Říká vám něco kapela The Dillinger Escape Plan? Ano? Tak to je super! Původně jsem totiž chtěl Virulence přirovnat zrovinka k nim. Učiním tak, protože vliv D.E.P. je ve tvorbě těchto maníků znát. A jestli ne, tak rozhodně alespoň čerpají ze stejných zdrojů.

Zatímco Dillinger Escape Plan je uřvaný psychoHC s prvky techno deathu, jazzu a bůhvíčeho ještě, tak Virulence jsou rozhodně metal. Metal sice užívající podobných postupů jako výše zmíňovaní, ale náklep jako cyp, marast. Virulence totiž vycházejí z klasického amerického brutálního death metalu, na který nabalují občas HC (jen malinko) a spíše než jazz (ale je tam také), tak jakýsi ztřeštěný funk a vše je protkáno mnoha sekanými sypačkami. Pokud budete pozorně poslouchat naleznete tam dokonce i black metal :) Co se týče toho HC, tam se spíš jedná o pomalejší táhlejší riffy ve stylu Neurosis či takových těch disharmo-akordů, jenž jsou nám známy například u Voivod. Pokud bych měl hodit očko i na zpěv, je tu zastoupen takový ten nachlazený neurořev, ale i (a to dosti) krásné kanální grčení táhlé až z paty ;)). Celá deska je po hudební stránce velmi vyrovnaná a čím blíže konci, tím kluci tu úchylitu posunují dál.

A Conflict Scenario je dobrá deska, která sice asi nepřekročí stín Dillinger Escape Plan, ale rozhodně nemyslím, že zůstane v něm. Já jen přeji Morbidům více takovýchto CDček, hurá směrem Relapse!

Neuvěřitelněživýdeathživý.d.e.a.t.h.deathz.j.a.z.z.uživý.g.r.i.n.d... ..ujícínebomožnáspíšmrtvýgrindjazzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzemkživotuprobuzený.. ..ačkolivpůvodněživýapotémrtvý!!!

Začnu pěkně zostra, bez nějakých delších úvodů, protože přesně tak Virulence svoje album pojali. Už od začátku se do vás A Conflict Scenario pustí zcela bez servítek, od podlahy a nepřestane až do posledního outro opusu. I když to není tak úplně pravda, ale o tom později. Co že se to tedy na vás z beden vyvalí?

Řádně nabroušený technický detgrajnd. A když říkám technický, tak myslím TECHNICKÝ, neustalé běhačky, přechody, rytmické variace a manévry, pískačky, drncáky a já nevím co ještě, prostě řádnej svinčík. A navíc to sype jak písek přes síto, hudba se neustále přelívá a buší z jiných směrů a v jiných rytmech, ale zároveň většinou i celkem slušně rychle (i když pomalejší houpačky se taky sem tam vyskytnou). Už v týhle chvíli chrochtám blahem, přesně takovéhle krmení mám moc rád, ale najednou co to? ... Jazz? ... cože, tam je čistá jazzová pasáž? ... No, to snad není možný… A cože, znova? Tak od téhle chvíle přestávám šetřit superlativy, hudba Virulence je prostě boží, Virulence přechody od jazzu do palby a zpět mě přivádějí k šílenství, tohle prostě můžu. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že si pánové se svými nástroji rozumí více než dobře, i jazz zvládají naprosto suverénně. Jediné co trochu pokulhává jsou vokály, ale o ty tady stejně moc nejde.

Jen tak pro představu, vezměte si dohromady Mincery, chaotičnost Dillinger Escape Plan a jazzový části Sleep Terror a zhruba můžete tušit co vás čeká. Prostě skvělá promyšlená nakládačka, navíc navýsost chytlavá (vážně, hned napoprvé sem musel sjet celé album třikrát než sem byl schopen ho sundat z uší). Enjoy…