Autor: 85 Uživatelé: 71 Tvé hodnocení: hodnoť
Satyricon

SATYRICON - Satyricon

Satyricon přicházejí s nečekaně vyklidněnou deskou, která je na hony vzdálená jejich předchozí tvorbě, nicméně funguje výborně. Nebo jen prostě: „Tohle není Satyricon!“ Deska je asi zatím největším (i negativním) překvapením letošního roku.

SatyriconBezejmenná novinka Satyricon se objevila tak nějak v tichosti, bez velkých očekávání a přiznejme si to na rovinu, překvapila, jako letos zatím ještě žádné album. Jasně, pokusů posunout black metal alternativním směrem tu již bylo samozřejmě hodně (DHG, Ulver, Wolves in the Throne Room anebo třeba poslední Dimmu Borgir) a konečně i Satyricon samotní se snažili vždy nadhazovat jeho nové varianty, nicméně to, s čím přicházejí na své novince, tu asi ještě nebylo.

Album je od black metalu v jeho klasické podobě (rozuměj mizerný, chřestivý zvuk, bzučivé kytary a rychlé klepačky), ale i té teatrální, symfonické, dost daleko. Zůstal sice stejný Satyrův skřehot, ale hudebně je nahrávka (nejen na poměry kapely) dost vyklidněná. Album nikam nespěchá, ubíhá zvolna, má měkoučký, dřevní zvuk a zní docela archaicky. V jistém smyslu je přesunem do metalového pravěku, nicméně nečekejte lacinou heavymetalovou šaškárnu á la Darkthrone. Temné blackmetalové dědictví je u Satyricon stále cítit, a to především díky krásně zachycené atmosféře soumraku a blížící se temnoty (viz výborný, vše vystihující obal).

Ovšem, jak se říká, ďábel se skrývá v detailu. Když se totiž zaposloucháte do Satyrovy kytary, odhalíte, že přes prvotní primitivní, minimalistický dojem, hraje jednoduše geniálně. Neschovává se za hlasitý rámus jako v minulosti a obnažen zamířil přímo k podstatě. Jednoduché, avšak velmi účinné riffy fungují výborně a navíc jsou skvěle podtržené Frostovými bubny. Po produkční stránce vůbec vypadá deska překvapivě dotažená, vše je jasné jak facka a vše krásně vyzní, včetně čistého vokálu S. Hoyema hostujícího v baladě Phoenix.

Satyricon studioPointu alba asi nejlépe vystihují stěžejní skladby Our World, It Rumbles Tonight a The Infinity of Time and Space - plíživě gradující nápadité věci se silným kytarovým riffem, které jsou na rozdíl od předchozí agresivní tvorby Satyricon spíše tiché, klidné, částečně doommetalově epické, mají ovšem napětí, atmosféru. Je ale třeba si všimnout, že, ač je proměna kapely vpravdě veliká, nejde úplně do základu. Skladby jsou stále dostatečně metalové a najdou se jak odkazy na black´n´roll z Now Diabolical, tak na prastaré blackošské tvrďárny. Vše je jen zabaleno do nového zvukového kabátu a zahrané s nadhledem a jistou „stařeckou vyklidněností“. Výsledkem je tak nejen „něco jiného“, ale i příjemně variabilní a nečekaně pestrá a vyzrálá deska, kterou by od Satyricon čekal asi málokdo.

SatyriconNetřeba připomínat, že Satyr s Frostem již před lety pochopili, že klasický black, který hráli na Nemesis Divina, pro ně není úplně to pravé ořechové a snažili se vždy hledat nové cesty, ale teprve teď podle mého našli tu správnou, na které mohou zestárnout s grácií a noblesou, jak se na správné ikony stylu sluší a patří. V této souvislosti mě napadá přirovnání k sice žánrově rozdílným avšak podobný přerod absolvujícím Mastodon, kteří také podobným způsobem na posledních deskách vyměkli, ale své minulosti se nezpronevěřili. A stejně tak i Satyricon, jedna z prvních a zásadních kapel legendární norské scény, má na podobnou pozici stárnoucího mentora i právo a zkušenosti.

Tipuju, že fanoušci starých alb a vůbec ortodox blackeři budou valit bulvy a kapelu zatracovat, nicméně pro mne (blackem tolik nezatíženého posluchače) se jedná o velmi příjemnou a zajímavou desku se silnou atmosférou, která daný žánr představuje v decentní a překvapivě přijatelné podobě.

Recenze dalších autorů

  • Rated 6 out of 10.

