Album dubna 2019

Album dubna 2019

Na určení vítěze nebylo tentokrát třeba žádnou složitou výpočetní techniku, jelikož na první místo stačily dvěma kapelám pouhé 2 hlasy. Alespoň že jsme zůstali věrni té hudební technice.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

 
(2) FRACTAL UNIVERSE - Rhizomes Of Insanity (04/2019)

- před nedávnem jsem se tu zpětně rozplýval nad jejich debutem. Trochu jsem se obával, kam kluci muziku posunou, a zda se posunou, ale obavy to byly zbytečný. Opět deska jako víno, famózní zvuk, přibylo klidnějších úseků, no budu ještě sléchati… (bizzaro)

- na toto jsem se těšil a zatím jsem tomu popravdě věnoval málo poslechů, abych nějak hodnotil. Každopádně to roste... (BandCamp) (herelson)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) PERIPHERY – Periphery IV: HAIL STAN (04/2019)

- nová deska Periphery mi říká, že tahle kapela ještě vše neřekla. Hovno nu-metal, místy neskutečnej náser! (bizzaro)

- no je to zase nálož! Hudební produktivita téhle party z Washingtonu je neskutečná, o to víc pak je neuvěřitelné, že kvalita neupadá. Na úvod otvírátk 16 minut? Periphery mě stále udivují a překvapují, jak přirozeně dokáží svou hudbu obohacovat o vlivy dalších stylů. Nasajou, přefiltrují a ponechají esenci, se kterou pak nakládají právě tak akorát. Nadšení. Spencer Sotelo je přísnej! Vivat black metal! (LooMis)

 
 
 
 
 

 
 
 

vaněna

VARGRAV - Reign in the Supreme Darkness (04/2019)
- ITNE worship až na půdu. A povedenej, takže není co řešit.

BLUE HUMMINGBIRD ON THE LEFT - Atl Tlachinolli (02/2019)
- Huitzilopochtli konečně vydal první dlouhohrající desku. Melodičtější death metal střihu Arghoslent (asi ne tolik riffů, ale spíš ta nekopající poloha mi je připomněla) je osvěžený různými aztéckými serepetičkami. Dobře se to poslouchá.

FLAMEN - Furor Lunae (03/2019)
- první z trojice březnových atmo blacků, které mě kupodivu zaujaly, je z Itálie (a proto je nejlepší). Docela zajímavý italský vokál, jedna romantická písnička o měsíčku, jinak takový průměr, co příjemně plyne.

MYSTICISM - Arcane Forest Rites (03/2019)
- atmosférickej melodickej black, kterej na půlhodině udrží pozornost při procházce lesejčkem.

ELLENDE - Lebensnehmer (03/2019)
- atmo black z Rakouska, v určitých kruzích je to poprask a deska měsíce, já bych byl skromnější. Ke čtení nebo vaření velmi příjemný.

HAIMAD - The Return (EP 04/2019)
- návrat ve velkém stylu, nebo spíš po dlouhé době nějakých 20 let ohlásila (pro mě) neznámá kapela Haimad. Jejich atmo black mě velice pobavil, protože nepotřebuje nabírat přízeň trendovým náběhem k dsbm, věc ze staré školy s novým zvukem.

TOTALITARIAN - Bloodlands (EP 04/2019)
- Panzer Division Totalitarian mě po prvotním nadšení dost zklamal. Oproti předchozí dlouhé desce, kterou řadím k nejlepším death worship věcem, je tohle poměrně přímočarej fofr. Pár zajímavějších momentů vystačí tak akorát na EP.

ABYSSIC - High the Memory (02/2019)
- laděnej doom z Norska, kterej má velký ambice, ale není v něm dost lásky. Ani všechny ty instrumenty nemůžou utáhnout hrozně dlouhou desku. Na druhou stranu nepamatuju, kdy jsem vydržel poslouchat doommetalovou desku, nota bene skoro osmdesátiminutovou, čtyřikrát za sebou. Takže jo, kvalita tam je.

