Autor: 85 Uživatelé: 78 Tvé hodnocení: hodnoť
New Slaves

ZS - New Slaves

Zs nikdy nebyli kapelou, která by se snažila hrát pro lidi. Minulý plnohodnotný album Arms toho bylo zářným příkladem. Nepřístupný, bez mnoha záchytnejch bodů, zároveň ale originální, razantně svojský a plný výbornejch nápadů. Nějaký hraní podle zažitejch norem, nedejbože podbízivost, to nejsou zrovna věci, z kterejch bys tyhle pány podezříval. Nicméně, jsou to tři roky zpátky, a to je

review_1483_px2

spolupráce s Charliem Lookerem. Tři roky jsou dlouhá doba a Charlie Looker už dal Zs vale díky Extra Life. Pálí tě v hlavě otázky, hlavně tahle: Zůstává i New Slaves tak nekompromisní a novátorský jako jeho předchůdce?
Začíná se lehkým vánkem. Jemnej povrch a pohlazení po tváři. Zacyklená smyčka, která pomalu graduje, není se čeho bát. Skoro až snivá atmosféra. Čas teče. Concert Black ještě malebně doznívá, ale trylkování se pomalu rozsypává, dovnitř se vplétá disharmonie, přidávaj se bicí. S Acres of Skin přichází hrubej šmirgl, tvdrej rytmus, konec hladivejch dotyků, prim

review_1483_px3

hraje disharmonie až na dřeň a uši začínaj krvácet. Čas se vleče. Následující Gentleman Amateur přináší další sonickej výplach, tentokrát ale znovu víc ploch a míň struktury, samply dost připomínaj Eyes to Form Shadows od Dälek. Don´t Toucth Me ale znova rozčísnou razantní bicí motivy podpořený hyperaktivníma samplama jako z videoher. Tenhle klíč Zs vcelku důsledně používaj po celou desku. Plochy polykající čas střídaný agresivníma jasnejma rytmickejma strukturama.
Vyjma strukturovanosti maj ale tyhle dvě polohy tvorby leccos společnýho. Oběma prostupuje občas až bytostně nepříjemná disharmonie, při níž máš pocit, jakoby ti někdo do hlavy zezadu zatloukal hřebíky. Obě postupujou vpřed skrz repetici, odtud reference k minimalismu. A obě jsou dost rozmanitý. Plochy se dostávaj od podivnejch ambientních jazzovejch improvizací, který ti připomenou třeba Supersilent, až k silovýmu disharmonickýmu pojetí, který už jsem zmiňoval u Dälek..

review_1483_px4

Agresivní rytmy pak vyústěj třeba do zbrklejch freejazzovejch překotnejch improvizací (pomysli na MoHa!) nebo dusavýho a těžkotonážního mučení saxofonu (vzpomeň na Zu).
Abych se ovšem vrátil k úvodní otázce. Zs se za tři roky hodně změnili. Zapomeň na subtilní hrátky z Arms, novinka je daleko agresivnější, hlučnější, plná zlejch disharmonií a podivnejch nálad. Přístup ale zůstal stejnej. Nekompromisní novátorství.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Zs, New Slaves, noise, jazz, experimental

aktuálně

diskuze