Album listopadu 2014

Album listopadu 2014

Album listopadu 2014 je sečteno a výsledek je více než pozoruhodný – 18 hlasujících se nedokázalo shodnout na žádné z horkých novinek, takže všem nakonec vypálila rybník kapela, která už má za sebou půlroční pobyt na prodejních pultech. Po dvou hlasech pak dostaly další čtyři kapely.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
TRIPTYKON: Melana Chasmata (4/2014)

Standardně slušně, i když lehce kolovrátkovitě vyvedená avantgardní temnota. Tomáš Rybář si to zjevně užívá i navzdory faktu, že vše podstatné řekl do roku 1987,“ shrnuje PiTRS.

A podobně vlažný je i Leif. Nejsem z této všeobecně vysoce oceňované desky zas tak unešený. Mám z tohoto alba takový divný neuchopitelný pocit - jako celek je to ambiciózní a originální projekt, ale v každém jednotlivém okamžiku na ní slyším fakt banální hudbu, na můj vkus se tu málo vrství. Na Melana Chasmata se stala vtipná věc - mánička z osmdesátých let se pokouší hrát moderní post-metal a já osmdesátkový metal nesnáším (s několika výjimkami, samozřejmě). Konkrétně mě nejvíc otravují thrashový pasáže a vokál, který není ani growl/scream, ani čistý zpěv, ale zní přibližně jako ožralecký hulákání. Ani post-metalová vybrnkávačka Aurorae není na poměry žánru výš než průměr. Na druhou stranu jsou na této desce i nesporná pozitiva, pro která ji stojí za to poslouchat. Zvuk je naprostá chuťovka, je velmi živý a přirozený, zatěžkaný groovy doom potěší a stříbrný doprovodný ženský zpěv je naprosto úchvatný. Mezi plusy řadím i videoklip okouzlující černobílou geometrickou strohostí a nedořečeností. Považuji ho za jeden z nejpovedenějších videoklipů v metalových dějinách, což je o to větší majstrštyk, že se jedná o klasický scénář "pohled na hrající kapelu.“

Třetím hlasujícím, ale bez komentáře, se stal Brutusáček.
 
AT THE GATES - At War With Reality (2014)

„Překvapivě dobrá deska. Sice z větší části sázka na jistotu a navázání na Slaughter Of The Soul, ale skladby znějí soudržně a není v nich vata. Kapela navíc překvapuje důrazem na atmosféru a pomalejší tempa. Smutným faktem ovšem zůstává zvuk, který ukazuje, do jakého plastového hnoje se metalová produkce za dvacet let dostala,“ glosuje OnDRajs a svůj palec nahoru opět přidává i Brutusáček.
 
 
 
 
 
 
NERO DI MARTE – Derivae (10/2014)

Pro italské hřebce hlasovali Kuba a bizzaro, prvně jmenovaný podotýká: „Bez větších potíží na předních příčkách nahrávek pro tento rok. Novinka mi přijde snad ještě více nepřístupnější než debut. Texty v rodném jazyce nakonec k hudbě docela sedí, z čehož jsem měl asi největší strach.“
 
 
 
 
 
 
 
PINK FLOYD - The Endless River (11/2014)

Na hlasu pro pro anglické mohykány se shodli mIZZY a Gianni a v tomto pořadí i komentují:

Jukl napsal dobře výstižnou recenzi, se kterou se z velké části mohu ztotožnit, proto to nebudu zbytečně rozmazávat. Deska na mě působí trochu neuceleně, takové smíchání nedodělaných inter a outer, nicméně i tak celkem hezky funguje jako celkem a baví mě. Až tedy na skladbu Talkin' Hawkin', která mě docela sere, stejně tak nejsem úplně odvařený z posledního songu. Jinak je to celkem pěkné album (nebo spíše kompilačka?).“

Pink Floyd jsou absolutní srdcová záležitost, kterou v mých očích a uších nic nepřekoná. Důstojná tečka, která z většiny pochází z pera geniálního muzikanta Ricka Wrighta. Právě na jeho počest bylo toto album vydáno a právě jeho osobitý skldatelský um je to, co mě na Floydech baví asi nejvíc. Byla by ode mne hloupost očekávat nějaký přelomový masterpiece... ty časy už jsou nenávratně pryč, nicméně tohle album je důstojnou tečkou. Skvělá oddychovka!“
 