MURG - Stravan (04/2019)
- post black, kterej má všechno, co od něj očekáváš a možná i pár nálad navíc.

mIZZY

DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT - Mardom (04/2019)
SUNN O))) - Life Metal (04/2019)

AddSatan

SABBATH ASSEMBLY – A Letter of Red (04/2019)
- oproti Quaternity, která mě chytla hned, mi to s každou další deskou SA pár poslechů trvá, ale nakonec (třeba u předchozí Rites of Passage až s ročním odstupem) se mi začnou líbit (byť ne bezvýhradně) a uznám, že pořád tam to „kouzlo“ (alespoň částečně) je a pořád jsou asi nejlepší kapelou, která z té „occult rockové“ vlny vzešla. A Letter of Red je oproti předchozí desce trochu přímočařejší, rockovější, místy až s náběhy k rock/pop-rádiové, nenáročné chytlavosti a vlezlé líbivosti (což mi úplně nevoní – týká se to především první a poslední skladby). Přibližně prostřední část alba mi sedí nejvíce - od 4. do 7. skladby (včetně). A stále jim jdou nejlépe ty zadoomanější, atmosféričtější, vybrnkávané polohy, dojde i na pár drobných, ale zajímavých aranžérských a zvukových detailů. Každopádně pořád platí, že je poslouchám hlavně kvůli tomu zpěvu. Jo a na synťáky tu hostuje Toby Driver. (Bandcamp)

WASTE OF SPACE ORCHESTRA – Syntheosis (04/2019)
- původně to měla být jen jednorázová koncertní kolaborace všech členů Dark Buddha Rising a Oranssi Pazuzu na loňském Roadburnu, nakonec je z toho deska. Tahle synté(o)za je (ještě) o něco povedenější než starší společný projekt Atomikylä. Na nejlepší nahrávky obou kapel to možná úplně nemá (?), zní to více méně tak, jak bych čekal, bez větších překvapení, ale je to prostě fakt dobré. Vyzdvihnout by se daly zejména „tribální“ rytmy obou bubeníků, ale tohle těleso výtečně tlačí, šlape, hypnotizuje a drtí jako celek. (Bandcamp)

FUNEREAL PRESENCE – Achatius (02/2019)
- hlášeno již v únoru, mně to chvíli trvalo docenit (mj. jsem u toho i 2x usnul). V dubnu jsem ale nakonec nic jiného neslyšel víckrát, což je vzhledem k tomu, že je to více méně oldschool black/thrash/heavy metal, dost překvapivé. Ale má to fakt dobré nápady, songwriting (jen pár pasáží bych možná trošku zkrátil), super zvuk, feeling, atmosféru! Možná jsem se zbláznil, ale hrozně mě tu baví ty heavíkové vyhrávky a sóla. Taky je to lépe zahrané, než většina klasiků, z kterých to vychází(/krádá). Cca kombinace Tormentor, Master's Hammer (tou výpravností, atmosférou i některými postupy mi to připomíná až Jilemnického Okvltistu), raných Bathory, Mortuary Drape, 2. a 3. desky i pozdních Darkthrone, Mercyful Fate a samozřejmě i Negative Plane (hostuje tu i Nameless Void). Když oldschool, tak prosím takhle! (Bandcamp)

bizzaro

SOILWORK – Verkligheten (01/2019)
- dřív jsem se k tomu furt ňák ne a ne… Verkligheten je dobrej chameleon. Některý kusy jak za mlada (nasypaný), do toho i až rovný hardrock, ale hlavně tentokrát minimum šablon i ve Stridově zpěvu. Fajn překvapení.

VLTIMAS - Something Wicked Marches In (03/2019)
- hele, baví mě to! Blasphemer je démon, Flo mastí do muziky, což mu sluší, a Dave má vokál jako hrom. Ten charakter a barva! Celkově by to mohlo nandavat ještě o štipec víc, ale jako super.

HANNES GROSSMANN - Apophenia (03/2019)
- Hannes umí a stále se rozvíjí! Některý věci jsou ultra hustý, jen by nemusela prakticky celá deska být nazpívaná, klidně bych si dal víc hudby.

LooMis

BLAZON STONE - Hymns Of Triumph And Death (05/2019)
- Running Wild se vším všudy, ale šlape to líp než dnešní originál.

