VINCE STAPLES - Summertime '06

recenze
kotek
Hodnocení:
8.5

Masivní beaty, správně temná atmosféra a rap, kterej buduje napětí bez zbytečnýho divadla. Taková kocovina v hektickým, rozpáleným dnu, kdy je všechno hlasitější, rozjitřený a člověk cejtí nastupující paranoiu. Hluchý místa takřka žádný, takhle ano!

Vince StaplesS pohledem na název první Vincový dlouhohrající desky by se chtělo říct, když léto, tak letní deska. Že by se vyvztekal na předchozím EPku Hell Can Wait a tentokrát se rozhodl natočit pohodovou desku plnou provzdušněnejch beatů a textů o prohánění děvčat (nebo kluků) u bazénu s mojitem v ruce? Kdepak, Léto '06 se totiž neodehrálo právě podle Vincovejch představ, jak sám říká: „Byla to pro nás všechny zmatená doba plná rozčarování, kdy jsme se museli chovat jako dospělí, i když nám bylo teprve třináct.“ A tak i když je z novinky léto cejtit, je to ten dusnej, horkej vzduch před bouřkou, kdy se po nebi honěj černý mraky a vzduch je plnej napětí.

Ale konec vzletnejm přirovnáním a dejme si trochu suchýho popisu. Základ jsou temný, nepravidelný a hodně nabasovaný beaty. Docela neposedný, na hip hop dost rozházený, nejsou to jen držáky pro rapovej přednes. Často jsou vyšperkovaný různejma bubínkama a tamburínkama – jasně, léto, ale tady tyhle „vyhrávky“ spíš naháněj husí kůže, plíživý napětí.

Vince StaplesNapětí určitě dotvářej taky střídmý, většinou lehce rozpitý samply. Ty občas pouštěj hrůzu, občas podmalujou melancholičtější moment, ale v naprostý většině ne na úkor beatu. Což je dobře, protože správně vynikne vrnící, neposednej motor beatů, kterej skladby nekompromisně tlačí kupředu. Snad jen dvakrát třikrát se dostaneš k rozmáchlejším, výpravnějším momentům. Ale žádný epický, bombastický výpravy á la Kendrick Lamar nebo Kanye West, Vince ví, jak se držet svýho kopyta a neztratit se ve vyprávění. Držet linku.

A linku drží i v rapovým přednesu. Drží se středního tempa, drží se tématu. Jeho přednes je konzistentní, což možná nezní úplně pochvalně, ale v konzistenci je síla. Má lehce nakřáplej hlas, ve kterým se mísí floutek s vnitřním napětím a asi i trochou tý nostalgie. Příběhy přezrálýho letního ovoce prožívá, ale nenechává se strhnout do přehrávání a teatrálnosti ani v momentech, kdy už je hniloba patrná zvenku.

Vince StaplesSamozřejmě se nabízí srovnání s Earl Sweatshirt, se kterým je Vince takřka jedna ruka, hostujou si na deskách a oba se točej okolo stejnejch crew. Earl je neutěšenej a odtažitej, nechává beaty rozpít a stagnovat. Naproti tomu Vince je šťavnatej, neposednej a nechává beat vládnout. Kde Earl sází na zhulenou letargii, Vince nechává tepat puls velkoměsta. Oba se ale vyrovnávaj s obdobím, který pro ně nebylo právě jednoduchý a ve kterým byly momenty, který by snad bylo lepší nepřipomínat. Rozdíl je v temperamentu, nálada obou desek je vlastně docela podobná.

Co se týče bilancování, musím říct, že se mi Vince trefil do vkusu takřka přesně. Masivní beaty, správně temná atmosféra a rap, kterej buduje napětí bez zbytečnýho divadla. Taková kocovina v hektickým, rozpáleným dnu, kdy je všechno takový hlasitější, rozjitřený a člověk cejtí nastupující paranoiu. Hluchý místa takřka žádný, snad až na dva tři trochu přehnaně sentimentální momenty. Takhle ano!

Vložit komentář

DR - 23.10.15 21:57:15
Přijde mi to jako hrozná hipsteřina (nebo jak to nazvat). Earlovi to věřím víc.
gorth - 24.09.15 13:22:09
zkoušel jsem to už po retz na ES, některý skladby určitě vynikající (i když konvenčnější než to nejlepší od Earla), na soudy brzo, jen to mohlo být o 15 minut kratší:)

Zkus tohle