Američané WARP PRISM si jen tak bezdůvodně nevypůjčili svůj název z populární sci-fi pc hry Starcraft a svoji produkci popisují jako „space metal“. Fascinace kyberprostorem je cítit z hudby, textů i grafiky a vypadá to, že je pro kapelu naprosto zásadní záležitostí. Nutno však uznat, že díky tomuto není jejich produkce zrovna typická a mohla by kapele pomoci dostat se do širšího povědomí.

Na albu je možné najít styčné body s mladými spolky kombinujícími klasický prog a mathmetalové riffy typu Uneven Structure, Skyharbor, Tesseract, ovšem nejedná se o další a zaměnitelný model této řady. WARP PRISM na rozdíl od uvedených nezní tolik jako klasická koncertní kapela a více působí dojmem neživé, v počítači tvořené hudby. Ovšem v tomto případě je toto spíše plus a ona chladná a depresivní, kyberneticko-kosmická atmosféra, kterou se podařilo zachytit, je hlavním důvodem, proč si album poslechnout.

Kapela (…ehm, tedy spíše trojice autorů) naplno využívá studiových možností jako je např. automatický bubeník, upravování zvuku kytar, samply s mluveným slovem či různé počítačové ruchy/zvuky. Zkrátka experimentuje a není přitom stylově nijak konkrétně vyhraněná. Na albu se mísí depresivní post-metalové plochy s nepravidelnými „meshu“ rytmy, často se objeví i motiv odkazující na klasický metalový prog či náznaky ambientu, což je samozřejmě zajímavá kombinace, ale ve finále není tím hlavním důvodem, proč nahrávku vyzdvihnout. Důležité je, jak hudba plyne, jakou má náladu, atmosféru a také, jaký je zpěv. A z tohoto pohledu vypadají WARP PRISM neméně sympaticky.

Jako reprezentativní vzorek navrhuji vyslechnout kusy Slipstream nebo titulní Evolution, které obsahují z palety na albu používaných ingrediencí asi to nejdůležitější. Jsou jednoduché, srozumitelné a přesto zvláštní. Velký podíl na tom má i netradičně pojatý zpěv, který v té čisté, melodické poloze díky zvláštnímu vrstvení vokálů, trochu připomíná psychedelické kapely z konce šedesátých let.

Doporučuji určitě vydržet do druhé poloviny alba, neboť ta je (proti té první spíše tvrdší), ještě více netypická. Po páté Evolution jako by kapela zvolna rezignovala na metalový hřmot a více nastavuje svoji alternativně-experimentální tvář, která konkrétně v kusech The Infinite: Solace, Solutus, Hypersurface, Ekpyrosis opravdu působí dojmem těžko zařaditelné hudby z vesmíru.

Připouštím, že album není na 100% dokonalé (některé zprvu zajímavé motivy tak nějak vyšumí, některé pasáže jsou zbytečně natahované), ovšem, i tak jej prostě nemohu nepochválit. V rámci svého stylu totiž WARP PRISM přinášejí opravdu jistou Evolution, která nejenom že vypadá zajímavě, ale i velmi příjemně se poslouchá.