Vím, tohle album vyšlo již před dvěma léty, ale uvádím ho kvůli nesporným kvalitám, které jsou patrné. Nevím, jak jste na tom Vy, ale mně nezbývá než se stejně jako vždy rozplývat a obdivowatt tvorbu norskou. Můžete se se mnou hádat, jestli je to avantgarda nebo ne. Norové prostě ovládají kouzla a hotovo.
Stejně jako například s Madder Mortem, čím víc posloucháte, tím líp to zní. Kdo by se do toho náhodou nemohl dostat, stačí vydržet a kapela se bohatě odvděčí. Studovat například Cosmocratorovu hru na bicí se pro Vás brzo stane denním chlebem a hlavně pořádnou lahůdkou. Ačkoliv jeho jméno budí spíš dojem blackového tornáda (a že do toho taky umí šlápnout), jeho styl je jedinečný. Až se vzpamatujete z prvních minut tohohle osobitého projevu, nepochybně narazíte v páté skladbě na jeden z nejvýraznějších momentů alba (i když těžko říct, jelikož je skvělý všechno). Neuvěřitelný tah, kde sekanice střídá melodie vskutku majestátní. Po troškách dostáváte taky dávky elektro pazvuků a na to, co se bude potom dít v čísle sedm, dlouho nezapomenete. Lord PZ umí nádherně přecházet z umrlčího přednesu do skřehotu á la Dani Filth, ale nezapomíná ani na zpěv. Bombasticky začíná devítka a zlehka transformuje na ještě větší grády. Jo, tohle můžu. Bicí kouzlí a celá kapela hraje s ohromnou chutí, kytary těžce drtí a zase přichází vypjatý skřehot. Geniální! Vrstvení čistého zpěvu a řevu, sbory, občas hrubší murmur, klavírní party zdobí vyhrávky basový, jsme z toho posraný! A tak to jde od začátku do konce.
Lidi zlatý, kdo sjíždí Nordland rád a tohle cédé mu chybí, měl by to honem rychle napravit. Jinak o hoooodně přichází.

13 / 54:27