Tak k psaní recenze na tohle malé ípko jsem si prostě to pivko otevřít musel. Úplně totiž vidím nějaký zapadlý podnik v Montrealu, kde v nejzazším koutě je

stůl a na něm všechno, co se ani v Božkově nevyrábí. Hromady lahví od piva, prázdné flašky od whisky a bůh ví, čeho ještě. Za stolem parta pokérovanejch nebo pořezanejch lidí, co to nejen umí vypít, ale dokonce se pak i postavit za nástroje. Takový obrázek se v metalové hudbě nehledá těžko, horší to je pak s výsledkem zkonzumovaných nápojů a kvality produkce hudby.
U Vatican není čeho se bát. Jedna z jistot je totiž Gab.357 aka Strychnine aka bývalý řvoun Ion Dissonance, nařval první dvě, dnes jíž kultovní, desky (Breathing is Irrelevant a Solace). Už na nich dokázal, jaké extrémy z hrdla umí vypustit. Oproti neurotickému, psychopatickému řevu z ID volí na ep Vatican umírněnější polohu. V jeho zpěvu se střídají prvky hc a blacku, v morbidně zahalené intonaci si nezadá se zkušeným harcovníkem Attilou z Mayhem. Gab.357 se stará o kompletní vizualizaci Vatican a samozřejmě i o textovou složku a opět s genialitou a chorobností sobě vlastní. Borgian Excesses:

„Scarred and there's nothing sweeter.
If both Love and Hate are two beasts fighting over which one
I'm gonna feed the most; then fuck it;
I shall slay them both and eat their fucking corpses.
And you; sinful, desirable animal, I name you Women.“
Nezastírám velké přičinění Gab.357 na pozornosti k této kapele, je pravda že i mne k nim přivedl. Bylo by však pošetilé si myslet, že celý projekt je jen on. Vyvrhele, co má u sebe, si už taky něčím prošli, namátkou: Unquintessence, Trails Of Anguish, Nefastüs Dies, The Crimson Syndicate nebo Dopethrone. Na hudbě je to znát.

U Vatican nehledejte žádné monstrózní orchestry jako u Dimmu Borgir, ale ani žádnou punkovinu alá Darkthrone. I když se hudba může zprvu jevit jako jednoduchá, převážně od bicích, kytara přece jen hloupě neomílá tři akordy dokola, ale sem tam si vyrazí na nějaké ty výjezdy (začátek Borgian Excesses např.). Další pozitivum je basa a její výrazný zvuk, jsou slyšet čitelné slapy i klasické basové „spodky“. Vůbec dojem z celkového zvuku je víc než pozitivní, na to, že je to ep začínajícího projektu, tak to má ambice předčit zvuk mnoha zaběhlých kapel, inu Kanada.
Na ploše 14 minut je tedy představen hodně sympatický pokus o to, jak se dá pracovat s „fůzí“ black/hc/rocku. Když si toto spojíte s Gab.357 a skvělým zvukem, vznikla sympatická nahrávka, která je možná silná na garáž, možná slabá na svět, rozhodně stojí za poslech a pro fanoušky Gab.357 povinnost.

„Scarred and there's nothing sweeter.
Jesus wept and so shall we...
Clawed and there's nothing holier.
Jesus wept and so shall we...“