SatyriconDá se říct, že skoro žasnu nad tím, čemu všemu se ještě dá říkat black metal. (To ale občas nad žánry obecně.) SatyriconSatyricon je „přiblbe“ očouzenej stoner/heavy occult rock a dalo by se většinou své stopáže nazvat ucajdaným emo bl…rečíkem (Nocturnal Flare), ale cyp s tym. Spustíte-li album a odhlédnete-li od Satyrova vokálu, nedokážu si představit, že by se prakticky cokoli z něj na některém z jejich bývalých trůnů mohlo usadit, ale furt, byť udiven tou inspirací v klasickém metalu, poslouchám. Jenže pak přijde Phoenix a důkaz toho, že duo Norů, které už léta po fázi vývoje v black´n´rollové těleso není schopno napsat pořádnou blackovou mrdu (proto bych prominul), definitivně ztratilo soudnost. Jako, přátelé, nejsem žádnej hejtr, ale co je moc, to je moc… pak desku už vypínám s drkotajícími zuby a pocitem, že Quorthon s celým nordlandským ručníkem na čele připravuje ve Valhalle pro Satyra s Frostem pořádnou porci „krve ohně smrti“.

Dobře. Tak ještě jednou, uklidnit se, zapomenout na Phoenix a co se na Satyricon dosud odehrálo a zkusit desku od její druhé poloviny, která začíná, a teď to prozradím, skvělou Walker Upon the Wind. Podkladové mefistovské vokálové skřeky, sem tam industriální prozvuk, parádní tempo… asi bych měl tu hlášku o neschopnosti dua napsat pořádnou blackovku vzít zpět. Pak už ale Satyricon zas navlečou svůj black´n´rollový Kabát a dohrají desku vcelku uspokojivě, ač výrazně ve stylu úvodních skladeb, až do konce. Jednou šlapavě s Nekrohaven, jednou blackově svižněji s Ageless Northern Spirit, pak s bathoryovs(epic)kou The Infinity… a finišují krátkým epilogem Natt a je (na standard verzi) konec. Až na „tu hrůzu” uprostřed to celkově dává smysl, ale tohle je Satyricon a proklamovaná budoucnost žánru? (Aspoň že ten Ihsahn má rozum.)

SatyriconCo si o albu myslet? Satyr umí pracovat s médii a veřejností, tudíž na album bylo natěšeno nejedno, i neblackové, ucho. A celkově se tento přístup, dle mě, odrazil i v obsahu alba, kdy nehledě na to, co Satyr hlásil, ve finálním produktu má odlišně jinačí podobu. Asi to není úplně špatná deska, ale těch několik fajn nebo funkčních momentů mi na její výraznější vytlačení nad průměr nestačí. Tohle prostě „není” Satyricon, tohle tak ňák dokáže složit „každá“ kapela. Sicky jako „milovník” klasických metalů, dívím se, bere, já ne.

Možná je takto tahle deska zamýšlena. Však co jiného než humbuk (protichůdných názorů) okolo ní je pro její úspěch a osobní seznámení fanoušků s ní potřeba. Satyricon si to sice mohou dovolit a odvaha jít dál/se posunout jim nechybí, ale zas neradno všechny posluchače jako beznázorové ovečky úplně podceňovat. Není se třeba ničeho bát, avizované zlo (tedy black metal v hudební ani zvukové podobě, až na super obal) se nekoná.


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   sicky:
jazzko, chlape, tvrdit čtenářům metalovýho serveru, že metalový zpěváci neumějí zpívat, a přitom další větou přihodit, že metal už leta neposloucháš (a tudíž o něm víš kulový), je trapas. Upřímně, chápu, že každý má svoji pravdu, ale honit si ego tím, že budu metlošům vypisovat, jaký že jsem to znalec jazzu, je nonsens. Nezapomínej prosím nato, že metal poslouchají především ti, které ta tvoje hudba sere :)

a ad Skladba Phoenix, ta je dobrá právě proto, že ten zpěv je tam takový jaký je, zvláštním způsobem nedokonalý, podivný, se zvláštní náladou, a hlavně zapamatovatelný. Technika, oktávy, ječáky, atd..to samo o sobě neznamená nic
  


Tak trochu se to otáčí proti mně, ač není žádný důvod, nejsem s nikým v rozporu. Trochu si to shrńme:
Phoenix je zazpíván dobře (v rámci žánru), skladba se mi líbí a i celá deska.
V metalu se nehraje příliš na zpěv, důležitá je spíš instrumentální stránka a to se asi (dle tvrzení zde diskutujících) nezměnilo ani za posledních 10 let, nebo ano?
S jazzem jsem tady nepřišel jaksi sám, ale byl jsem vyzván k tomu, abych uvedl zpěvačky, jež se líbí mě, tak jsem to udělal. Je to problém?
Jediné co tvrdím je, že metal nepotřebuje ty nejlepší zpěváky a tak tam ani nejsou (nebo jenom poskrovnu). To co někdo považuje za dobrý zpěv, jinému třeba trhá uši, s tím se nedá nic dělat. Pokud se někdo chce hádat o kvalitě zpěvu, ať si najde učitele zpěvu a podebatuje se s ním. Já o tom nikoho přesvědčovat nehodlám, dovolil jsem si pouze vyjádřit svůj názor.

