Vždycky jsem si myslel, že deathcore je muzika pro tvrdý chlapáky. Silný pózy, kérky a trochu svaly, brutální tančení zběsilých fans. Ale když teď poslouchám Suffocate With Your Fame, teda ryzí death(metal)core, tak si uvědomuju, že je to hlavně muzika pro slečinky. Teda pro tvrdý chlapáky, ale říkejte jim, jak chcete.

V první řadě, pokud to někoho napadlo a už vypisuje položku Předmět ve svým mailu nebo tady dole v diskuzi, si nechci ze Suffocate With Your Fame utahovat, natož je urážet. Mluvím o deathcoru obecně, jen má slova bohužel platí i pro ně samotné. Na hudbě SWYF si totiž člověk uvědomí, jak je muzika jako deathcore prázdná. Neříkám, že se mi Suffocate nelíběj, nebaví mě. Odvar deathmetalových riffovaček olízlejch severem, metalcorovej hammer/tapping, krabí breakdowny. Energie nikde, generičnost. Všechno to zní moc naaranžovaně, nemám pocit, že ta muzika jde z hloubi těch lidí, i když je jasný, že to kluky baví. To je totiž slyšet.

Kapela je sehraná a instrumentálně je vše totiž na úrovni. Dokonce je znát, že to ani nikdo neskládal u čumění před bednou u nejtupějšího seriálu, ale že si dal práci a s muzikou si hrál. Kytary se doplňují, podbarvují, vyhrávek je plno, nechybí ani akustická pasáž, ale chybí tomu věrohodnost. A síla. Veškerá totiž vychází jen z breakdownovejch houpaček, který jsou standardně zakončovány hmatníkovejma pidlikama, který jste slyšeli už tolikrát, že byste to ani nedokázali spočítat. No vlastně u breakdownů tohle platí taky, i když ty pidliky pokládám za povedenější, protože je zde slyšet aspoň určitá variabilita. Vokál je ale solidní a má hloubku, a i když mám někde pocit, že se k těm melo-kytarám v metalcorových úsecích úplně nehodí, chválím ho. Už jen pro náznaky chytnout nějakou pasáž jinak (Martyrs of Demise, příjemná Silence) a že je mu i místy rozumět. Že by ale Suffocate With Your Fame byli vyložená srágora, to ne. Jen je to muzika pro chlapáky a chlapačky, kterým nevadí sterilita a všednost.

No, nechám toho a ještě dovysvětlím ty slečinky z úvodu. Při poslechu si totiž uvědomuju, že jako muzika to není žádnej divokej mosh, ale vlastně místy docela romantická poslouchaná; melodično. The New World Order jako deska je pro určitou sortu posluchačů určitě povedená, ale jako muzika pro člověka, který se nesoustředí jen na jeden žánr, nepoužitelná. Ale ani na nějak extra dlouhý večery to ani pro tu určitou sortu posluchačů asi nebude. Sorry, kluci, s tímhle novej světovej řád fakt nenastolíte a jestli se prezentujete heslem „Czech republic’s finest death metal/hardcore/metal“, trošku mě u toho píchá u srdce.