Dne 17. října se rozloučíme s drahými mistry italské okultní psychedelie z Father Murphy. Kondolence pronesou kanadští plavci po sinusových vlnách thisquietarmy, a to výjimečně ve čtveřici, a skotská průzkumnice krajin snů Bell Lungs, která se v Praze představí vůbec poprvé.
Koncert proběhne v prostoru Žižkostela zvaném Panoptikon barikáda (Náměstí Barikád 1520/1, Praha 3) už od 19:00! Vstupné jen na místě 350,-.
Pořádá Jednota ve složení ][, Cáry mlhy, Heartnoize, Letmo Productions, Naše koncerty, MarastMusic.
Otec Murphy je mrtev, zakopán a oplakán. V poklidu se rozkládá, dodávají jeho děti, snad ne morbidně, ale rozhodně bez ochoty si svět přikrášlovat. Jeho dílo je dokonáno – připomeňme si jeho bohatý život.
Father Murphy vynikali různorodostí i v době, kdy se mezižánrová prostituce stala zákonem. Pouhý výčet zahltí – liturgická hudba, psychedelie, industrial, no wave, post-punk, rituály, okultno, písničkářství, Dálný Východ – ale výsledek měl vždycky vnitřní logiku. A tahle syntéza hrany „zdrojových“ žánrů neobrousila. Pokud byli zpočátku Father Murphy, také kvůli podobně eklektickým vlivům, označováni za následníky Swans a This Heat, můžeme posmrtně prohlásit, že tenhle status dalece překonali a svým vzorům se přiblížili jak invencí, tak působivostí.
Skladatelskému přístupu Father Murphy totiž dominoval především (snad nowavový) brutalismus. Úžasné hymnické nápěvy mizí do ztracena, strukuryse rozpadají, z hitových základů se klube bolest. Z rytmiky zbyla kostra, naopak melodika jako by explodovala do hluku. Father Murphy nikdy nepodlehli lákání působivých, ale omezených repeticí a siláckých nářezů. Nepřímočaré, škobrtající skladby nakonec vždy vyjadřují onu „tíhu katolického pojetí viny,“ kterou si italské duo vzalo za základní téma.
Právě díky tomuhle přístupu si tolik ceníme jejich živých vystoupení, na kterých ještě více vyniká opravdovost, syrovost a surovost tvorby FatherMurphy. Industrial dnes často znamená jen syrovější rychtu, psychedelie fraktály a zhulené rockové jamovačky, post-punk cool minimalistickou depresi, okultismus retro zvuk synťáků. A není to nutně špatně a pomáhá to vzniku výborných projektů. Ale pak tu je pár vyvolených muzikantů, kterým to nestačí a kteří chtějí všechnu zemitost, kterou zvuk nabízí. FatherMurphy nebyli jen výborní, ale především výjimeční.
Když zrovna kanadský projekt thisquietarmy hraje post-rock, pak patří k menšině, které jde spíš o zkoumání možností zvuku a budování atmosféry než o tahání emocí a bombastické gradace. Jindy je vhodnější mluvit o dronu/shoegazu ve stylu snových eposů Nadji a Aidana Bakera, se kterými koneckonců thisquietarmy pojí nejedno pouto. Na aktuální turné ale thisquietarmy poprvé vyrážejí jako kvartet s novinkou The Body and the Earth, která jednak ideálně doplňuje pohled Father Murphy na smrt, jednak naznačuje agresivnější, intenzivnější zvuk. Čekejme hypnózu a oblaka kytarového dronu.
Existuje řada léty prověřených způsobů, jak vytvořit dobrý psychedelický folk, a řada podobně spolehlivých způsobů, jak v rámci tohoto přístupu stvořit něco hrozného. U skotské hudebnice Bell Lungs je velice příjemné, že kolem těchto známých konstant umně meandruje. Zbrusu nový debut Phosphodendrophobia obsahuje známé kytarové plochy, housle, bezeslovné zpěvy, za které by se nemuseli stydět Natural Snow Buildings, její zvukový svět je ale různorodější. Bell Lungs buduje své krajiny do hloubky, nespoléhá se pouze na jednolitý drone na autopilota, ale pracuje s detaily i bílými místy na zvukovém plátně. Výsledkem je prchavá, fantaskní melancholie. Jasný černý kůň večera.
