Autor: 100 Uživatelé: 91 Tvé hodnocení: hodnoť
Ulcerate - The Destroyers of All

ULCERATE - The Destroyers of All

Na první poslech dostanete, co podvědomě očekáváte, chybí překvapení. Ulcerate pokračují v trendu nastoleném na Everything is Fire; ještě více zpomalují, pokrucují a potemňují, přesto je můžeme furt nechat v death metalu. Jen silně neurotickém, experimentálním a stále technickém. Vše zde má své místo, došlo ke skladatelskému vyzrání. Už nyní máme co do činění s kandidátem na desku roku, jak se jí před dvěma lety stal i předchůdce.

ulcerateOd stabilního tria, které se rozloučilo s Oliverem Goaterem a pro koncerty bude v současnosti využívat Williama Cleverdona, se chtě nechtě očekávaly velké věci. K albu jsem se přesto snažil přistupovat co nejvíce skepticky. Tím, že se mi na první poslech dostalo to, co jsem podvědomě očekával, jsem po prvním poslechu nebyl zvláště nadšený. Zkrátka, chybělo mi překvapení, což mě ovšem velmi rychle mrzet přestalo. Ulcerate totiž pokračují v trendu nastoleném na Everything is Fire; tím je zpomalení, pokroucení a ještě větší zčernání celé nahrávky. Vyhýbají se ovšem koketování s black metalem či doomem, jak by se mohlo z předchozích slov zdát, a pro škatulkomily je můžeme nechat v death metalu. Paradoxně, řazení Ulcerate do death metalu také ztratilo smysl - pokud za jeden ze základních atributů death metalu považujeme rychlost. Tvrdit, že kytarová práce není rychlá, by byla lež. The Destroyers of All ovšem prakticky postrádá klasické rychlé metalové riffy (až na výjimky jako pasáže Cold Becoming apod). Kytarový obraz je totiž často složen z disharmonických, tří tónových částí, doprovázených rozmanitými „vypísknutími“ a linkami, a jednoduchý, avšak proměnlivý „hlavní“ kytarový motiv je jimi rozvíjen – a přitom pouze bublá a hřmí někde ulceratepod povrchem. Hlavním rozdílem oproti album minulým je práce s jednotlivými tématy: riffy jsou rozvíjeny déle, do větší hloubky a jejich propracování dostává větší prostor. Celé album je tudíž komplexní nejen ve svých jednotlivých částech, ale i jako celek, jelikož si udržuje veskrze stejnou náladu.

Připodobnit hudbu Ulcerate dosud nepoznamenanému posluchači je úkol prakticky nesplnitelný. Můžeme tvrdit, že se jedná o srážku šíleností Gorguts a Deathspell Omega z období Fas – Ite, Maledicti, In Ignem Aeternum. Podobnost s Deathspell Omega ovšem aucklandská eskadra smrti ničí variabilitou motivů a ničením jakéhokoliv „pokusu“ o groovy pasáž. Inspirace je ovšem zjevná. Gorguts autor považuje za sice zvráceně melodickou, ale přesto velmi melodickou kapelu, což se o Ulcerate nedá říct ani v nejmenším. Co také odlišuje krom odkazu pana Hoggarda a Kellanda Ulcerate od ostatních kapel, jsou blast beaty a dvoukopáková palba Jamie Saint Merata v momentech, kdy by je prakticky žádná kapela nepoužila. Vybrnkávání, které je nejlépe připodobitelné hraní deathmetalové kapely songů od Lustmorda na drogách, je totiž často podkreslováno sypáním a až „tikáním“ rychlých nohou. V těchto navenek klidných pasážích, jež jsou většinou tichem před bouří, tkví největší síla nahrávky. Ulcerate vyprodukovali album, které doslova do mozku tiskne temné obrazy a výjevy. Že jim jde „pouze“ o atmosféru, bylo jasné už dávno, ale jejich koncept je dotažen opravdu velmi, velmi daleko. Složit z „atmosférických“ pasáží deathmetalovou desku je totiž něco zhola jiného než death metal občas prodchnout nějakou náladou. Naprostá prázdnota, zmar, žal. Motivy, které občas Ulcerate vytasí, jsou až neférově brutální – třeba „klidný“ nájezd Omens a naprosté zničení následným uzemňujícím riffem. Pocitovost minulé desky ulcerateje dotažena mnohem dál do větší depresivnosti a temnoty, která je s ostatními nepoměřitelná.

Celá nahrávka je zvukově precizní. Má prakticky stejný zvuk jako Everything is Fire, ale používá spíše vyšších tónin a je mnohem více rozsekána, je variabilnější a více schizoidní. Nahrát celou desku muselo být opravdu martyriem a zároveň to muselo chtít obrovskou dávku trpělivosti. Ve spoustě momentů se totiž prolínají minimálně tři kytarové linky kroutící se a dávající dohromady celkový hrůzný obraz. Z hráčského hlediska (na rozdíl od skladatelského) nepozoruji výrazný progres, což ovšem není žádné minus, pánové opravdu na své nástroje umí. Snad jen hlas Paula Kellanda ještě více zhrubl a celkově lépe pasuje, i frázováním. Už minule jsem adoroval hráčské kvality trojice a rozhodně nemusíme být na pochybách, že se zhoršily. Textová náplň se drží ve stejných kolejích jako minule, a to s hlavní ideou, že lidstvo skončí špatně – a může si za to samo.

