Autor: 70 Uživatelé: 74 Tvé hodnocení: hodnoť
Souls to Deny

SUFFOCATION - Souls to Deny

Uff, sedím si tak v kanclu a za minutu půl jedenácté smska, ve smyslu napsání recenzičky na poslední výtvor totálně kultovních SUFFOCATION, od neméně brutálního a samozřejmě totálně kultovního Bizziho double Paj Paje. Odepsal sem, že to teda napíšu, protože taková nabídka se prostě nedala odmítnout, huh. Mimochodem ta nabídka mi zřejmě byla dána pro patologickou zálibu v brutálně death metalové muzice na patřičné technické výši.
Deska Suffocation je pro tento rok ve svém ranku asi nejvíce očekávanou záležitostí vůbec, ale bohužel musím konstatovat, že rozhodně nebude nejlepší. Tento názor začal Střapáčka hlodat už ve chvíli, kdy se dozvěděl o plánované sestavě onoho reunionu. Bez geniálního baskytaristy Chrise Richardse, jenž bezchybně ovládal hru jak prsty tak trsátkem a skladby Epitaph of the Credulous a Depths of Depravity vyšperkoval prací, která se jen tak v tomto stylu neslyší. Momentálně se údajně věnuje gothic rocku, nepříjemné, ale od Richardse rozhodně upřímné. Nový line-up bohužel utrpěl mnohem citelnější ztrátu a to, jak je všeobecně známo, na postu rytmického kytaristy nefiguruje obrovitá postava Douga Cerrita, kterého osobně považuji vedle Treye Azagtotha, Luca Lemaye a spol. za nejlepšího skladatele zámořské surovosti vůbec. Doug, který byl na fóru označen za sráče, však byl tím posledním ze Suffocation (vyjma pana sypače Davea Culrosse), kdo se na death metalové scéně vyskytl. Situace se vyústila v Dougův odchod od Hate Eternal, z důvodu, že se chtěl věnovat rodině a práci konstruktéra a nyní hraje v kapele s Dougem Bohnem (škopky Pierced From Within) v kapele, co vyrábí něco ve stylu Tool. Ještě nepříjemnější, ale nicméně stejně upřímné jako v případě Richardse. Jestli jste to dočetli až sem tak si asi nejspíš říkáte, že se tady někdo snaží chytračit a píčovat jak jen to jde, ale věřte nebo ne všechno, co jsem napsal, má smysl.
A sice byl na místo baskytaristy povolán původní člen Josh Barohn, který v dobách Despise the Sun spolupracoval s kapelou coby zvukař, což je sice chvályhodné, ale ve své podstatě jde o basu a ta není v jeho podání silnou stránkou. Nakonec basu nahrál a logicky se stal právoplatným světoběžník a snad i smolař Derek Boyer (ex- Deeds Of Flesh, Deprecated, Decrepit Birth, koncertní sestava Vital Remains), čímž byla porušena prapůvodní sestava Suffocation, kterou reunion hoši z NY vyšperkovali. No tím dalším prapůvodním členem je Guy Marchais (ex- Pyrexia, Internal Bleeding), ačkoli se Suffocation složil úúúúúúúplné hovno. Na bicí byl angažován Mike Smith a slabiny máme pohromadě.
Nevím, co deska Suffocation, to absolutní klenot - ať už to byl Lidský Odpad, Podobizna zapomnění aneb definice slamu, schizoidní Plození podhoubí (částečně zazděné katastrofální produkcí), ultratechnické a zároveň megabrutální Probodnutí zevnitř či neuvěřitelné předefinování novodobé brutality Odporem slunci a po něm rozpad, reunion a Dušičky k odmítnutí. Jaké tedy jsou?
Vyjít tato deska jako druhá deska, byl bych i spokojen. Ona totiž působí na průkopníky moderního death metalu, až příliš staroškolsky. Mike Smith sice pěkně sešívá, ale v momentech, kdy dochází na pomalejší a propracované riffy je mírně bezradný a to v případě jak Bohna tak Culrosse (to co live vyvedl s věcmi z Pierced From Within a Effigy of the Forgotten je věc neslýchaná) byla věc nemyslitelná.
Osobně se opravdu obávám Smithových kopáků neb to, co jsem z pirátu, který koloval na internetu, slyšel, rozhodně nebylo úplně v pořádku. Nevím jestli je jeho bezradnost ve středních tempech, breacích a stopkách dána neschopností vymyslet řádné bicí, ale mám za to, že tyto věci dost hlídal Doug Cerrito, viz. tři skladby na Conquering the Throne. Derrek Boyer je určitě hodně solidní baskytarista, ale mám trochu pocit, že je jeho hra až moc účelová. Ovšem rád bych podotkl, že naučit se materiál údajně stihl v šibeničním termínu, čili je dost možné, že linky se na živo budou zcela o něčem jiném. Guy Marchais se mi ani trochu nezdá. Kytary jsou sice dobře zahrané, ale fakt je ten, že hrál před Suffo v kapelách, které přece jen úrovně jeho současných chlebodárců nedosahovali. Jinak jak vyplynulo z rozhovoru se Suffocation pro Hybernated Children s Dream, Marchais není pouze přehrávačem Hobbsových nápadů, ale i dost podstatný skladatel a navíc Terrance Hobbs údajně moc nápadů nemá. Terrance je jistě skvělý kytarista a minimálně stejný genius jako Doug, ale mám pocit, jakoby spíš došlo na vymetení šuplíčků z dob 91-95, přičemž Suffocation už tenkrát věděli, proč ty nápady nevyužili. Jinak Terrance vymyslel pár kloudných onanií, ale už to bylo o hodně lepší, škoda. Frank Mullen ovlivnil tolik hrubozrnných slavíků a dodávám, že naprosto zaslouženě. Dušičky vyšperkoval vokálem, který by uspokojil skoro každého, ale opět… proboha, ten člověk se jmenuje Frank Mullen!!!!! Oproti Smithovi mu náramně vyšly pomalejší záležitosti - Táto proč jsi mně opustil? mu vyšla na výbornou, avšak jakmile kapela zrychlí, Frank jakoby trošku ztrácel švih, kterým byl pověstný.
Ufffffffff… toto od mě možná lidi nečekali, musím však podotknout, že ta deska není vůbec špatná a vydat jí nějaká mladá kapela, byl bych nadšen a ušetřil bych maximálně bodík nebo bodík a půl,, ale je to Suffocation a na to má much až dost.

8 / 38:35

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Suffocation, death metal, metal, brutal death metal, technical death metal

aktuálně

diskuze