VOMIT THE SOUL - Apostles of Inexpression

recenze
consPiracy
Hodnocení:
7

Už to vypadalo, že po několika desítkách rozeslaných třískladbových propagačních pásek s názvem Cuntless po kapele v letech 2004/05 neštěkne ani pes a vydání jejich pilotního full-length Portraits of Inhuman Abomination zůstane hezky doma pod křídly domovského vydavatele Permeated Records, které se v dané době stavělo teprve na vlastní nohy. Vše se však k dobrému obrátilo a zámořské doupě Comatose Music tehdejšího šestistrunného mága LUST OF DECAY Steveho Greena projevilo zájem a kývlo na nabídku vydání jednoho kotouče. Od září téhož roku se kapela dočkala doposud největší sledovanosti a deska se stala jednou z těch vyhledávanějších evropských BDM paleb. Album sklízí velké komerční úspěchy a kapela vše úročí v následujících letech 2006/07, kdy se představuje na několika zásadních evropských festivalech; Ludwigshafen Deathfest, Undergrind Freakfest II či Neurotic Deathfest. Koncertuje po boku evropské BDM špičky, kde nechybí PROSTITUTE DISFIGUREMENT, GOREROTTED, AVULSED, DISAVOWED či tuzemští GODLESS TRUTH. Od této doby se kapela plně věnuje psaní

review_1254_px4

materiálu, který by se měl dle prvotních záměrů inspirovat zámořskou moderní produkcí a být co nejagresivnější. Díky asistenci Unique Leader Records, která se vztahuje na dvě desky, tudíž i na tu příští, se můžeme od 28. července v roli posluchače přesvědčit, zda-li kapela dostála svým předesílaným prohlášením.
Víc než ve stylu CONDEMNED, INGESTED, ABYSMAL TORMENT či EMBRYONIC DEPRAVITY se novinkoví VOMIT THE SOUL po čtyřech letech od vydání pilotního full-length prezentují ve stylu DEVOURMENT Unleash the Cranivore či HUMAN REJECTION Decrepit to Insanity. Novinku Apostles of Inexpression otevírá chorobný a dozajista nejbarvitější vál alba Prototypes of Values' Incarnation (moje oblíbená, při které často ztrácím pojem o zemské gravitaci). Jedovatý a v podstatě drzý zvuk římského studia 16th Cellar (HOUR OF PENANCE The Vile Conception) desku oděl do moderně znějícího kabátku, v jehož rukávech lze slyšet jak každý bubenický, tak i kytarový úder.
Italské trio není rozhodně trendovou záležitostí a tak není zapotřebí připomínat, kolik pozitivních reakcí ona předchozí palba vydaná skrze Comatose Music sklidila. Kapela se prezentuje opět ve stylu agresivní zámořské šelmy; tak tomu bylo v podstatě u předešlého díla. Pro tentokrát si však i díky studiové spolupráci s výše uvedeným studiem kapela připravila o poznání evropštější nahrávku, která - i když zní v podstatě americky - vlastní určité evropské produkční aspekty, díky nimž je zřejmé, odkud vítr vane (není nutno připomínat, jak kvalitně dokáže evropská BDM kapela znít a zároveň předčit své zámořské kolegy; viz. FLESHGOD APOCALYPSE Oracles).
Jedním z ohromných posunů k lepšímu je bezesporu zvuk. O tom žádná. K němu si však přičtěme kumulující energii, perfektně sladěnou kytarovou, basovou a bubenickou linku se vším tím virválem založeném na slam kytarových houpačkách, typickou barvu inhalujícího Maxova growlu a máme vymalováno. Deska, kterou do barevného obalu s okultním námětem neznámých fetišistických individuí vzývajících Hellboyův příchod oděl kytarista BLASPHEMER Marco Hassmann, je v rámci každého pohledu jednou z nejočekávanějších děl v daném ranku na starém kontinentu.
Extratřída je otvírací riff třetího válu Extirpated from Absurdity.