Na celé nahrávce neslyším prakticky žádné negativum, vše má své místo, Ulcerate skladatelsky nesmírně vyzráli. Už v lednu tedy máme co do činění s horkým kandidátem na desku roku, jak se jí stala Everything is Fire před dvěma lety. A nejen to, už teď se v kuloárech mluví o výjimečném klenotu žánru. Nezbývá tedy než jen doufat, že je třeba v létě uvidíme a zničí nás všechny…

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Jako u novejch Ulcerate sem měl problém proč to poslouchat, když tu jsou třeba zrovna Destroyers. To nový album je víc toho samýho, jde to třeba víc do sludge, ale trochu to ztratilo koule.

   sicky: Vermis je fest v pohodě deska, říkám to od začátku. a to zejména proto, že je to míň death a víc post schíza o atmosféře. ale rozumím vám, pro tradičního deathera to moc není  
O tom to moc není novej Gigan mi hodně spravuje chuť a je to daleko progresivnější a ujetější muzika a to bych řekl, že i atmosférou.

   anonymous: ...co říkáte na nový Ulcerate? Asi se to sem nehodí, jak tak koukám, ale když jste ty odborníci, co vy na to? Mě to nový album přišlo dobrý až tak po měsíci poslechu, občas jsem se totálně ztrácel a chvílema to nechápu dodnes. Některý nápady mi přijdou už dost vylouhovaný, ale pořád se to dá poslouchat dobře....ale jak říkám, to sem asi nepatří:)))  
Vermis je fest v pohodě deska, říkám to od začátku. a to zejména proto, že je to míň death a víc post schíza o atmosféře. ale rozumím vám, pro tradičního deathera to moc není

   anonymous: Jinak je to čistá věc vkusu, old school, moderní věci, experimenty, ještě, že je toho tolik, namícháno v tolika poměrech a každý si vybere svoje. Nikoho bych nezatracoval za to, že poslouchá Starý Entombed, Ulcerate, Origin, Portal nebo Behemoth (za sebe si rád poslechnu každou z těchto kapel).   
Z toho jedu jenom občas Origin. Někdy namastím starý Ulcerate schválně, co to udělá. Jak říkám death metal vidím zřejmě hodně jinak.

   anonymous: Master: Co popisuješ u Vermis, tím jsem si prošel taky. Vlastně némlich stejně. Od "sračky" až po "líbí" (s otazníky)... Zvuk trochu nepovedenej a ty dvě intra vyhodit.  
jj, mam to asi podobny, jen se i nak ani po ty dobe nedari se do toho nak dostat, zvuk je na picu, moc syrovej, snad to nekde az i "chrasti"

Master: Co popisuješ u Vermis, tím jsem si prošel taky. Vlastně némlich stejně. Od "sračky" až po "líbí" (s otazníky)... Zvuk trochu nepovedenej a ty dvě intra vyhodit.

Střape, to, co jsi psal o recyklaci, je záležitost snad všech oblastí lidského snažení a zdaleka bych to neomezoval na metal.
Jinak je to čistá věc vkusu, old school, moderní věci, experimenty, ještě, že je toho tolik, namícháno v tolika poměrech a každý si vybere svoje. Nikoho bych nezatracoval za to, že poslouchá Starý Entombed, Ulcerate, Origin, Portal nebo Behemoth (za sebe si rád poslechnu každou z těchto kapel).

   DW:
Já bych si ale fakt od vás někdy přečet nějakou recku na death metal tady, kdyby se vám chtělo (speciálně od tebe a Střapa). Ten váš pohled lidí co do toho ještě svojsky viděj je v současný záplavě tím moderním marastem (do kterýho sme fakt trochu zabředli) opravdu ceněnej. Otázka je, jestli by to pro vás nebylo jako házet perly sviním, ale myslim že ne, můžete si o Pavlovi tvrdit co chcete, ale je fakt, že názory nikdy necenzuroval a všechny pohledy jsou tu docela vítaný. Že s nima nesouhlasíte a připadaj vám gay, s tim v podstatě nemám problém, to je každýho věc:)
  


Díky...no nevím neříkám ne. Jak to tak říct nevadí mi modernější metalová muzika tak nějak vím, že ne každýmu je přes třicet a někam se vyvíjet musí. Samosebou je občas trošku problém, co je skutečně vývojem a co recyklací. Což je, ale historicky součástí každýho metalovýho směru/trendu. Ne, že ne a jinak to nebude. Jako víš jak mlaďasové jsou občas rozdělený na chrčící old schooly, což jako fakt je recyklace nejhoršího kalibru a dost často to fakt zní jako mizernej crust, co tváří morbidně, ale prostě no lol.
Pak máš ezoterický metálky a podobný zlometálky ne všechno je úplně k hovnu, ale jako Ulcerate je takovej zlo"metálek" už dneska. Jako někam to kluci, asi chtějí posunout. Tuším, že jsem to dost nekompromisně smazal. Což si teď pro změnu napravím jestli mě to nenasralo zbytečně. Což si fakt myslím, že ne. Technickej death metal jak píše mistr dole...no, ehm...fakt nevím no...ale myslím, že ne a nakonec mi, asi škatulka technickej death metal sedí na dost jinou muziku.
No pak jsou deathcory a nějáký ty modernější death metaly. Tím se upřímně nezaobírám vůbec. Vím, že jste tuhle něco rozebírali u recky na Noostrak na Fobii...nevím to přijde přehnaný občas těm klukům je hodně míň než mě a tak nějak něco mastěj a vůbec ne tak špatně. I když chápu jak si to myslel, že to těžko někoho může celosvětově zaujmout...na čemž je i dost pravdy.
No a pak jsou mraky těch věcí, co mám rád já...vesměs je to dost surovej a kolíkrát dost atletickej death metal. A nějáký ty skutečný starý desky.

Tvé hodnocení:

Tagy:

jamie saint merat, death metal, experimental, neurotic, new zealand, post-metal

aktuálně

diskuze