Na vydání tohoto sedmipalce spolupracovalo 5 labelů, z ČR ruku k dílu přiložili slušně se rozjíždějící (nebo spíš už rozjetí?) Dead Heroes.
 
Začněme s THE AFTERNOON GENTLEMEN (dále TAG). Přestože tahle parta opilců i gentlemanů zároveň z anglického Leedsu funguje teprve od roku 2007, zvládla za tu krátkou dobu vyvolat značný ohlas v extrémně hardcoreové scéně, vydat 4 splitka, 3'' live CD v asi nejvíce obskurním DIY obalu, jaký jsem kdy držel v rukách - alkoholik zamáčkne slzu :), dále 2 vlastní EP a dokonce nějaké ty diskografie. Připočíst lze i časté tourování, ČR projeli minimálně 2x (znalec mě opraví/omluví), při druhé návštěvě, např. na Obscene Extreme 2011 se jim povedlo dokonce rozproudit slušný kotel a stagediving a to považte vašnosti, v 10 ráno! No schválně, kdo jste byli vůbec vzhůru? :) I když má již kapela na kontě 2 novější splity (s taktéž skvělými Suffering Mind a Chiens), rozhodl jsem se pro recenzi lehce staršího materiálu z roku minulého, s Kanaďany OSK, preferuji hodnocení z fyzického média a hlavně mě zrovna tenhle materiál fakt hodně baví.

Strana TAG začíná jakýmsi gangsta-hip-hopovým intrem, které je však nemilosrdně zardoušeno nabroušeným kytarovým riffem a už to jede, první skladba - Rusty Axe Through Aaron Turner's Head a zároveň největší "hit" celé desky, jejíž text zajisté "potěší" zejména fanoušky post-rocku (nutno podotknout - ono je to fakt trefné). Např. v Be a Dick se zase pouští do extreme hardcore/grind pozérů a elitářů, vždy ale s vtipem, nadsázkou a sarkasmem, holt gentlemani jak se patří :).

TAG kombinují zběsilý oldschool grind/fastcore s občas až thrashovou kytarou, rytmickou variabilitou typickou pro powerviolence, „zpomalovačky“, střídané rychlými výsypy na různý způsob (bubeník je pekelník! a žeru tenhle zvuk virblu). Naživo (a hlavně pak na EP Afterdoom) jim není cizí zabrousit až do brutálních sludgecore vod. Variabilní je i střídání vokálů - nesmírně agresivního vřískání s hlubší murmuroidně-gutturální polohou a hardcorovějším, občas vícehlasým hulákáním, zkrátka na nudu a odpočinek tu není čas. Zvuk je přesně takový, jaký má u téhle muziky být, řeže šlachy, drtí kosti, žádná uhlazenost, nechybí však dynamika, vše je vyvážené, žádný nástroj nezaniká a vyčnívá, jen když je to zapotřebí - tj. v kytarových a basových "rozjezdech“.

 
Kanadští (a zase ta Kanada!) OSK drtí na druhé straně splitu ještě o kousek pomatenější a chaotičtější materiál, stále se ale pohybujeme v intencích lehce experimentujícího extremního hardcore/powerviolence, tu častěji obohaceného o sludgecore pasáže. Oproti TAG jsou možná méně chytlaví, za to si přijdou na své fanoušci i méně tradičních postupů a podivných disharmonií. I k jejich straně nemám po zvukové stránce žádných výtek.
 
Stopáž obou stran bude možná pro někoho krátká, mně u podobných záležitostí většinou EP/7'' formát vyhovuje, nějaká minuta navíc by nejspíš neuškodila, na druhou stranu zde není ani vteřina vaty a nedělá mi problém si desku s chutí pustit klidně 3x po sobě, což se mi už poslední dobou v tomto žánru často nestává. Nakonec musím zmínit i opravdu povedený obal, zdařile kombinující bezdomovecko-alkoholickou a lovecraftovskou tématiku (aneb chapadla a démon alkohol kam se podíváš :))

Split pro mě nemá vítěze, ani poraženého, obě kapely lze již směle řadit do toho nejlepšího, co se dá v současnosti v extremním hardcore/grindcore ranku slyšet. Navíc kdo ještě s TAG neměl tu čest, doporučuji je nepropásnout na letošním Play fast or don´t festivalu, nebo na jiné koncertní zastávce (to si už najdete ne?).
 
PS: téměř veškerý materiál The Afternoon Gentlemen je ke slyšení a texty k přečtení na jejich http://theafternoongentlemen.bandcamp.com/