UNEARTH - Watchers Of Rule (10/2014)

Unearth dodržují tříletky a jsou tu opět s novou deskou. Watchers Of Rule sice nedosahuje kvalit The March, ale zároveň hravě předčí předchůdce Darkness in the Light. Svou roli v tom určitě hraje post bubeníka, kde se už dva roky peleší Nick Pierce. Jinak vše při starém – na desce je dostatek typicky nepozemských nájezdů, sól a metalcorových standardů. Jediným výrazně jiným prvkem se tak může zdát skoro až blacková sypanice v úvodní skladbě The Swarm.“ Tolik LooMis, podporovaný tichým pokývnutím hlavy Brutusáčka.
 
 
 
 
 

 
 
 

bizzaro

STEALING AXION – Aeons (11/2014)
SKYHARBOR – Guiding Ligts (11/2014)

pf

LAMB – Backspace Unwind (10/2014)

irdzi

ANTEMASQUE - Antemasque (11/2014)
– trošku se mi po Marskách (Frances a Amputechture era) stýská, ale nedá se týhle fošně upřít pár fakt hodně silných pasáží. Na nějaký velký vynášení do nebes to není, ale při pár skladbách se docela bavím...

AddSatan

FUCK THE FACTS – Abandoned EP (10/2014)
– slečna a pánové z Kanady nezklamali. Opět výtečný, osobitý a nápaditý grindcore/death i jiný metal a hardcore s dávkou melodična i neurotična.

MONARCH! – Sabbracadaver (7/2014)
– ani tahle slečna a pánové z Francie nezklamali, dokonce lehce překvapili. Na letošním albu jejich extrémní sludge/drone/doom v některých částech mírně zrychlil (jakože z rychlosti slimák na rychlost želva), zmelodičtěl a přiblížil se spíše doomu funerálnímu. Na albu je také snad více riffů než na jejich všech předchozích albech dohromady. Zůstává mocný O))) zvuk a zmučený a zechovaný křik Emilie, který kombinuje se šepotem a svým specifickým zpěvem.

NURSE WITH WOUND & GRAHAM BOWERS – ExcitoToxicity (7/2014)
– ansámbl Stevena Stapletona a hostů je prostě zárukou kvalitního, „instantního“ mindfucku. Mix industrialu, avantgardní „klasiky/vážné hudby“, noise, rocku, ambientu aj.

Gorth

EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN - Lament (11/2014)
– k připomenutí sta let od začátku první světové války. Směs humoru, ironie, patosu a úcty podivná i v rámci EN. Extrahovat jeden dojem se mi z toho zatím nepodařilo, právě díky obrovské různorodosti emoční i hudební (od old school industrialu přes nějaké ty rychtičky a popěvky po Kde ty kytky jsou), ovšem zklamaný fanda tedy nejsem, v rozporu s Hackeho předpovědí. 

MANES - Be All End All (10/2014)
– mnohem vyrovnanější než předchozí věci od Manes (kde bylo zpravidla pár super hitů, ale celek se sléval), navíc skladatelsky i zvukově bohatší a propracovanější. Zatím jen pár poslechů, ale asi to bude jejich nejlepší věc. (Což znamená hodně fajn písničky, žádná majestátní genialita, od toho tu Manes nikdy nebyli.)

Kuba

JOB FOR A COWBOY - Sun Eater (2014)
 nikdy jsem nebyl velkým fanouškem této kapely (s vyjímkou některých skladeb), ale novinka neuvěřitelně překvapila. Samozřejmě za to může především basa. Odklon tímto směrem kvituji s povděkem.

ARCHSPIRE - The Lucid Collective (2014)
– konečně jsem se dostal k poslechu novinky. Co na to říct, tedy někdo s kytarou chodí i spát. Blázni!

mIZZY

LUX OCCULTA - Kołysanki (03/2014)
 trvalo mi více než půl roku, než jsem se k tomuto albu dostal i přesto, že bylo chváleno i na Marastu v minulých albech měsíce. Nebudu tajit, že bych byl nejraději, kdyby pokračovali ve stylu nastoleném na The Mother and the Enemy a že tentokrát jsou mé dojmy poněkud rozpačité. Kombinace experimentální elektroniky s lidovými nástroji je super, zpěvy mi zde však vůbec nesedí. Mužský hlas se ještě dá, ale ty ženské mě hodně iritují a nejvíce mi vadí asi polština. I přes výhrady, které k desce mám, se však jedná o hodně zajímavé dílo.

