproti předchozím relativně slabou studiovku, tak se jejich tvorbě nedá nic moc vytknout; prvé desky jsou dnes již nezpochybnitelnou klasikou žánru... live to ovšem už takový nátřesk není. A nebyl ani v roce 2003 v Black Psu, kdy jsem kapelu viděl poprvé. Hlavním problémem bylo, světe div se, nazvučení. Ratatata kopáky, které minimálně do půlky setu přehlušily většinu ostatního dění, skutečně nemohou působit moc dobrým dojmem. Lidi, kteří nemají desky Gorgoroth naposlouchané tolik jako třeba já, ze setu Norů asi moc neměli. Zazněly především skladby z desek, na kterých vyřvává staronový vokalista Pest – tudíž trojka Under the Sign of Hell, z níž padly některé z mých oblíbených kusů (zvuk bohužel stále nic moc, i když ke konci playlistu už to celkem šlo) a loňská řadovka. Dále jsem zaznamenal např. Destroyer či Forces of Satan. Ale ještě k Pestovi. Myslím, že by udělal lépe, kdyby úplně shodil vlas, jelikož jeho ustupující čelo mi evokovalo staré heavymetalové borce v modrých potrhaných džískách, což je image, která mi ke Gorgoroth zrovna nesedí. Jinak ale řval dobře, čisté polohy už byly o něco slabší, ale na ty se tu až tolik nehraje. Celkově však zklamání. Gorgoroth mě ani napodruhé nepřesvědčili, uvidíme, jak příště. Velkou vinu na tom ovšem v obou případech nese zvukař. (PS: Žádné rvačky jsem nezaznamenal, 20 metrů od pódia se nic zvláštního nedělo.)
LooMis: Candlemass mě překvapili. Dokonce tak moc, že jsem si udělal u zvukaře pelíšek a za libozvučného hlasu Roberta Lowea jsem se potácel na hradbě bdění a spánku. (Ha, já věděl, že ten hlas znám – Adagio stylově spřízněných Solitude Aeturnus!). Jojo, to jsou ty piváci. Ale krásně se to vzpomínalo na doby, kdy jsem hltal první čtyři desky.
Bizzaro: A tohle já doslova a bez prdele potvrzuju! Gorgoroth jsem sledoval z povzdálí, ale jejich druhý pokus se stát nejhorší kapelou festu, i když v 2007 to bylo naprosto neposlouchatelné, nechápu. Je důvod, aby black metal zněl špatně a dával ostatním neutuchající, stylově řečeno věčné šance k posměchu? No nic, Gorgoroth vlastně ani nejsou v blackovém žánru mou oblíbenou kapelou, a tak se odcházím občerstvovat až do Despised Icon, ale když Candlemass už ze zámezí spustili křišťál (ten zvuk přímo hladil!) a Robert Lowe otevřel držku, div že se ve frontě neotáčím na patě! Neuvěřitelné překvapení, že mě po půlnoci a ještě „ve stavu“ něco takto dokázalo probrat a profackovat. A když zazněl refrén Hammer of Doom, dokonce opouštím pozici a mrskám si to blíž k podiu.

Candlemass:
1. Marche Funebre
2. Mirror Mirror
3. Samarithan
4. If I Ever Die
5. Hammer Of Doom
6. Emperor Of The Void
7. At The Gallows End
8. Solitude

