Povedené to dílko. Už se stalo dobrým zvykem (a zaplať pánbůh za to), že od Willowtip chodí desky té nejvyšší úrovně. Chutné, čerstvé a hlavně kvalitní. Ač stylově někdy rozdílného náboženství, přece jen ve většině případů vítězí death metal. Ale není to jen tak ledajaký death metal, je to žánr ochucený na všechny způsoby. A v tom je hlavní kouzlo nahrávek tohoto labelu.

Terminal Function pocházejí (jak jinak v případě první jakosti) ze Švédska. Člověka už ani nepřekvapí, že v téhle zemi je kvalitních skupin jako hub po dešti. Nad čím se ale pokaždé pozastavím, je nepřeberné množství nápadů a technika jejich zpracování. Vždyť to ani není v lidských silách neustále vymýšlet. Ale jak je slyšet, tak se opět zadařilo. A Measuring the Abstract je radost poslouchat. Od úvodní Spawn, až do závěrečného kousku Remote Views.

Nerad se otírám o slavná jména a už vůbec o ta nejslavnější. Ale nahrávka mi evokuje po dalším a dalším poslouchání legendu jménem Cynic. Z muziky obou kapel jde mráz po zádech a zároveň je možno najít v jejich albech více styčných bodů. V první řadě technicky pojatý, progresivně znějící death metal. A hned v závěsu (mému uchu lahodící) kombinaci metalových kytar, místy zacházející do až jazzových vod, probublávající do rocku ala léta sedmdesátá. Do toho všeho pak samozřejmě nadstandardní muzikantské výkony. Vůbec nemusím zdůrazňovat, že právě tahle část je ošetřena nadmíru reprezentativně.

Samotná osmička skladeb je studnicí nápadů a neotřelých postupů. V každé z nich je materiál minimálně na další dva skvělé songy. Tolik poslechů a vlastně nejsem schopen najít svého favorita. Tak vyrovnaný je materiál na debutu Terminal Function. Možná i skutečnost, že tenhle soubor se dopracoval k prvnímu albu po jedenácti (!!) letech existence značí, že nešlo jen o to „něco vydat“ , ale vydat CD, za které se nebudou muset stydět. A pokud to takhle skutečně bylo, čekání se vyplatilo.

Málokdy se mi stane, že nedokážu popsat pocit z nahrávky. Vlastně je to dáno tím, že víc poslouchám, a i když už bych rád něco napsal…zase se vracím k poslechu. To je případ Measuring the Abstract. Muzika mne neustále vtahuje dovnitř a po jedné větě silou sloní přemáhá mé snahy o literární vyjádření. Nic ale nemění celá situace na tom, že 43 minut a 40 vteřin máte možnost vítat v 21. století moderní metalové muziky. Ze Švédska totiž přišel mustr na dokonalou, ale lidskou desku. Ve spoustě případů mi strojově odehraná hudba bez duše nemůže vynahradit pocity. Ano, pocity. Ve chvíli, kdy z alb netryská potřebná energie, není o čem psát. Tady se luxusně hraje a navíc cítíte ze všech účastníků, že srdcem. Podle toho vám stoupá adrenalin a k CD se vracíte. Vše, co šlo udělat pro dobrý výsledek, se tady udělalo.

A chcete jednu za všechny? Dobře. Přesně v půli roztíná tenhle nadmíru povedený debut skladbička (no, spíš SKLADBA) The Brain-Shaped Mind. Shrnuje všechny výše uvedené ingredience, které Terminal Function namíchali do této lahodné kolekce. Fandům takových Meshuggah by mohla deska sedět. A těm, pro které je (patřím také do této skupiny) nová deska Cynic příliš „těžká“, už jí doporučit přímo musím!!

A vlastně, proč chválit dál? Stačí prostě říct, že vám chutná.

Co se týče technické muziky, již nějakou dobu k tomuto žánru přistupuji velmi obezřetně. Boom šílených hracích technik u mladých kapel roste nehorázně a každý, kdo umí vystřihnout „to či toto“ si hned do škatulek hází technical nebo progressive.

Naštěstí Terminal Function sleduji už nějaký ten rok, takže nejsou žádnou rychlokvaškou a drtěj tuhle muziku už nějakých osm let, jen s rozdílem, že album vyšlo až loni - na kontě ale TF mají tři dema, která z poloviny obsahuje i debut; polovina skladeb se už objevila: The Brainshaped Mind a Cloning Assembly (Demo 2004), Auroral Display a Remote Views (Demo 2002, druze jmenovaná dokonce i Demo 2003) a pro doplnění ještě uvádím, že Measuring the Abstract je jméno songu z Dem 2002 i 2003. (Čili Terminal Function ve Švédsku suplují jistý cz IPS, který ale oproti nim nebyl ani za ta léta schopen něčeho oficiálního.)

A teď to vemu zhurta (hlavně v rámci vlivů) neb co bych doplňoval. Těch osm let pilování ve stáji TF je samozřejmě znát, kapela hraje přesvědčivě, je zde hned několikero tech-žánrů – ne jen sekačky nebo pidlikání, což hodně oceňuji, občasně i jazzík, čisté zpěvy i vokodér (zdravím Annala a Akha ;-)), celkově je muzika hodně barevná, TF střídají a volně přecházejí v tempech (převládají ta střední) i počtech, s kterými si hrají sympaticky, ale přitom neztrácejí důležitou kontinuitu skladby ani její atmosféru. A zde bych se hodně pozastavil, protože, pokud někomu Terminal Function sem tam připomenou Cynic a hlavně Meshuggah (1, 2, 3, 4), ano, ale to by mohl říci jen člověk, který nezná jejich exlé sousedy Theory In Practice. Od těch TF berou přímo po hrstech, stejně (resp. hodně –až moc- podobné, ale není to vlastně ani na škodu) zkracované i přetahované rify a užití kláves, některé nájezdy v sólech, která ale samozřejmě ráda i Holdsworthova (pro neznalé Thordendalova ;)) legáta.

Takže jak? Terminal Function si s deskou poradili dobře, odstranili to, co mi na demech ne úplně sedělo, pořídili fajn zvuk, muzika se proměňuje a nesplývá, možná by sice občasně nevadilo šlápnout na plyn, takže i pár výhrad by bylo, ale ty jsou spíše jen věcí vkusu, kdy bych třeba nějaký ten motiv ani nepoužil – snad až na identický podklad sóla v Tactile - čas 2:39, jasnej Tandjent. V dnešní přehypované tech-době rozhodně kapela, která našla své místo a u které se nebojím použít ani to slůvko progresivní.