Autor: 75 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Eyes Scream in Cream

THE POOH - Eyes Scream in Cream

Vezmu si dneska kromě samotné desky kapely The Pooh na paškál i problém jménem dvojí metr. Vracíme se k němu pořád a ustavičně v nejrůznějších debatách, které se týkají různé úrovně bodování českých a zahraničních desek. V jiné podobě se stejné téma vrací, když se budeme bavit o kritériích hodnocení. U českých nahrávek profesionální zvuk a kvalitní výkony na všech hráčských postech jakoby automaticky zaručovaly kladné, až vřelé, přijetí nahrávky. Přitom u zahraničních interpretů je muzikantská zručnost a elementární schopnost práce ve studiu vlastně samozřejmostí. Takže, pokud chceme vybřednout z éry demáčů a

review_1200_px3

desek, které si kapela natáčí pro sebe a své kamarády, měli bychom se možná postavit i k hodnocení českých kapel čelem. Budu tedy na The Pooh náročný. Proč zrovna na ni a proč zrovna teď? Protože ambice téhle nahrávky si to zaslouží a podle mého soudu překračují úroveň festiválků a vesnických zábav pro sto lidí.
S žánrovým zařazením nebudou žádné potíže, rock na všechny způsoby, od stoner po klasiky žánru. A hned musím dodat, že v tomto případě to rozhodně není žádný parodický pokus hospodské motorkářské kapely vyšvihnout se do sedla populárního žánru. Z velikánů žánru se určitě nabízí ke srovnání Queens Of The Stone Age, ale jmenovat by se podle různých podtónů a výletů na pole příbuzných subžánrů daly i spolky jiné. Neztrácel bych tím snad ale raději Váš čas.
Jak jsem předznamenal v úvodu, instrumentálně je všechno v nejlepším pořádku, a stejně tak zvuk dává opravdu vyniknout všem nástrojům. Dominantou jsou kytary na všechny způsoby, rify, vyhrávky, sóla, žádná přeplácanost, ale skvělý zvuk a melodie, které mají samy o sobě sílu, bez potřeby je halit do obrovsky složitých aranží. Pro rockera bych se odvážil nazvat to až učebnicovým příkladem, jak si kytary na desce krásně sytě nazvučit. Bicí mají dynamiku, která je v rámci žánru tolik potřebná a dodávají tlak a drajv. Možná nevystupují tolik, jak jsme zvyklí u techničtějších nahrávek, ale účelu motoru desky dostojí naprosto cele, žádná spací symfonieta.
Ocenit je potřeba velkou pestrost alba. Na jedné straně jednotící zvuk, na

review_1200_px2

straně druhé mnoho a mnoho výletů a eskapád do nejrůznějších žánrů a subžánrů. Soustředěný posluchač se opravdu nudit nebude. Naopak na žánrový večírek bych asi The Pooh nedoporučil a jsem taky moc zvědavý, jak bude takový materiál kapela předávat živě. Při dobře zvládnuté práci s publikem to může být sukces až mainstreamový, odvážím se říct.
Z jednotlivých písniček (jejichž názvy mi jsou i přes spolupráci s kamarádem Googlem utajeny) je mým favoritem vedle countryové devítky ještě předposlední trek. Zde techno-deathující rif přechází v rock, zapojí se atonální hrací skříňka a na závěr nekompromisní (noise?)rock, kterým album graduje. Naopak šestou baladu shledávám jako zbytnou, do dramaturgie alba mi nějak nezapadá, probuzení do následujícího tvrděrockového rifu je až příliš drsné. To je ale dost možná naprosto subjektivní dojem. Ostatně kdybych si byl nepředsevzal, že budu hodnotit nikoli s ohledem na úroveň hudby v české kotl(íkov)ině, už jen to, že nějaká dramaturgie alba je, by u mě vyvolávalo záchvaty frenetického potlesku.
Získal si mě i uvolněně a anglicky velmi dobře frázující zpěvák, který nespotřebuje veškerou energii aby "nasázel" text, kam patří, ale daří se mu pracovat se svým hlasem jako s nástrojem. Přechází od uvolněné zpěvné polohy k naštvanému poštěkávání a zase zpět, zcela čistě zpívá i punkově pokřikuje. Opět - u české kapely jev takřka výjimečný, ale jinak něco, co by snad ani nestálo za zmínku, nemáte ten dojem?
Vlastně jedinou výhradu bych měl k bookletu. Na první pohled zajímavé, svádí k blízkému průzkumu. Na pohled druhý ještě zajímavější, intelektuálský depresivní komix. Ovšem závěrečné resumé nemůže znít jinak, než jak říká hezké a mé oblíbené anglické spojení – artsy fartsy. Tomáše Kučerovského a jeho tvorbu neznám, ale jak jsem se rozhodl být hned na počátku přísný, je třeba toto říci velmi jasně. Anebo je smysl nikoli povrchní, ale tak velmi hluboký? Nemyslím. Ani samotné CD, které vypadá pomalované pastelkou, není zrovna krasoskvoucí. No a vzhledem k tomu, že k nahrávce nebyly přiloženy žádné informativní materiály, že je stránka kapely v rekonstrukci, bude to už asi všechno, oč bylo třeba se podělit.

review_1200_px4

The Pooh je kapela, která mě přesvědčila, že umí hrát vysoce nad české poměry. S rukou na srdci ale musím přiznat i jinou věc: kdyby se mi nedostalo album do ruky, z internetu bych ho v záplavě možná ne zajímavějších, ale více vyprofilovaných desek patrně přehlédl.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

The Pooh

aktuálně

diskuze