Sarajevo je pro české posměváčky spojeno zejména s legendárním „tak nám zabili Ferdinanda“. Zaměříme-li pátrací oko na tamější hudební scénu, asi se většině z nás nevybaví nic, pročež je nejvyšší čas to napravit. Z hlavního bosenského (a hercegovinského) města dorazilo do města Marastu CD Silent Kingdom.
A jelikož trocha historie nikoho nezabije, stručně o kapele - současná čtveřice maníků staví svou hudbu na základech, táhnoucích se až do roku 1999, avšak z původního obsazení vytrval pouze kytarista Amir Hadžić. Hudební otisk do historických análů se jim zdařil v podobě dvou demáčů, jednoho EP a dvou řadovek - Bloodless (2005) a Reflections of Fire (The Journey) (2006). Nemohu bohužel sloužit s retrospektivou předchozích děl, ale soudě dle názvů skladeb minulých (Under the Dark Winds of Forgotten Worlds, He Walks with Him, Snake’s Call), současných a vzezření kapely, asi se nepříliš spletu, označím-li tvorbu za černotou zavánějící, i když se zdá, že již tehdy koketující s melodickým death metalem střihnutým balkánským folklórem (myspace, doporučuji Trinity of Gods). A nejinak se to jeví i s novinkou Legends of an Old Grave.
Silent Kingdom nejsou žádné hudební lopaty a veškeré skladby jsou velmi dobře

zkomponovány a zahrány. Předsudky o nevyzrálosti balkánské scény by zde neměly být na místě (zde se musím kát, trochu jsem se poslechu obával). Šikovné balancování mezi blackem, melodickým severským death metalem, prog metalem (sic!) na jednu stranu nepřináší nic světoborného (od toho jsou tu přeci jenom jiní), ale na druhou stranu se ani zdaleka neblíží x-té kopii zavedených jmen právě díky prostoru věnovanému svému slovanskému citu pro melodii.
Už úvodní intro Buried Wisdom je příjemně načichlé balkánským folklórem (holt metaloví Kusturicové) a slovanská melodika vůbec je do jednotlivých skladeb umně pumpována skvělou klávesovou i kytarovou hrou principála Hadžiće. O tom, že právě on je hlavním mozkem skupiny přesvědčí hned druhá skladba, ve které klávesové sólo potěší hlavně srdce tíhnoucí ku (neo)klasice. Předpokládám, že Amir bude mít klasické vzdělání právě na klávesy. Největší prostor jim (sobě) dopřál ve ...Stay Awhile..., kde použil jak klasický zvuk piana, tak i syntezátorový.
I přesto, že kytarová sóla chválím, postupem času (a není třeba více než pár poslechů) začínají splývat. Variabilita klesá úměrně tomu, jak je používán víceméně stále stejný postup, stejně jako neměnný rytmus – sice to šlape, ale maličký úkrok k pestrosti by nebyl na škodu. Výjimku v tomto ohledu lze seznat třeba v The Kingdom of Fools a zejména ...Stay Awhile..., která je rozhodně nejvíce nasunutá do hájemství klávesovo/kytarových homodějovských soubojů.
Silent Kingdom to u mě mají za sedm (když jsou z teho Sarajeva) – kvalitně odvedená deska, dobře se poslouchající, ale poměrně rychle se oposlouchající. Pokud bych měl sáhnout po příměru, nejčastěji mi na mysl vyvstávají Depresy. Silent Kingdom jsou však nápadově výrazně slabší, přímočařejší (valivější) a

méně atmosféričtější. Koho by zajímala živá prezentace, bude mít možnost 30/04 Brno, 01/05 Zlín a 02/05 Kutná Hora. Nicméně ještě malá poznámka k počtu skladeb na závěr – ač v bookletu (i promo tiskovině, jinak velmi informativně vyčerpávající) je, stejně jako v samotném bookletu, pouze 8 skladem, CD jich obsahuje o tři více…