Moc dlouho mi trvalo, než jsem se dokopal k tomu, abych se pustil do téhle recenze. Když jsem totiž toto CD slyšel poprvé, absolutně se mi nelíbil ten vysoký hejvíkovský vokál. Byl jsem rozhodnut rychle něco stvořit a dál se tím nezabývat. Ale ta nechuť to znovu poslouchat to odsouvala na později a později. Pak jsem se jednou přehmát v řadě CDček a nečekaně si to pustil do diskmena. A to jsem se nestačil divit…
Po intru, které mě uvedlo do světa Nocturnal Breed, přichází první skladba (Prayer). Tam je vokál opravdu vysoko a proto se mi tato píseň líbí nejmíň. Pak si ale zvyknu a už to šlape. Rytmy se střídají a jsou velmi chytlavé (hlavně čtyřka – Nightbreath). Často se objeví i ženský vokál – sice ta Angličtina není čistá, ale na to kašlu, zpívá moc dobře. Jde hlavně o dojem, ne? [Myslím, že se tady Magda vyskytla jako „MJC Girl“, tak si rozhovůrek kdyžtak najděte]. Zpět k hudbě. Celé album graduje, opravdu graduje až do konce (We Shall Start the Fire). Nezrychluje se to, spíš se tempa střídají, ale atmosféra houstne (On Wings of Long Slow Dreams), melodie si zahrávají s našimi emocemi, ženský i mužský vokál (-nakonec jsem si zvykl) vedou hudbu směrem k vrcholu, celé to efektivně podbarvují klávesy (místy se zvláštním „space“ zvukem), kytary a basa staví hutný podklad, který nás nenechá vyklouznout a hrne nás před sebou, a celé to všechno nakopávají bicí – strojově až nechutně přesné, dokonale zapadají do celkové atmošky! Outro je zase povídání – zakončení příběhu o Noční rase.
Uf… tak takové to je. Mrzí mě, že jsem je propásl na minulém AllMetal festu, ale vím, že tato kapela hodně koncertuje po republice (kdo je nezná – jsou to Češi), takže je určitě ještě budeme mít možnost na nějakém fesťáčku vidět.