Je načase smáznout z hromádky prom další zákusek v podobě SPHERE. Kapela aktivně hraje již od roku 2004 a Homo Hereticus je v pořadíjejich druhý dlouhohrající počin. Jsem zvyklý, že mi z Polska chodí většinou blackově zabarvené death metaly kopírující, kde se dá, avšak tady se jedná o menší výjimku.

Pánové na albu předvádí starou, dobrou švédskou školu, kterou dnes při životě drží třeba mí oblíbenci VOMITORY. Dobré na téhle desce je, že si prostě na nic nehraje a solidním způsobem dělá čest svému stylu. Není to sice nic překvapujícího, ale všechny elementy zde zastoupené, dělají řemeslu čest. Co musím pochválit hned v úvodu, je ale velmi čistý a přehledný zvuk. Nic není zatlačeno úplně do pozadí a dokonce i vokál dává hudbě samotné skvělý náboj, aniž by jej pohřbil, což mě osobně zrovna u death metalu dosti vadí. Velmi často se na začátku objeví lehký samplový nájezd (jako třeba ve třetí skladbě Third Scent Carcass), aby se pak rozjel do solidní sypanice. Ta však nevydrží dlouho. 

Pánové se nesnaží drtit soukolí co největší dobu, ale příjemně mění rytmiku. Po kytarové stránce jsem místy i objevil lehké snahy o smazání stereotypního dojmu v podobě brnkaček, které jsou ale spíše schovány a posluchač je objeví až po několikátém poslechu. Díky tomu se deska až tak úplně neoposlouchá, což kvituji s povděkem.

Místy se objeví i core náznaky, což s přehledem předvádí titulní věc. To však není na škodu. Chlapi si po celou dobu nahrávky pořád udržují laťku solidně vysoko a nenechají vás upadnout do letargie díky pocitu celkové svižnosti. Silný vliv na tom má i fakt, že druhá polovina desky je melodičtější. Kupříkladu taková Grave's Cold Darkness si vás dokáže svou melodií solidně omotat. Další případ dobrého dojmu bych hledal i v songwritingu, který se soustředí spíše na kratší a úderné věci, takže stopáž jednotlivých skladeb málokdy překročí tři minuty. V textech se většinou objevují témata falešné víry, zatracení lidské populace či duší a nezlomné zloby, která se ukrývá v každém z nás. Osobně zastávám názor, že nejde o tak klišovitá témata, ale o takový lepší standard, který navíc vokalista Analripper skvěle podává svým chorobně nakaženým vokálem.

Myslím si, že Homo Hereticus je přesně ten případ, kdy se jedná o poctivou a řemeslně dobře odvedenou práci, hledat nějaký hlubší smysl se v tomto případě nevyplatí. Je to tradiční deathmetalová jízda bez příkras, skrupulí, vylomenin a přetechnizovaných breaků. Já radím si jí prostě užít, rozhodně se to vyplatí.