MARK MORTON - Anesthetic (03/2019)
- sólovka kytaristy Lamb Of God s celou řádkou hostů (Chuck Billy, Myles Kennedy, Randy Blythe, Alissa White-Gluz a další). Celkově vyrovnaná metalová nálož a jedno country. Úvodní Cross Off, kde zpívá zesnulý Chester Bennington, je nářez jak prase, škoda ho.

OLA ENGLUND - Master of the Universe (03/2019)
- tentokrát představitel švédské kytarové školy, na jehož Feared jsem tady rovněž upozorňoval. Na rozdíl od Marka Mortona, tohle je progresivní, čistě instrumentální nahrávka, která pluje napříč všemi styly (blues, jazz, moderní djentovačky). Jednotlivé skladby jsou daleko propracovanější, čemuž dominují dva 11 minutové opusy Solar. Kytaristům doporučuji.

DEVIN TOWNSEND - Empath (03/2019)
- po prvotním zklamání, resp. ne úplně nadšení, jsem se do desky zaposlouchal a začala mě bavit. Představoval jsem si, že celá řada tradičních hostů (Anneke van Giersbergen) a zajímavých hostů - bubeníci Samus Paulicelli, Anup Sastry a hlavně Morgan Ågren - pomohou Devinovi zase jednou odbočit na trochu jinou hudební kolej. Stalo se tak, byť jen částečně, ale od Deconstruction (2011) mne nic víc nepobavilo. A taky je tady Steve Vai.

Herelson

ALLEGAEON - Apoptosis (04/2019)
- oproti předchozí desce nepůsobí novinka tak otevřeně a přístupně, přesto rozhodně stojí za nějaký ten poslech navíc. K pozornosti se doporučuju nejen fanouškům Vale of Pnath (těm vyjde deska zanedlouho) nebo Gorod. (BandCamp)

Kuba

FALLUJAH - Undying Light (03/2019)
- počáteční nepochopení desky vystřídalo vřele přijetí. Ačkoli nedosahuje kvalit let minulých, jedná se o skvělou záležitost. Výjimkou budiž zpěv, který mi do celého kontextu nepasuje a na který jsem si ani po nesčetných posleších nezvykl.

JSt

BRUTUS – Nest (03/2019)
- současný black metal mě evidentně začíná bavit ve chvíli, kdy přestává být black metalem a začíná být popem... Velká zábava. 19. v Praze.

Kotek

OLD TIME RELIJUN - See Now and Know (03/2019)
- po Daughters návrat dalších idolů, divnej rokenrol v tom nejlepším slova smyslu. Tanec na okraji soptícího vulkánu. (YouTube)

SKIN GRAFT RECORDS - Post Now: Round One (03/2019)
- Chicago vs New York. Oblíbenej label vydává kompilačku tu více tu méně experimentálního noise rocku. Od absolutního zla (Child Abuse), přes noise jazz destrukci (Flying Luttenbachers) až po divnej, ale hrozně chytlavej pop (Bobby Conn). (BandCamp)

FLYING LUTTENBACHERS - Shattered Dimension (2019)
- noise/new wave smetánka připravila zničující noise jazzovej výplach. Neposedný no wave jehly sešívaj masivní hlukový stěny a kvílení saxofonu, slušný návaly. (BandCamp)

OKTOBER LIEBER - In Human (11/2018)
- vynikající temný techno, kterýmu mísí rovný industriální beaty s temnou scifi atmosférou, která tu připomene Carpentera, onde třeba temnější kusy z Detroitu. (YouTube)

RAKTA - Falha Comum (01/2019)
- post punk z Brazílie, kterej zní jak soundtrack k filmu a zapomenutým kmenu z obvzláště temnýho koutu země. (YouTube)

 
 
 
 

 
 
 

vaněna

Výjimečně bych si dovolil doporučit tentokrát i jednu starší věc, na kterou jsem narazil se zpožděním:

SHROUD RITUAL - Five Suns (2017)
- těžko uvěřitelný skloubení black metalu a technickýho až najazzlýho progu (všude se přirovnává k Opeth a Animals as Leaders). Za všemi nástroji stojí jediný týpek. Tady opravdu klobouček. A aby dobrého nebylo málo - jde o čistě instrumentální záležitost.

bizzaro

MALLEPHYR – Womb of Worms (10/2018)
- pravidelně poslouchám a stále baví.