MERKABAH - Moloch (03/2014)
 první věc, na kterou bych poukázal, je last.fm kapely. V podobných kapelách mají jména jako Zu, Mombu, Correction House, Obscure Sphinx, Terra Tenebrosa či Minsk a Tombs, což je zajímavý mix, ale ještě zajímavější je, že to opravdu docela dobře vystihuje, jak Merkabah zní. Jen bych ještě k výpisu kapel přidal Magma, Shub-Niggurath a jim podobné. Z mého pohledu jsou výše zmíněné kapely super a většinu z nich hodně žeru, není tedy divu, že mě dostali i Merkabah. Instrumentální mix saxofonového běsnění doplněný hutnými kytarovými riffy, rytmicky zajímavými údery do bicích, příjemnými disharmoniemi a zeuhl prvky. Jistá inspirace Zornem je jasná, z velké míry se určitě vzhlédli i v projektech Bruce Lamonta. Yakuza tam je určitě, ale i Minsk, na jejichž nahrávkách Lamont hostoval, jdou na Moloch slyšet. Celkově sludge, post a math metal propletený (free) jazzíkem, to je oč tu běží. Zde vidím velký potenciál do budoucna a věřím, že minimálně na scéně, kde se pohybují Zu a třeba Fire!, se určitě prosadí. Za mne se jedná asi o objev roku. Thx za tip Dalihrobe.
PS: Na Bandcampu mají zadarmo celou desku :)

onDRajs

MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds (11/2014)
– vše řečeno v recenzi. Bylo by fajn udělat z tohoto pseudoopusu EP.

ERIK TRUFFAZ & MURCOF - Being Human Being (11/2014)
– jeden je Mexičan, druhý Francouz. Výsledek jejich kolaborace ovšem zní skandinávsky. Po šesti letech od výtečného třískladbové Mexika přišli tentokrát s plnou palbou a prozkoumávají další zákoutí temnější jazzu. S něčím podobným přišli sice mistři Rypdal a Mikkelborg před třiceti lety, ale to máte fuk.

BIOSPHERE - Patashnik 2 (02/2014)
– zklamání. Žádný návrat ke starým dobrým devadesátkám, ale prachsprosté vykrádání sebe sama. Skladby v lehce jiných verzích než na původní desce. Pane Jenssene, máte to zapotřebí?

Gába

SEPTYCAL GORGE - Scourge of the Formless Breed (09/2014)
 potřebuješ v death metalu debilní pidlikání nebo soutěž o nejnudnější sóla? Ne!!! Technická BDM anihilace ve stylu Deeds of Flesh.

piTRs

RAUNCHY: Vices.Virtues.Visions (11/2014)
 přestože Raunchy nebyli nikdy žádní stylotvůrci, jejich první dvě desky jsem měl docela rád a doteď je občas protočím. Byl jsem tedy zvědav, jak kapela zní po mezičase, kdy mi zmizela z dohledu. A asi zůstanu radši v minulosti, protože aktuální Raunchy jsou o tom hrát jakože pořád nářez, ale zároveň se držet hřívy notně vyběhaného nu-rock/pop boybandového vraníka, přičemž přesvědčivost se zde krájet opravdu nedá. Navíc ani ta tvůrčí potence není co bývala, tak třeba zas za pár let.

SLIPKNOT: .5: The Gray Chapter (10/2014)
 stejně jako jeden Frost zimu nedělá, neudělalo aktuální Slipknot ani pár slibnějších momentů. Při daném poměru opravdu dobrých nápadů a hracího času stěží uposlouchatelná kolekce.

