Autor: 65 Uživatelé: 45 Tvé hodnocení: hodnoť
358

VACUUM TEHIRU - 358

Pro Vacuum Tehiru je rozhodující vliv Dissection a uhranou kombinací vynikajícího vokálu a dobrýho blacku se stopkama, ale díky vokálu si je okamžitě vybavíte.

Vacuum TehiruNejprve si uděláme trošku pořádek v pojmech. Vacuum Tehiru productions vydávají Vacuum Tehiru jako kapelu (mimochodem krom toho taky Eternal Dominion, což je překvapivě naducanej technickej black/death, doporučuju fanouškům Krisiun a Diabolic), v kapele se mění obsazení na každém ze tří alb. Hlavním šéfem ansámblu je zkušený Ludovic Tournier. Na Metal Archives je sice u všech jako datum vydání 2019, ale první album Ars Diaboli vyšlo už koncem roku 2017. Skutečný datum nahrání a vydání 358 a Dragons of the Other Side neznám.

Ars Diaboli, řeknu to otevřeně, je blbost, kterou jsem nedokázal ani v rámci přípravy na recenzi doposlouchat. 358 a Dragons vyvyšuje z průměrné kopírky Dissection jedna jediná věc – vokál. V Dragons je docela sprostá kopírka Reinkaos se zlověstným krákáním. No a konečně 358 je nejambicióznější ze tří alb, pročež se mu podíváme na zoubek trošku důkladněji. Je přece jen o něco osobitější, i když vliv Dissection je i na něm rozhodující.

Melodická kytara, tu a tam dokonce docela zdatně sólující a poměrně dynamické bicí mají potřebnou technickou úroveň, basa tak docela ne, ale dohromady se to rozhodně poslouchat dá. Ba co dím, když jsem poprvé slyšel úvodní trek, z kombinace vynikajícího vokálu zlověstně krákajícího hebrejská (viz dále) zaklínadla, dobrýho melodickýho blacku se stopkama mi spadla čelist. Už ke konci prvního poslechu sice došel desce ceres, ale pořád jsem měl nutkání se vracet k dalším poslechům. A může za to právě vokál.

Jistý je, že texty jsou těžce inspirovaný kabalou, taková dnešní nepěkná móda. Nebýt to tak moc nadužívané klišé, asi bych jim v tomhle podání tu tématiku i žral. 358, kdyby tě to nějak víc zajímalo, je číslo mesiáše, takže máme co do činění s mystickým (rádoby?) hlubokým významem textů. Po pravdě se mi ani nechtělo jimi nějak procházet, ale co bych pro čtenáře neudělal, a tak jsem si o ně kapele i napsal. Dostal jsem směs hebrejštiny (takže i Šabtaj Cvi, Izák Luria a spol.), angličtiny (Yaldabaoth a jeho archonti, ach), latiny, sumerských nebo Crowleyovských inkantací a vůbec všech okultních srand. Zazas zazas nasatanada zazas, bubu, viď…

Přiznávám, že tahle recenze je z určité míry vehikulum, na kterým bych rád přivezl tezi, že vokál je Achillovou patou mnoha black-death-doommetalových kapel. V dnešní době jsou instrumentalisti (až na bizarní výjimky) na velice dobré úrovni a dostupnost nahrávání umožnila drtivé většině kapel, aby i produkčně dostali k posluchači hudbu takovou, jakou ji chtějí mít. I prodejní/poslechové kanály umožňují absolutní dostupnost i těch nejobskurnějších skupin. Jeden prvek undergroundu ale přetrval. A to je amaterismus a špatné zvučení vokálu. Čest výjimkám, ale většina metalových vokalistů jsou v porovnání se svými nástrojovými kolegy amatéři. V mixech spousta kapel tlačí vokály úplně nesmyslně nahoru – a sami mi potvrdíte, kolikrát jste slyšeli, že „posloucháte chrochtání/blití/ječení“, a to nikoli v pochvalným smyslu a nikoli nepravdivě.

Jakou to má souvislost s Vacuum Tehiru? Ti totiž mají v docela průměrné hudbě, nikterak originální a ještě rozplizlé do několika alb, úplně vynikající vokál. A prakticky nic víc. Přesto mi to k několikanásobnému poslechu stačilo a myslím si dokonce, že titulní 358 je jeden z nejlepších blackmetalových treků poslední doby. Kapely jako Batushka (liturgický pravoslavný zpěv), nebo Aara (gregoriánský chorál) nemusí předvádět nic moc hudebně, ale díky vokálu si je okamžitě vybavíš. Přesně takový je i Vacuum Tehiru.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

358, Vacuum Tehiru, black metal, death metal

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze