Tak co tu máme? Na tuhle desku jsem byl hodně zvědav. Minulá deska The Silent Force mě sice baví, ale spíš proto, že jsem velkej fanda Within Temptation. Není to špatná deska, ale je taková trošku utahaná, chvílema až moc a navíc jsou na ní strašně „sladký“ texty, jejichž sladkost hrozně leze na povrch. Tudíž jsem se bál, že WT sklouznou do úplnýho popíku, což by byla škoda. Jasně, WT už nejsou dávno metal, ale spíš gothic rock, jestli se tak dá říct. To se bohudík nestalo. Co nestalo, dokonce se něco stalo. Řekl bych, že nám částečně zmizel jeden poznávací aspekt.

Tím je Sharon. Teda nechápejte to špatně, samo je tam a poznáte jí hned :) Špíš jde o to, že dřív zpívala jako „pouze“ female vokál. Za to teď jí vnímám jako samostatný nástroj a to kjurwa gute nástroj. To, co předvádí v The Cross (pro mě společně s What Have You Done nej songy) mi připadá jako stakato a to mě dostává. Ale nejen to, prostě pracuje s hlasem jedna báseň.

Hudba se pohybuje spíše v rockových oblastech, ale furt odsejpá a na celé desce jsem nenašel hluché místo. Naopak, tam kde by nějaké mohlo být, jsou různé skryté hlasy, zpěvy, občas hodně skovaný mužský zpěv. A tím se dostávám k výbornému doplňku. Keith Caputo v druhým songu je prostě výbornej a sedí mi tam polohou hlasu daleko víc, než kdysi Robert. Jestli dělá i všechny ty doplňky a proslovy nevím, ale strašně se to tam hodí! Je to jakoby přímočaré, sloka-refrén-sloka a určitě v tom nehledejte nějakou složitost. Dokonce se o této desce píše v novinách typu Metro, Expres a tak.

Ano, není to metal (teda až na tu dvoušlapku ve Final Destination), ale je to úplná droga na poslech. Fakt, nedá se to stopnout :) Ze začátku jsem si myslel, že tam jsou hrozně jednoduchý bicí, ale bicmen si docela vyhraje (samo v mezích stylu). Ostatní songy rozebírat nebudu, jelikož bych nedokázal nějaký vypíchnout. Připadají mi jako jeden celek.

Texty jsou pro mě docela oříšek. Všechny skladby se tváří koncepčně po textové stránce a mě připadá, že se na desce odehrává velmi zvláštní příběh, jehož náplní je až skoro filozofické uvažování nad lidskými vztahy, láskou, lidskými chybami jako je nevěra, odpuštění. To vše jakoby v rozmluvě se svojí duši. Druhý pohled mi připadá, že se odehrává příběh velké lásky a její ztráty (snad smrt milované osoby) a snaha o usmíření se s vyšší mocí. Další pohled by mohl být prostě hezké texty pro rádio :-) Nevim, chtělo by si to popovídat s manželi Sharon a Robertem a jejich dceruškou.

Co dále dodat? Dospělá deska dospělé kapely! .:. 9/10

Co dále dodat? WT se díky Sharon opravdu vrátili v tak silné zbroji, že by i jednoho porazili. Tedy hlavně Sharon. Ta válí neskutečně! Nic objevného v jejím hlase nehledejte, stejně jako v hudbě, ale vše je podáno s neskutečnou razancí, feelingem a srdcem. Pryč je „ukňouraný“ falzet, Sharon zpívá konečně plným hlasem, a to se vyplatilo. Kapela si sice stále jede svůj symfo goth pop (rozuměj hitový) rock/metal, což by jednomu nemuselo stačit, ale jak jsem uvedl, mám pocit, že WT dělali album srdcem, a proto zní takto silně. A tak ani není divu, že mají stálý úspěch a prodávají; však již několik let jsou nejúspěšnějším hudebním vývozním artiklem Země tulipánů. Kdyby ale celé album udrželo laťku prvních dvou vražd The Howling a What Have You Done, nebál bych se vytáhnout i kartičku s větším bodovým přísunem. Aj tak se ale k tomuto albu, a to je s podivem, protože tyto female metaly nejsou mé zrnko káfy, budu rád vracet. .:. 7/10