IMPERIAL TRIUMPHANT – Vile Luxury (07/2018)
- noise! Disharmo! Čuňačina! Jazz! Avant garda!

MORBID ANGEL – Covenant (1993)
- můj ty anděli. Jsme si v kanclu dali „tuhlenctu“ a následný dva dny jsem do hlavy nemohl dostat nic jinýho. Námrdovka!

Kuba

ARCHSPIRE - Relentless Mutation (2017)
- vše podstatné bylo řečeno (napsáno). Kdo umí, ten umí. 

DISPERSE - Living Mirrors (2013)
- kontrast ke všem těm death metalům, které v přehrávači převažují. Jakub je skvělý skladatel. 

SPIRAL ARCHITECT - A Sceptic's Universe (1999)
- zlatý fond, jenž nikdy neomrzí. 

JSt

BOOKER STARDRUM – Temporary etc. (10/2018)
- bicí a/nebo synťáky. Synťáky fajn, bicí famózní rozsypaná jízda, další přírůstek do sbírky zajímavých bubeníků á la Andrea Belfi, Jon Mueller, John Colpitts... 20. hraje v Praze.

GUTTERSNIPE – My Mother the Vent (10/2018)
- strašná šleha, viz recenze.

onDRajs

MILAN KUNDERA - Nesmrtelnost
- četl jsem to za mých studentských let, ale možná až nyní toto mnohovrstevnaté dílo ve mně dozrálo. A proč poslech? Protože to dávali jako četbu na pokračování na Vltavě v podání Lukáše Hlavici. Více zde.

SOFT MACHINE - všechno
- pořád dokola, nemůžu se toho nabažit. Dost možná nejlepší fusion/progressive/jazzrock kapela všech dob, a to podobná ultimátní prohlášení já nerad. Nejvíc na ní oceňuju asi to, jak se její hudební tvář neustále proměňovala. Od psychedelie druhé půle 60. let přes free/jazzové improvizace až po finální groovy jazzrock. Když si poslechnete debut, pětku nebo Softs, jsou to de facto tři kapely. 

INVALIDNÍ DŮCHOD - Kukly (1997)
- nejlepší česká progrocková kapela uctívající odkaz King Crimson? No jasně! Poslední EP Křest ohněm považuju ještě o chlup lepší... K poslechu zde, biografie kapely zde.

HUGHSCORE - Delta Flora (1999)
- zmapovat všechny aktivity lidí, co kdy hráli v Soft Machine, by zabralo minimálně rok. Třetí počin Hughscore jsem ale musel oprášit. Jde o kapelu, kde účinkuje legendární basák Hugh Hopper (Soft Machine) a členové Caveman Shoestore, což je taky zajímavá záležitost (avant/prog/pop?). Delta Flora se pohybuje na pomezí sedmdesátkového progrocku, psychedelie, minimalismu a ambientního jazzu, kde "písnička" není sprosté slovo.

SHPONGLE - Tales of the Inexpressible (2001)
- druhá deska Shpongle je fajn. Elektronika na pomezí world music a psybientu. Skladby v sobě mají důmyslný vývoj, podobu v tom nacházím u klasiků Coldcut. Oddychovka, rozhodně ale neprvoplánovitá. 

Kotek

LONNIE HOLLEY - MITH (2018)
- v písničkách Lonnieho se snoubí experimentální jazz, soul a vypravěčskej talent. A nejsou to moc veselý příběhy... (YouTube)

BOBBY CONN - Macaroni (2012)
- aneb když se dá dohromady no wave s chytlavým popem a lehce depresivní šarádou. Je to divnej, ale hodně návykovej mix. (YouTube)

MISS RED - K.O. (2018)
- jo, dobrý to je, správně syrová a nabasovaná směs dubu a dancehallu. (YouTube)

SIDA - LP (2017)
- našláplej no wave punk z Francie, skříp skříp hluk hluk. (YouTube)