Občas žasnu, jaké pecky (jak jinak než trestuhodně přehlížené) jsou na netu k mání úplně zdarma. EP The Schoenberg Automaton, od stejnojmenné party z australského Brisbane, je toho zářným důkazem. Pravda, je to sice jen zhruba dvanáctiminutová záležitost, ale kvalitou je na tak vysoké úrovni, že by byl hřích jí alespoň pár vět nevěnovat.

Tohle mini épíčko zní, jako by se mezi sebou spářilo Transmetropolitan Němců War From A Harlots Mouth a Solace kanadských řezníků Ion Dissonance. Teď už je asi jasné, o co tady půjde. Spalující mix všech extrémních žánrů, grindem počínaje a mathcorem konče, s nelidským hrdlem Colina Cadella. Technikou a nepředvídatelností skladeb si tahle pětka klokanů s výše zmíněnými nic nezadá. Od Němců si berou nervózně trhané hardcorové houpačky, nečekané rytmické kotrmelce a alternativní vsuvky, od Kanaďanů zase zběsile nasypané pasáže.

Silně zavádějící je úvodní ambientní půlminutka, kdy budete mít pocit, že jde pravděpodobně o post-rock nebo podobnou pohodičku. Jenže pak vám během piko sekundy ztuhne krev v žilách a už se znovu nerozproudí. Bezcitné znásilňování pražců společně s brutální, rytmicky nemocnou palbou bicích, vás během těch několika minut pošle nadobro na onen svět. Část 3:32 - 3:55 v úvodní The Woodhouse Sakati Syndrome až neuvěřitelně připomíná (hlavně vokálem) starší tvorbu ‘Ájonů‘. Šílená závěrečná (k)řeč psychopata, chystajícího se právě vyvraždit půlku města. Jazzová vložka ve finální, asi nejvíce zničující Where are We, In a Cube?, dá zase vzpomenout na staré dobré časy ‘Wárlotů‘. Co mě také mile překvapilo, je zvuková stránka této apokalypsy. Přeci jen, nazvučit podobné prasárny není jednoduché. A navíc, když je to pak k mání zadarmo. Nedávno vzniklé komorní (ovšem o to zajímavější, vřele doporučuji jejich Bandcamp stránku) Myriad Records ale odvedlo perfektní práci, všechny nástroje jsou krásně čitelné, žádná zahuhlaná hospoda se nekoná.

I přes to, že jde jen o pár minutek zábavy, neměli byste ani na chvilku váhat. Tři „písničky“, strávené ve společnosti psychopatů The Schoenberg Automaton, jsou až dojemnou záležitostí. Těch tupých cárů masa, co z vás zbydou, si nevšímejte, to je jen vedlejší účinek. Maminka to pak uklidí. S hodnocením nemůžu jít výše jen proto, že je to opravdu jen krátká ochutnávka a bylo by to nefér vůči jiným regulérním počinům. Jinak by to bylo z fleku za 90 %.

A nakonec fanfáry: Tam-ta-da-dá! Blíží se totiž konec roku a s ním i slibovaný plnohodnotný debutový zásek. Nová deska bude určitě zabíjet a všechny do jednoho posadí na prdel. Všichni lídři technických extrémů (zdravím nový WFAHM) by se měli držet na pozoru. Z hlubin undergroundu přichází nové zlo.