Narozeniny jsou fajn věc.... Člověk dostává dárešky, dortíšky a vůbec jsou k němu lidé docela hodní (výjimkou jsou samozřejmě návštěvníci MJC, ale to zas tak neva :-)) Úplně nejlepší je, když máte narozky přesně v den emise nového alba Vaší oblíbené skupiny. A když máte trošku zámožnější drahou polovičku, tak není problém požádat jí, aby byla tak hodná a koupila Vám dárešek v podobě dvou stříbrných placišek ;-))
Mně tahle kombinace vyšla do puntíku a tak už čtyři dny nedělám nic jiného, než že poslouchám první oficiální živák projektu fenomenálního Christophera Johnssona, který jistě všichni znáte pod názvem Therion. Album dostalo název "Live in Midgard" a jde o další skvělý počin, kterým Draci obštastnili své fanoušky a je jedno, jestli se jedná o příznivce té starší (tvrdší a nářezovější) tvorby, nebo té mladší (symfo-power-speedově laděné). Na obou discích jsou zastoupena všechna regulérní alba, takže každý si tam najde svého favorita. Logicky převažují songy pozdějšího data vydání, ale i ty jsou zahrány s takovým důrazem na kytary, že nezasvěcený posluchač by asi těžko poznal, které jsou ty novější a které pro změnu ty starší písně (samozřejmě sypací pasáže v "The Return" a v "Baal Reginon" asi nikoho nespletou..)
Procházku po fantaskním dračím světě začíná skvělá "Ginnungagap", která stejnou úlohu splňuje i na poslední výtečné řadovce. Podladěné kytary, nádherné riffy a k tomu protikladné sbory. To je to, co dělalo Therion vždy zajímavou a s nikým nezaměnitelnou kapelou. Další na řadě je zřejmě nejtvrdší píseň z alba "Theli" a sice "Invocation of Naamah". Je to stejná jízda jako na desce a kytaristé (dokonce i Chris ;)) v závěrečné pasáži ukazují jaký mají talent na sólíčka. Přes zasněně "Birth of Venus Illegitima" a "Enter Vril-Ya" se dostáváme k jednomu z NEJ hitů kapely "Riders of Theli" z legendárního alba "Lepacca Kliffoth". Jo tak takhle má podle mě znít správný metal. Agresivita, melodie, atmosféra a technická preciznost v jednom. Po téhle vypalovačce přichází na řadu medley. které tvoří písně z prvních tří alb (když nepočítám Holocaust..). Velká škoda, že Chris & co. zahráli zkrácenou verzi "Symphony of the Dead". V originále se totiž po doznění posledních tónů pomalé pasáže celá píseň "utrhne" do nádherného téměř "technodeathového" běsnění - zde nikoliv..... Thrashová "A Black Rose" Vám však pokažený dojem ale určitě nahradí. Po ní si berou slovo kultovní otevíráky prvního a třetího alba: "The Return" a "Baal Reginon". Po této dávce osvobozující agrese na nás čeká líbivý powermetalový příspěvek "Flesh of the Gods". Projev Hansiho Kürsche se sice úplně nahradit nepodařilo, ale i tak je to další ze skvostů. Chris v rozhovorech často zmiňuje Accept jako jednu ze svých inspirací, a proto nemůže překvapit skvělá předělávka "Seawinds", která je původně právě od Udovy partičky. Po další "runové" ochutnávce "Schwarzalbenheim" přichází zakončení prvního disku, které obstarává postupně gradující "In the Desert of Set". Tak chvilku pauzička, vstřebáme onu nádhernou pozitivní dávku a jedeme dál........
"WINGS OF THE HYDRAAAAA!!!!!".... kdybych měl někomu pustit jediný reprezentativní song od Therion, vybral bych si právě tuto věc... Zřejmě jejich nejjednodušší věc, ale ta její atmosféra...... zbytečné popisovat..... Na dračích křídlech jsme se mezitím dostali do "země bohů a jiných potvůrek" a to sice do "Asgardu". S jejich pomocí se nám podařilo odhalit "Tajemství run" a také jsme vnesli jasno do povstání "Sodomy a Gomorry". Z magického světa pod diskotékovou kouli nás však spolehlivě vrátí "Summernight City" od krajanů ABBA. "Beauty in Black" svého času napověděla na EP kam se bude Therion přeorientovávat z deathmetalového směru a tuto dechberoucí záležitost by si Draci nejspíš nemohli dovolit vynechat.... Po "mocné heavymetalové hymně ;))" "Seven Secrets of the Sphinx"
si můžete vychutnat speeeedovou jízdu "Wine of Aluqah" (účinný balzám po ukňourané Avantasii) i s jejím Turilliovským závěrem (dodnes nevím, který z mistrů na tuto melodii kápnul dříve...). Procítěná "Raven of Dispersion" je na "Vovin" posledním klenotem a také tady už by se člověk domníval, že už to pánové a dámy zabalí..... jenže... no co nám ještě chybí??? no...??? :-)) "To Mega Therion" společně s "Cults of the Shadow" jsou poznávací znak definitivní transformace Therion z deathmetalových Draků chrlící oheň, na přátelské Dráčky za humny, kteří se kamarádí s uhlířem a jeho rodinou..... naštěstí ten ohýnek v nich stále ještě doutná.....
Ať si kdo chce, co chce říká, ať si Frinta slzy utírá - Therion byli, jsou a (doufám) stále budou jednou ze zásadních kapel metalové scény. Kdo nesouhlasí tak asi neslyšel ten příběh o Mpegách a o jedné skupině, která si i přes velký počet vydaných alb udržela stále vysoký standard.....:-)