STROMBOLI: Fiat Lux (11/2014)
 převažující dravou nespoutanost 80. let častěji střídají komornější nálady, trochu víc se bilancuje než hrne dopředu, nad vším se vznáší stín jakéhosi smíření s čímsi. Pavlíček jako dávno hotový skladatel, interpret i producent, Basiková v nečekaně překvapující formě, Rytmika! Parádní Třešňákovy a Kolečkovy texty, které kromě spousty jiných věcí říkají, že když se to opravdu umí, má to smysl i česky. Těžko si na dlouhou dobu dopředu představit něco lepšího, což platí i o třicetinách na Českomoravské.

Leif

CODE ORANGE - I Am King (9/2014)
 první poslech byl zklamáním, kids ubrali na powerviolence rychlostech a sekají tupý superbrutální beatdown. Potom jsem musel svůj názor změnit. Ano, je to pomalá nelítostná slammingová demolice, mezi jednotlivými metodicky sázenými tunovými valouny je skoro úplné ticho nebo jakýsi neurčitý šum na pozadí, skoro nic jiného se tu neděje. Code Orange ale vědí, že veškerá hudba je založena na dovedném skloubení napětí a uvolnění na časové ose a proto zkomponovali materiál, který přes to, že zdánlivě nadužívá jeden metalový trik, dělá to s noblesou a znalostí věci, nesklouzává k jednotvárnosti. I Am King je totiž strašně chytlavá deka, která u mě dost vyrostla.

RECONDITE - Iffy (11/2014)
 minimalistické (dub-?)techno, dodal bych - s vlivem future garage scény. Co k tomu říct? Jak sluší tomuto subžánru, jedná se o hudbu vrcholně hypnotickou, sugerující velký prostor, s podprahovými fyzickými basy, nechybí tu však i decentní melodie.

Cronic

NADER SADEK - The Malefic Chapter III (11/2014)
 je to dobré, ale predošlá nahrávka zabíjala viac.

Spacosh

LUNATIC SOUL - Walking on a Flashlight Beam (10/2014)

Gianni

THE CONTORTIONIST - Language (09/2014)
 stále mě to neuvěřitelně moc baví...nemám co víc dodat

MOBTHROW - Unfolded (03/2014)
 elektronika mi nic moc zase tolik neřiká, ale u Mobthrowa mě baví jeho temnější nálada - přesto je to hudebně docela barvitá muzika, která nespoléhá jen na uzemněný dubstep. Pro dlouhý zimní večery jak stvořený.

LooMis

HIDEOUS DIVINITY - Cobra Verde (10/2014)
- skvělý italský technický brutal death metal

HOLOTROPIC - Permeate (10/2014)
- doporučení hodný slovenský progresivní death metal

ATTILA - Guilty Pleasure (11/2014)
- další podařená deska z dílna rap/metalcorových Amíků, párty může začít

NIGHTINGALE - Retribution (11/2014)
- Dag a Dan Swanö vzdali holt sedmdesátkám a povedlo se to náramně

LordSnape

1. REVOCATION - Deathless (10/2014)
2. NECROPHAGIA - WhiteWorm Cathedral (10/2014)
3. APHONIC THRENODY - When Death Comes (11/2014)
4. EXECRATION - Morbid Dimensions (09/2014)
5. NIGHTCREEPERS - Hreidd (10/2014)
6. LEECH - The Stolen View (08/2014)

Brutusáček

DESTRAGE – Are You Kiddin Me? No. (03/2014)
INTERSTELLAR: Original Motion Picture Soundtrack by Hans Zimmer (11/2014)
BRUTALLY DECEASED – Black Infernal Vortex (03/2014)
RANCID – Honor Is All We Know (10/2014)
 
 
 

 
 

bizzaro

STORM CORROSION - Storm Corrosion (2012)

Pf

ROBERT RICH – Nest (2012)
MEATHOOK SEED – B.I.B.L.E. (Basic Instructions Before Leaving Earth) (1999)
THE XX – Coexist (2012)
MORGOTH – Odium (1993)

irdzi

CHARLIE HUNTER AND SCOTT AMENDOLA - Pucker (2013)
– kytara + bicí, jazz, velice převelice příjemná záležitost stejně jako debut. Když se sejdou šikovní lidi, je to radost poslouchat.)

THE NEW MASTERSOUNDS - Therapy (03/2014)
– nová deska mě zprvu moc nebrala, na Breaks From Border se to nehrabalo, ale postupem času jsem ji přišel na chuť a minimálně tento měsíc s ní trávím hodně času.