In the early noughties, “Italian occult psychedelia” band Father Murphy initially formed remotely between the U.S.A. and China, seldom meeting for fleeting recording sessions. However, by 2008’s ...And He Told Us To Turn To The Sun the band had all returned to Italy, and their sound soon solidified into something both deeply unpredictable and blackly psychedelic. The group’s core members (and allegedly Father Murphy’s own two children), Freddie Murphy and Chiara Lee, have told the story of Father Murphy over more than half a dozen albums and EP’s, documenting a deep personal descent into turmoil.
Although the myriad influences of Beijing Opera, Joy Division, Asian folk, Arvo Pärt, Jarboe (with whom the group recently collaborated) and M. Gira’s Swans were all key to Father Murphy’s development, the church was where the group first got in touch with music.
As the Father Murphy narrative progressed, so did their increasingly strange sound world. Furiously touring for the last seven years - performing with the likes of Carla Bozulich, Deerhoof, MXLX, Xiu Xiu, Dirty Beaches, Iceage, the aforementioned Jarboe, plus many more along the way - has also kept the project fresh. Father Murphy have actively sought out fresh inputs for their music, to keep it in a state of constant change. They expanded from the psych rock tunes of Six Musicians Getting Unknown (2005) to far more sombre rituals on ...And He Told Us To Turn To The Sun (2008), the increasingly leftfield experimentation of Anyway Your Children Will Deny It (2012), Pain Is On Our Side Now (2014), and the almost theatrical Croce (2015).
Rising. A Requiem For Father Murphy, the latest and final offering from the iconic Italian occult duo, was released April 20th by post-punk Italian label Avant! Records and the eclectic Philadelphia taste-makers Ramp Local. With Rising, the legend of Father Murphy reaches its culmination. Composed in the classical requiem format, it brings an end to the recounts of the journey of the fictional character Father Murphy and subsequently to the band itself.
The release of the album will be followed by a last series of concerts/celebrations of life.
http://fathermurphy.org
https://fathermurphy.bandcamp.com/
“This Italian group are a cult band in every sense of the word.” THE QUIETUS
“They make music that's fantastically fucked up...” EXCLAIM!
“An outsider operatic hellscape that calls to mind the starkest visions of Cormac McCarthy.” THE GUARDIAN
“Italian Father Murphy conjure up a funereal atmosphere somewhere between homemade Morricone and toytown Goblin... That ol' devil Dario would surely approve.” THE WIRE
“Impressive but nightmarish, like a beautifully rendered self-portrait splattered with blood and self-loathing.” ROCK-A-ROLLA
“Like punks who secretly learned classical.” SAN FRANCISCO WEEKLY
Condolences by:
THISQUIETARMY [CA]
thisquietarmy is an experimental guitar-based project from Montreal, Canada. Revolving around improvised drone music, he takes his sonic experimentations further by adding textural and structural elements of post-punk/shoegaze, krautrock/spacerock & black/doom metal to them. The results can be described as dark, melodic, expansive & engaging dreamscapes.
http://www.thisquietarmy.com
https://thisquietarmy.bandcamp.com
https://www.facebook.com/thisquietarmy
BELL LUNGS [UK]
A one-woman band who has been carving a unique post-folk sound using layered vocals, electric violin, guitar, tuned percussion, field recordings and effects pedals since 2016 to create transcendental atmospherically shifting soundscapes and snippets of songs, musing upon rural idylls, post-industrial heartlands and online culture infused with psychedelic, improvisational and folk elements.
https://bell-lungs.bandcamp.com
https://www.facebook.com/bell.lungs
Vložit komentář