review_1254_px3

Takhle by to mělo vypadat: surová, technicky propracovaná a ve výsledku šťavnatá flákota podpořená jedním z nejosobitějších evropských hrdel! Andreova basová linka mi dělá opravdu radost; po celou dobu krásně drnčí a není momentu, kdy by ji nebylo slyšet. Zjednodušeně interpretuje kytarovou linku a vyjma několika málo individuálních momentů je s Maxem zajedno (jen mi přijde, že mnohdy si onu kytarovou linku zjednodušuje až moc). Perfektně sladěná surovost s elegantní brutalitou vyprovází úvodní rozjezd titulní palby Apostles of Inexpression, která tak mimo svojí přehnanou délku pěti minut, kdy přemítám, zda-li by nestačily minuty tři, uzavírá skladby složené krátce před samotnou studiovou realizací.
Až do tohoto momentu lze mluvit o perfektně nápaditém albu, které lehce pokulhává ve slabých méně nápaditých kytarových motivech. Následná trojice skladeb Unrecognized Elements Presence, Decay of an Inviolable Dogma a Inconsistent Delta pochází z dříve komponovaných demopásek v mezidobí 2006/07. Ač se jedná o jednu studiovou realizaci, jsou při detailnějším a několikanásobném poslechu registrovatelné produkční rozdíly. Je tu minimálně citelnější grindová inspirace a v neposlední řadě také jakási kreativní fádnost, kterou bohužel vyprovází nepříliš atraktivní kytarové riffy. Vzhledem k prvním válům alba je to minimálně o čtvrtinu horší. Rovněž ani okaté rozložení zpěvu dle kytarových záseků, které v rychlých pasážích brzdí celkový děj, není po několikátém poslechu ničím oživujícím a vyjma hlasité basy není důvod se nevrátit opět na začátek a sjet si desku hezky od začátku. Kdo si rád zablbne v autě mezi chodci nebo doma, solidně nasere sousedovi ženu. Nemohu mu doporučit nic jiného!
VOMIT THE SOUL nezapomněli jak se vaří elegantní brutalita a v rámci novinkového alba servírují jednu lahůdku za druhou. Setkávám se s atraktivními momenty, které graduje zpěv do nelidských kmitočtů.

review_1254_px2

K mé smůle se však setkávám i se slabými okamžiky, které však nehrají tak zásadní roli, aby ubraly na kráse tomuto fešákovi vydaném za asistence Unique Leader Records v druhé červencové polovině roku 2009.

Vložit komentář

tono - 25.09.09 13:06:59
souhlas s recenzí, velice kvalitní agresivní bdm, ale jsou tam žel i slabší pasáže, které trochu nudí nebo spíš nesedí do jinak nadupaného materiálu
annal - 17.09.09 13:32:59
Treba zvuk poslednich Beneath The Massacre nevladne vubec. Z DM maj nejlepsi zvuk Fleshgod Apocalypse a spol
brutusáčik - 17.09.09 12:54:25
tak s tim zvukem zase prrr bo ve hře je taky francie - poslední gojira a jak řikal bizz usa/can vládne, já jen směle dodam zvuk meshu že :)
bizz - 17.09.09 03:08:41
myslis neco jakoze spagetti zvuk se dere do popredi? :) ti nevim.. na Amer/Kanadu nic nema
annal - 16.09.09 22:16:06
Taky ste si vsimli, ze posledni dobou maj nejlepsi zvuk italsky bandy (Fleshod Apocalypse, Hour of Penance, Blasphemer, Vomit The Soul)? Tak to ma na svedomi Stefano "Saul" Morabito a 16th Cellar Studios.
annal - 16.09.09 22:06:15
Jeste me u Vomit The Soul napadla jista paralela s Despondency: Naprosto perfektne zvladnuta forma se slabsim obsahem. Kdyby tyhle 2 kapely dovedly napsat lepsi skladby, tak by patrily k BDM spicce.
annal - 16.09.09 22:02:13
Pro me trosku zklamani. Debut me svyho casu dostal a zvuk mel naprosto masakrozni. Tohle je fajn vec, prece jen promakanejsi nez ty slaboduchy slamarny. Jinak 2 clenove Vomit The Soul maj projekt s nazvem Clitoridus Invaginatus, ten je sice jednodussi ale ta br00tal hustota je tam dotazena ad absurdum;-)
schizmo - 16.09.09 21:47:49
tahle deska velky prekvapeni!
bizz - 16.09.09 00:38:40
a to ja zas souhlas, ale uprimne.. jen dle myspace songu :) kdysi jsme s nima s GT hrali na jimi poradany akci u nich a jsou to pohodovi kluci
Filipismo - 16.09.09 00:07:28
Já bych se nebál ani 8 :-)

Zkus tohle