ULCERATE - Vermis (2013)
– trošku příprava na koncert. Pro mě jednoznačně nejlepší deska, co natočili. Oproti předchůdci mnohem promakanější, špinavější a tak to mám rád:)

GIGAN - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes (2011)
– stejně jako Ulcerate. Moje oblíbená fošna. V mnohým se mi líbí víc než následovník. Paráda!!!

AddSatan

KRENG – Works for Abattoir Fermé 2007 – 2011 (2012)
– Miasmah. Opravdu hodně temná, ambientní, moderní „vážná hudba/klasika“. Skvělé předchozí Grimoire tu myslím do tipů dávali Gorth a Hanzz. Tahle věc je posluchačsky a hlavně časově přece jen náročnější, stopáž 4 z 5 skladeb přesahuje 40 minut a Kreng je složil jako hudbu pro jistá velmi podivná divadelní představení.

ART ZOYD – Phase IV (1982)
– už dlouho jsem si od nich chtěl něco pořádně poslechnout, ale dostal jsem se k nim až teď. No a je to fakt super, „nečekaně“! Z těch avant/rio/zeuhl/prog rock/jazz věcí co znám mají přece jen nejblíž k moderní/avantgardní „klasice“, bicí nástroje absentují, i přesto je to často velmi svižná záležitost.

Gorth

KEAK DA SNEAK - Deified (2/2008)
– Před nějakou dobou jsem měl hiphopový záchvat, tohle je jeden z výsledků. Hyphy. Hodně chytlavé a zábavné. 

KTU - Quiver (2009)
– Kimmo Pohjonen, Pat Mastelotto, Trey Gunn. To vlastně říká všechno. Rytmika King Crimson s jedním skvělým harmonikářem. 

THE DECEPTION OF THE THRUSH (1999)
– Výběr crimsonovských projeKCtů. Paráda, abstraktnější než samotní KC, ale s jejich disciplínou. 

SOFT MACHINE - Third (1970)
– psych/progová jízda s vlastní identitou a pořádným groovem. Fascinující vývoj skladeb - takové přelévání melodií. 

OnDRajs

KYRSK - všechno
GODFLESH – všechno

piTRs

HELLOWEEN: The Dark Ride (2000)
- Nezaslouženě zapadnuvší album, dle mne jedno z vůbec nejlepších v diskografii kapely, která se na něm nebála experimentovat, nikoliv ale tak bezbřeze jako v první polovině 90. let. Pár provařených momentů se sice najde, ale jako celek to slušně drží a na Helloween nečekaně velký podíl temnějších nálad a inovace v rámci mantinelů vychází ze souboje s tradiční germánskou skočností vítězně. 

Leif

GARETH DAVIS & FRANCES-MARIE UITTI - Gramercy (2012)
– jen abych si ověřil teorii o tom, že prakticky cokoliv si vyhmátnu s katalogu Miasmah Records, ukáže se to jako výborná záležitost, jsem zabrouzdal na jejich web a vybral si toto album prostě proto, že se mi líbil coverart. Překvapení se nekoná ani tentokrát, jedná se o velice zajímavou desku. Temná, nehmotná hudba z jiného světa, z dark ambientu to má klaustrofobní nevraživost, z oblasti improvizační a vážné hudby je tu kompoziční svoboda, experimentátorství a instrumentárium čítající toliko cello a klarinet. Ovšem i s takto neobvyklou osekanou sestavou tento projekt dokáže hodně zajímavé věci.

RITI OCCULTI - Secta (2013)
– ze stoner doomových kapel s ženským vokálem se za poslední roky stal hotový trend. Riti Occulti přinášejí do této scény svůj vskutku neotřelý příspěvek, kterému stojí za to věnovat pozornost. Chybí tu kytara, o veškerý vibe se stará pouze jedna basa, jíž sekunduje syntetizérová stěna, výsledný zvuk je parádní soundtrack k okkultním mystériím. Mimochodem, každá skladba je tu pojmenována latinskými názvy kovů, které zřejmě byly v alchymistické tradici považovány za významné. Vokály tu jsou hned dva - divoký growl a překrásný čistý zpěv, který má až nějaký etnický mediteránní nádech (připomene možná zpěvačku ze Septic Flesh). Kapela s přesvědčivou atmosférou a originálním výrazem.

