Autor: 82 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Chain-Driven Sunset

SIX DEGREES OF SEPARATION - Chain-Driven Sunset

Chain-Driven Sunset sice šestistupňovým separátorům vyšla již vloni, ale jelikož je propagace kvalitních, a toto slovo velmi zdůrazňuji, tuzemských kapel věcí takřka vlasteneckou, bylo by trestuhodné nevěnovat, této stále ještě aktualitce, pár řádek i na Marastu. Ostatně už předchozí deska se mi líbila, byť s odstupem je její hodnocení přestřelené a dnes bych jej viděl na velmi kvalitních 8 bodíků.
Chain-Driven Sunset nenabízí stylový posun, ale naopak vyjasňuje dosavadní profilování kapely do zajímavého střetu střednětempého, temného rocku s expresivním zpěvem a dejme tomu rychlejší, atmosférické gotiky, s výlety do progresivněji laděného střídání temp a nálad. Oproti Triotus se sice v průměru maličko zrychlilo, ale tupačky á la From Twilight to Dusk zde budete hledat marně. A nenechte se zmást úvodními dvěma skladbami Visionary, plnící spíše roli intra, a Diary, které se předchozí desce atmosférou blíží asi nejvíce. Zřetelným identifikátorem kapely je prakticky od začátku zpěvák/baskytarista Doctor,

review_974_px2

nicméně na Chain-Driven Sunset svůj hlasový projev posunuje k preciznější anglické výslovnosti a léta praxe se projevila i na daleko jistějších výškách. Hlas a práce s ním je prvním plus – je to řvaný zpěv nebo zpívaný řev? Možná byl/je/bude pro někoho příliš expresivním, ale jde si na něj velmi dobře zvyknout. Dokážete si představit ve Waltari jiné ječidlo než Kärtsiho či v OverKill pana Blitze? Já nikoliv. Doctor je z 50% to, jak SDOS zní, a zní dobře. Na čistotě a čitelnosti má zásluhu i studio Šopa, ale bylo-li by možno příště zapracovat trochu více dynamiky, přiostřit a zhutnit, budu jedině rád. Stávající kabátek mi přijde příhodnější pro nenáročně rockově hrající kapelu, ale SDOS mají přeci jen větší hudební ambice a bylo by škoda je patřičně nezdůraznit. Ale pojďme dál. Za bicími se velmi sympaticky tuží Pickard (takže taky žádná změna), právě jehož rytmické pestření hry přichází často velmi nečekaně (tudíž vhod) a ponejvíce nechává upomenout na mistry progresivního řemesla (jakýpak bubeník patří mezi Pickardovi oblíbence, ha?). A abych nezapomněl na kluky kytarové, tak i zde je vše na svém místě - Wlassoid & Canni se krásně doplňují a proplétají a pravidlo, že v jednoduchosti je krása naplňují hned několikrát (a chválím i sóla, God Strikes Twice válí). Bude zajímavé sledovat, zda-li se s další deskou kapela někam pohne a pokud ano, kam (momentálně probíhá nahrávání čtyřskladbového proma, opět v Šopáku). Bylo-li by to třeba směrem Neolazarus, můžeme se ještě dočkat zajímavých věcí – více sekaček, více melodických výjezdů, více hrubého i

review_974_px3

vypjatého zpěvu, třeba i více basového dunění? Bodová rezerva tu stále je.
Takže děkuji chlapci za příjemně prožitý čas při psaní a poslechu, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo (zvykněte si :-)) a snad brzy na nějakém tom koncertíku.
A jako aktualitu dodávám, že Six Degrees Of Separation jsou nominováni na letošní ceny Anděl 2007. .:. 8.2/10

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 8 out of 10.

Six Degrees Of Separation jsou díky „skřetímu“ projevu mainmana Radka, nejen co do domácí půdy, nezaměnitelní. Noví SDOS maličko šlápli na plyn bych děl. Prolíná se zde až powermetalová údernost s epickou provzdušněností na valivějších a melodických motivech, kde se skladbu od skladby mění jednotlivá atmosféra; zásluha kytar. Určitě by u 6° nebylo od věci místy zmínit i přívlastek post, dal by se předřadit k doomu i rocku, ale taktéž, u minulé nahrávky to Loo zmínil, až blacková dravost. Bylo by ale v případě této kapely uměním, kdyby člověk uvedl všechny vlivy, protože nejedou zajetými brázdami, a tak vás Zábojníkovci klidně vytrhnou i hardrockovým či téměř až stoner partem nebo provoní moonspellím latexem a šlehnou tak přes záda gotickým bičíkem. A takto by se dalo vážně pokračovat. Jediné, co bych snad vytkl, by byl chudší zvuk tomů, postrádají maličko hutnost, ale to už je jen kosmetika. V „Kde domov můj“landu je to nahrávka vysoce nadprůměrná a mířící až k jeho vrcholům.
A na závěr ještě jednu pochvalu… pěkné by bylo zmínit, že tri-band je kapelou, která by jako jedna z mála tuzemských zasloužila i etiketu Czech Made pro vývozní zboží.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Six Degrees Of Separation, metal, doom metal, Chain-Driven Sunset, alternative metal

aktuálně

diskuze