Brutusáček: DESPISED ICON zavírali čtvrteční Metalshop stage a nejen to, uzavírají svojí kariéru. Turné, které se vešlo i na BA, je jejich posledním evropským vůbec. Proto na BA zaútočili stejným tempem jako The Black Dahlia Murder, a nutno dodat, že velký kotel, který si na ně počkal do 1:15, si to náležitě užíval. O Despised Icon toho MJC napsal mnoho, dvě kytary, dva zpěvy, magor za bicími, právem platí za jednu ze špiček deathcoru a vlastně osobně nechápu, proč končí?
Bros: Před započetím setu Despised Icon se před Metalshop stage tísnilo o trochu méně lidí, než jsem čekal, a jejich skladba se znatelně lišila od ostatních návštěvníků festivalu – rovné kšilty, barevná trička, vyšší čísla data narození. Kapela, která moc nevypadá jako metalová, začala s lehounkým zpožděním rovnou našlapanou All for Nothing z aktuální desky Day of Mourning. Okamžitě se začal tvořit docela brutální mosh pit, ve kterém jsme mohli vidět nejen obligátní deathcorové „trhání třešní, tahání řepy“, ale i imaginární boxerské souboje – jeden z nich přestal být chvíli imaginární a skončil ranou pěstí od křehce vypadající slečny jednomu z moshujících kinder válečníků, který ji předtím zřejmě omylem kopl. Za neustálého hecování obou vokalistů (kteří působí docela sympaticky i přes opičí vizáž Alexe Eriana) Despised Icon prezentovali dva songy z The Healing ProcessRetina a Warm Blooded, dvě písně z The Ills of Modern Man – titulní a úvodní věc a zbytek setu tvořily nové věci z Day of Mourning. Ač vystoupení působilo notně natlakovaně a energicky, byla u protagonistů vidět lehká únava. Jejich jediným cílem bylo očividně diváky rozcupovat, což se jim povedlo tak napůl. Mohla za to jak pozdní hodina, tak i pauzy mezi breakdowny, mezi kterými jste si občas stihli skočit na pivo a ještě potkat Jégrovky. (Tak tuhle větu od „pauzy“ nechám vytesat! :D, pozn. Bizz) Suma sumárum mne Despised Icon uspokojili, protože přesně takovýto set jsem čekal; energický, tvrdý a agresivní. Takže pěkně uložme Despised Icon do hrobu a na náhrobek jim vytesejme, že (nejen) naživo rozhodně umí.
gianni: Na Sepultuře jsem nechal celé hlasivky, takže pivo a odpočinek zvítězily nad Fear Factory a pauza se protahuje. Z dálky jsem zprvu slyšel Children Of Bodom, poté blackmetalovou hrůzu Gorgoroth. Před pódium jsem se vrátil s nadějemi na Despised Icon, kteří letos ukončují kariéru, a tak jsem je chtěl aspoň jednou vidět. Z desek mě asi nejvíce zaujala The Healing Process, zbytek spíše jen co se týče jednotlivých skladeb, každopádně reference na jejich vystoupení byly vysoká. DI naběhli na pódium a pro mě začala ta největší nuda, na kterou jsem na BA narazil. Absolutní zklamání. Čekal jsem show, která bude zabíjet, zvuk, kterej bude nekompromisně kopat do prdele, ale nakonec se mi dostalo nemastného a neslaného zvuku, kde jakoby basa ani nehrála basy a k tomu jeden z dua vokalistů nestíhal v hlubších polohách. Když k tomu ještě připočtu špatný playlist, vyjde z toho největší zklamání na BA. Veliká škoda! Po tomto zklamání zbývalo jen položit ještě jeden kousek na doboru noc a jít ulehnout.
Bizzaro: Jen malé shrnutí za DI. Každý má trošku pravdy. DI sice hráli sehraně, zvuk byl vlastně až moc v pohodě i na to, že jsme za sebou měli celodenní vřavu, ale měl jsem pocit, že nehráli od srdce tak, jak je znám z předchozích koncertů; chyběly ikony, co kdysi nosily koule. Možná je na vině zmíněná událost s ukončením kariéry a dojezdem tour, ale i přesto – nejen pro shlédnutí Alexe Pelletiera za škopkami - jsem byl rád, že jsem je naposledy (?) viděl.

Despised Icon:
1. All for Nothing
2. A Fractured Hand
3. Diva Of Disgust
4. Day of Mourning
5. Retina
6. Warm Blooded
7. In the Arms of Perdition
8. Furtive Monologue
9. MVP

LooMis: Gwar. Usekneme Adolfovi hlavu, vylejeme do publika hekťák krve a alou do pelechu. Teda vlastně jak kdo. Nashledanou ve Dni 2, bude to ostré hned od rána.
Bizzaro: My počkali ještě na mrdko-dělo, nějaký gayzeery (čehokoli) a pak do pelechu party-stanu, kdy… no uf. Zjistíte z dalšího dne…

LooMis

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.