Cronic

THE BLACK HEART REBELLION - Har Nevo (01/2013)
– jedna z najzaujimavejších nahrávok minulého roka. Post-rock mixnutý s pochmúrnym folkom z Belgicka je ako stvorený do tohoto počasia.

THE HAUNTED -  rEVOLVEr (10/2004)
– v dobe vydania veľmi často počúvaná vec

EXHUMED - Necrocracy (08/2013)
– oldschool, ktorý sa nanič nehrá a nepotrebuje nikomu nič dokazovať

CRIPPLED BLACK PHOENIX - I, Vigilante (09/2010)
– obľúbená nahrávka týchto anglických post-rockerov

EKKAIA - Demasiado Tarde Para Pedir Perdon (04/2004)
– španielsky ema/mele/mámu/neocrust :)

Spacosh

TEXAS HIPPIE COALITION - Peacemaker (2012)
DAMNED SPRING FRAGRANTIA - Divergences (2013)

LooMis

NERO DI MARTE - Nero Di Marte (2013)

Schizmo

CHILDREN OF THE CORN - ost 1984
– pokud jsem v mém view na film Kukuřičné děti psal něco ve smyslu, že nejsilnější položkou filmu je soundtrack Jonathana Eliase, musím si za tím tvrzením stát i nadále. Je to přesně ten typ rouhavé a deprimující muziky, s jakou třeba přišel Jerry Goldsmith ve filmu Přichází satan. Pokud by se snad našel nějaký neznaboh, kterému se nevybaví ústřední melodie z této kultovky, doporučuji si nalistovat scénu v kavárně. Je to sick jako klas od kukuřice!

PHANTASM - ost 1979
– je několik hororových melodií, které natolik zdomácněly a znají je i civilisti, přestože by je třeba nedokázali přiřadit ke správnému filmu, pokud by vůbec věděli, že melodie vůbec z filmu pochází. Mezi takové majstrštyky patří bezesporu Carpenterovy primitivní pokusy o ušetření každého centu, když se jakožto taky-muzikant často pouštěl do psích kusů, ze kterých až čas udělal ty nejzásadnější melodie hororového žánru. Mám samozřejmě na mysli takové hitovky jako Halloween, Mlha nebo Věc. Z dalších notoricky známých fláků zmiňme třeba Přichází satan, Vymítač ďábla, Psycho, Suspiria a další. A možná trochu opomíjeným skvostem je v dnešní view připomínaný PHANTASM ost. Vsadil bych se, že každej tu melodi alespoň jednou v životě už slyšel. V mém případě je hluboko zažraná pod kůží a rozhodně bych ji zařadil do TOP10 nejzásadnějších hororových fláků. Z hudebního hlediska nejde o klasické symfo vrzanice, ale spíše ná způsob bigbítové kapely, jakou znamenali GOBLIN pro notnou část giallo produkce. Přesto dokonale vykresluje pochmurnou záhrobní atmosféru celé teralogie. Všem milovníkům hororových melodií jednoznačně doporučuju!

STRAPPING YOUNG LAD - City 1997
– City od SYL se ke mě dostalo velice záhy po tom, co jsem rovnýma nohama naskočil do rozjetého metalového vlaku, takže spolu s Obituary, Cannibal Corpse, Kataklysm, Vader a ostatními architekty žánrů jsem přišel k podstatně odlišné muzice, která se svým pojetím zásadně vymykala ostatním metalovým standardům. Byla opravdu jiná, industriálně tepavá, strojově přesná, přesto atmosférická, hitová a podmanivá. Dobře jsem cítil, jak se odlišuje od konceptu soudobých skupin a byla to jedna z prvních kapel, u které jsem slyšel používat ty zajímavé řvané čisté zpěvy. Každý song na desce je jasný hit, který se neobehrál ani téměř po dvaceti letech od napsání a pokud bych měl někomu doporučit industriální metal, který má všechno precizně zmáknuté a to i živě, asi bych sáhnul právě po desce City. Pro mě dodnes nejoblíbenější Devinovka!