Autor: 80 Uživatelé: 66 Tvé hodnocení: hodnoť
Misanthropocentric

SMASHED FACE - Misanthropocentric

Křišťálový zvuk vytahuje na světlo každičkou vyhrávku. A ač skupina pravidelně střídá death/core a brutal death polohy, nedává posluchačům moc příležitostí, aby se ošívali netrpělivostí a kouzlí i s náladou. Zmelodičtění, celkové srovnání a zklidnění bývalé zběsilosti, přitom zachováno něco z minulosti a ještě postup o kus dál. Jsme potěšeni, i když někteří se dočkali tak napůl, protože po pár posleších tuhle desku znají nazpaměť.

Tomu tedy říkám pastva pro oči. A nejen pro oči, ale i pro prsty. Když si člověk rozbalí novinkové CD „Smažek“, bude zírat na dokonale zpracovaný digipack. A jak známo, obal, který je dílem samotných Killustrations Art, prodává samotný produkt. První krok k celkovému úspěchu se povedl.

smashed facePo dvou albech na labelu Nice To Eat You jdou SMASHED FACE s kůží na trh v podobě precizně připraveného alba. Skupina tentokrát nezapomněla na žádnou zásadní věc a udělala pro výsledek maximum. Nyní již pod křídly Shindy Productions (navíc za zády s Radiation Noise Productions) nachystala fanouškům moderního death/coru slušnou porci „ekologického“ masakru. Album grupa nahrála u Rolanda Grapowa, po zvukové stránce zapracovala nejvíce.

Texty. Ty jsou taktéž „nové“ - z dílny Petra Pádivého. Musím pochválit zejména celkovou lyrickou notu. Je tady naprosto vše pečlivě přeloženo, vysvětleno a graficky zpracováno. A přestože dobře vím, že v tomto stylu muziky si význam textové složky člověk plně neužije, o to větší radost mám z jejich přítomnosti v bookletu.

Také hudebně jsou SMASHED FACE dál. Nejen o časový úsek od jejich posledního záseku Virulent Procreation (2006). Jejich muzika (určitě velkou měrou i díky studiu a produkci) doznala změn k lepšímu. Navážet se do nich kvůli určité okoukanosti stylu je nepatřičné. Ano, cítím v každé vteřině desky řadu inspiračních zdrojů, DESPISED ICON počínaje, přes brutal death a technické záležitosti typu THE FACELESS konče. O kolika kapelách na světě však můžeme tvrdit, že jsou dnes naprostý originál?

Raději si z Misanthropocentric vytáhněme ty nejpovedenější kousky. Určitě nebudu daleko od pravdy, když uvedu Until the Indolence Makes Us Dead. Křišťálový zvuk vytahuje na světlo její každičkou vyhrávku a že jich tady není málo. Závěrečná Architects of a New Aeon nejvíc kouzlí s náladou a přesvědčí vás o melodickém smýšlení členů, s Fredovým vokálem jako pomyslnou třešničkou na dortu.

Skupina pravidelně střídá death/core a brutal death polohu a nedává posluchačům moc příležitostí, aby se ošíval netrpělivostí. V pátém kousku The End in Red (An Anatomy of Maya) cítím zmiňované THE FACELESS, ale klobouk dolů před tím, jak SMASHED FACE hrnou tu nejmodernější formu současného metalu. Celá parta tvoří dohromady celek, který nemá momentálně slabého místa. A jde z toho strach, stejně jako z obalu téhle povedené desky!

Dlouho jsem se nemohl (a nakonec ani nedostal) do předešlého počinu Virulent Procreation o to rychleji jsem to zvládl u novinky. Nejdůležitějším aspektem je přitom její zvuk. Stejně jako v případě loňského EP kolegů GODLESS TRUTH se ukázalo, jak moc pomůže, když se nešetří na studiu. Výsledný efekt (podporovaný v obou případech skvělými hráčskými výkony) zní lépe. Když se k tomu připočte nadprůměrný materiál, máme prvního adepta na domácí album roku 2011. Potěšení.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 5.5 out of 10.

smashed faceTuhle kapelu jsem kvůli skvělejm momentům v I Despise You nebo Spawn of Evanescence měl zařazenou jako "dost nadějnou". Na novinku jsem se tešil, ač mi bylo Fredovo hudební směřování známo. Čekal jsem tedy newschool-death/deathcore a doufal v jeho povedenější verzi. Dočkal jsem se tak napůl. Novinka je stylově něco mezi Beneath The Massacre, brutálnějšim deathcorem a starejma Smashed Face.

