Je mi naprosto jasné, že v kontextu moderních žánrových propojení, v nichž lze hledat stále ještě neobjevené a nepoužité postupy, nebude právě tento mladý kvintet protinožců ze Sydney jedním z výstavních novátorů. Ovšem to, co jejich debutový snímek vydaný New Justice Records na samotný závěr roku 2009 předkládá, to se alespoň na tamější hudební poměry nevidí tak často jako kupříkladu větší množství škubajících se kapříků tuzemské deathmetalové scény.

V případě prvního poslechu se snad každého jako dotek líbivé múzy dotknou bohatá klávesová podbarvení, tedy microKORGová podbarvení Matta Wellse, v nichž lze spatřit vysloveně synthpop pasáže v lehce industriálním podání – Commence, Hearthquake!, Poetry’s Not so Pretty. Druhý poslech s sebou jako každý následný přináší již podstatně zásadnější atributy ambiciózního výtvoru s nekonvečními ohraničeními, jemuž ku kvalitním měřítkům dopomáhá nezvykle energická post-hardcorová základní linie rozvrstvené kompoziční celistvosti. Pakliže holdujete emocionálním melodickým riffováním a společným screamo vokálům, bude vám právě Daylight Through the Nightlife tím nejlepším kvalitativním utvrzením. V případě Worth It, Sea of Smiles předvádí kytarové duo, že patří k elitním střelcům žánru; melodická rozhranní kytarových riffů berou společně se sekundujícími vokálními pasážemi doslova dech a zúročují vše, čemu se od svých kolegů ADEPT, BORN OF OSIRIS, A LINE BOFRE THE OCEAN naučili. Steve Faull tvoří vokálními rozhraními velmi barevnou spleť všemožných, nemožných i těch krkolomnějších vokálů, do nichž jsou přimíchaná efektová zbarvení, častokrát používané čisté vokály, mluvená i sborová frázování – Worth It. V případě Hearthquake! mě zas do kolen dostává výrazná, ničím nezastiněná emocionalita, se kterou se kvintet neohroženě ukazuje ve světle poměrně rádiovějších tracků. Rychlostními limity neřízená To All Aspiring předvádí kapelu v ryze post-hardcorovém odstínu melodické inteligence. V ní tkví i přes mladý věk profesionální nadhled dlouho hrajících persón s adekvátně kvalitní produkcí, která se ku spokojenosti všech trendových současníků velkým obloukem vyhýbá typickým metalcorovým klišé.

Mluvit o výtečném zvukovém hávu, v němž si vychutnáte každé vokální či instrumentální osazení společné i individuální, není v tomto případě zapotřebí. Důrazně však zvedám prst nad popovými refrénovými pasážemi Part with Pride, Breathe, v nichž se s trochou smůly a tendencím k lepším zítřkům (budoucí popularitě) kvintet rychle zapomene a ztratí tak na své současné síle a mladistvé upřímnosti. Pakliže se tak nestane, troufám si říct, že tu máme dalšího žhavého adepta na rozsáhlá světová turné, která snad budou jako kupříkladu pro Finy CIRCLE OF CONTEMPT nikdy nekončícím snem.