Uf. Další deathmetalový objev poslouchá, hraje a slyší na jméno Soreption. Kapela pochází ze Švédska, po spuštění svého myspace profilu dlouho avizuje debutní čtyřskladbové EP, které se konečně objevilo v našem hyperreálném světě.
Jeho úvod obstarávají hitchcockovské smyčce a krátce po nich udeří samotný band. Hned úvodní kytarový riff lze bezesporu zařadit do kategorie „famózní“. „Zašmodrchaná přímočarost“ – tak lze nazvat skladatelské mistrovství Seveřanů. 4/4 rytmus, do něhož jsou rytmicky vynalézavě montovány dílčí vyhrávky a melodie dohromady dávající originální riffostroj. Tento aspekt tolik obdivuji u Animosity, nicméně Soreption jsou mnohem přímočařejší, stravitelnější a počet nápadů nejde do desítek jako u zmíněných Amíků.

Soreption totiž pocházejí z Evropy a umně kombinují jak evropskou (konkrétně skandinávskou), tak i zámořskou smrtící školu. Místy se citují klasici Suffocation nebo čím dál víc inspirující Necrophagist, nicméně Soreption poznáte v davu po několika vteřinách. Ano, pocházejí ze Švédska a tamější scéna se každé máničce dostává do krve asi jako pirátský grog. Při poslechu se derou na mysl třeba takoví Grave a jim podobní. A na to, jakými jsou nováčky, nelze než vyjádřit obdiv nad promyšlenou strukturou skladeb. Ty jsou výsostně dynamické a pestré, žádné tempo nepřevládne únosnou mez natolik, aby byl člověk schopen říct, jaká tempa vlastně dominují. Přičtěte zvládnutí nástrojů na úrovni takových Martyr (úžasná sóla připomínají pana Mongraina) nebo už citovaných Necrophagist.
Vítězství Švédů vidím v nalezení „zlaté střední cesty“. Nejedná se o technometalové běsnění, u něhož se posluchač trápí u každé vteřiny; ani to není návrat do doby, kdy se oldschoolový death metal hrál v MTV. Soubor si vybral z obou pojetí a složil z nich chytlavé písničky. Ano, užívám slova písničky, protože chlapci tvoří rámcové kompozice (stejný riff na začátku a na konci, i k ostatním nápadům se vracejí) – jako když jde hloupý Honza do světa s rancem buchet a za pár dní je zpět i s princeznou.
Proč tedy poslouchat Soreption? Jako každé mladé skupině nehrozí tvůrčí opotřebovanost, přináší svůj pohled na smrtící kov a přitom se s přehledem

orientuje v současné scéně. Nekrade, ani nepošilhává za oceán (viz tamější současná deathcorová mánie), naopak ví, kam geograficky patří a v její hudbě je to řádně slyšet. Švédi vědí, co chtějí a je-li toto EP pouhým prvním krůčkem nevyvinutého mláděte, těšme se, do jakého monstra se vyvine.