Rozhodně musím pochválit zvuk. Není to taková umělotina jako u spřízněnejch kapel, ale připadá mi, že málo tlačí. Nástroje mohly víc držet při sobě a bicí by mohly bejt míň papundeklový. Další pozitiva jsou skutečně výbornej zpěv a snaha o písničkovost. Příjemně mě překvapila poslední skladba, která krom krom obligátního džndžn a pidlipidli obsahuje i zajímavý pasáže.

Zbytek už je horší. Jako u většiny beneath.the.masakrátorů je rychlý pidlikání dost průhledný. Džndžn pasáže maj sice občas správnou sílu, ale trvaj mnohem dýl než je mi milé. Deska se doslova utápí v breakdownech. Smažky se jako dřív snažej zpestřovat vyhrávkama, ale ty jsou taky předvídatelný a moc se opakujou. Já teda pod vší tou moderností slyším i ty agro.death.cz kořeny, což v kontrastu se snahou bejt moderní vyznívá trochu divně. Recenzent-hajzlík by napsal, že vystajlovaným chlapcům čouhá zpod kšiltů sláma.

Hlavní problém je, že po pár posleších tuhle desku znáte nazpaměť. Jó jasně po sekačce vyhrávka, pak pidlikání, džndžn, zas ta samá vyhrávka atd. 

  • Rated 7.2 out of 10.

smashed faceNoví, bezmála rok slibovaní Smashed Face konečně venku. A jak se říká, že třetí album je pro kapelu zlomové, v případě agilních Moraváků byla očekávání o to větší. Navíc, když kapela už nějakou dobu proklamovala a živě prezentovala svůj příkon k často nevlídně diskutovanému tématu úprku směrem moderní žánry, jakým v jejich případě měl být deathcore; poměrně nový žánr, který má již na svém začátku již zavedená pravidla. Jak si s nimi poradili našinci?

Dá se říci, že poměrně úspěšně, a to navzdory faktu, že Misanthropocentric se jim víceméně podřizuje a moc nového toho nenabízí, protože opravdu vychází hlavně ze zavedeného breakdownového sekání. Nebudu tu vysírat z toho, že na české poměry deska z produkčního hlediska jen tak konkurenci nenajde (konečně zas někdo!), i když lehoučké stažení bicích by možná nevadilo, ale naštěstí ani z hlediska hudebního se nejedná o naprostou deathcorovou lopatu. A to jsem zprvu měl dojem, že SF úplně převlékli kabátek a zapomněli na jakoukoli spojitost s jejich minulostí, protože přes hradbu (jo, díky zvuku je to fakt jak dostat cihlou z pátého poschodí) pomalých a houpavých slamů/breakdownů a kytarových vyjížděček á la BTM se nedostává hned - novinku si totiž zařazuji jako mix Oceano a Beneath The Massacre. Jenže po několikerém poslechu vyleze i ona brutal deathová složka muziky, kterou si Smashky z minulosti zachovali. Nesype se sice již ani tak z poloviny, co kdysi, takže někteří nad kapelou, přežijí-li žánrový odklon, mávnou jen rukou a případně se vrátí k albům minulým, ale mně se toto na albu líbí. Zmelodičtění, celkové srovnání a zklidnění bývalé zběsilosti, ale přitom něco z toho všeho zachovat a ještě postoupit o kus dál. To Fred a jeho chlapci hravě dokazují jen při porovnání se starší Spawn to Evanescence (věc z předchozího EP, zde jako bonus) vs. jakákoli skladba na albu.

No nebudou to mít Smashed Face s novinkou věru lehké. Na jedné straně výtky ohledně výrazné změny žánru a nastoupení cesty trendu, na té druhé zas nesporně prokazují vývoj a progresi (viz. Architects of a New Aeon) i za částečného zachování tváře. A ať už je to z pohledu kapely jakkoli, nikdo na tom nic nezmění. Já jim držím palce, a tak i lehce přivírám očko.

Tvé hodnocení:

Tagy:

fred, translunaria, deathcore, death metal, brutal death metal

aktuálně

diskuze