Další diskuze na toto téma už mě přestává naplňovat a tak další vaše připomínky ponechávám bez reakce.

Děkuji za smysluplné příspěvky a jsem rád, že jsem třeba někomu i rozšířil obzory. Na oplátku jsem dostal tipy na několik zajímavých kapel.

Ale aspoň se tady ta diskuze trochu rozhýbala, no ne..? :)

napada me asi 97 dobrejch metalovejch zpevaku, z fleku. ale taky takt nejak médl zrovna kůli zpěvu neposlouchám

jazzko, chlape, tvrdit čtenářům metalovýho serveru, že metalový zpěváci neumějí zpívat, a přitom další větou přihodit, že metal už leta neposloucháš (a tudíž o něm víš kulový), je trapas. Upřímně, chápu, že každý má svoji pravdu, ale honit si ego tím, že budu metlošům vypisovat, jaký že jsem to znalec jazzu, je nonsens. Nezapomínej prosím nato, že metal poslouchají především ti, které ta tvoje hudba sere :)

a ad Skladba Phoenix, ta je dobrá právě proto, že ten zpěv je tam takový jaký je, zvláštním způsobem nedokonalý, podivný, se zvláštní náladou, a hlavně zapamatovatelný. Technika, oktávy, ječáky, atd..to samo o sobě neznamená nic

   bizzaro: taktze :) Einar Solberg (Leprous - treba nová deska Coil), Spencer Sotelo (Periphery - skladbyyy... Ji, Have a Blast, Scarlet), Russell Allen (Symphony X, tohle je vic heavy/power, ale je hodne svuj), Joe Duplantier (Gojira, priklad metalovyho zpěvu, treba skladba L'Enfant Sauvage), Dan Tompkins (Skyharbor, ex-Tesseract - album One), Warrel Dane (Nevermore - klido neco z The Obsidian Conspiracy), Eric Kalsbeek (ex-Textures, deska Silhouttes), Mikael Åkerfeldt (Opeth, skoro cokoli, ale dej si neco z poslednich dvou alb treba), Jørn Lande (Ark - Burn the Sun)... treba takto :)  
Až budu mít čas, určitě se na to podívám, zatím dík za podrobné tipy..
   gorth: ad jazz, ok, jak ses tu rozepisoval o opeře jako jediné osobní cestě dál, představil jsem si něco jiného, mě ten žánr jako takový moc nebaví, s výjimkou Norska, odkud mě baví skoro všechno, švýcarských minimalů a nějakých roztroušených náhod (experimentálnějších)... ale už dlouho jsem ty klasičtější věci nezkoušel, tak dám tvé tipy
ad hledání, ono by to dost možná stačilo napsat do yt, s oklikou přes google do půl minuty, no ale to je jedno
offtopic: chudáci Satyricon
  
Neříkám, že to třeba nebude jinak, ale posun ve vnímání hudby je (alespoň u mně) věkem opravdu znatelný a já se nerad vracím zpátky, takže logicky mi vychází, že bych měl směřovat spíše ke složitějším hudebním útvarům, což klasická hudba (včetně opery) bezesporu splňuje. To sem ale nepatří, to je nakonec každého věc, kam a kdy se vydá.
Youtube! A víš, že mně vůbec nenapadl? Já ho moc nepoužívám, nikdy jsem si na něj nezvykl, jsem asi "old school" :)) Ale na rychlé "skouknutí" určitě postačí, tak příště zvolím tuto jednodušší cestu..
Satyricon, proč chudáci? Jakože kam se zvrtla diskuze pod recenzí jejich desky? No, nakonec na tom tak zle nejsou, vždyť jsem je vlastne hodně chválil.. :)
   lemmy: ..jakože třeba mě to jako pecka debata připadá, a strávil jsem na ní víc času a lepšího, než s novýma satyricon :)  
To je fajn, k tomu by přeci diskuze měly z principu sloužit.. vyměnit názory a případně se dovědět něco nového.. Těší mě, že se diskuze prozatím nezvrhla do vulgární roviny plné osobních invektív..
   anonymous: Přijde sem člověk, kterej očividně z metalu nezná nic a začne poučovat, že metalovej zpěv stojí za prd - všichni se toho chytnou a začnou ho přesdvědčovat, že to není pravda... Ajajaj.  
To, že neznám kapely, které dnes aktuálně frčí mě jako diskvalifikuje z veřejné debaty? Za 10-20 let zas nebude další generace znát ty dnešní kapely, smiř se s tím..
Diskuze je o desce Satyricon a o zpěvu v kontroverzní skladbě Phoenix. Nikde nikdo nenapsal, že metalový zpěv stojí za prd, naopak, metalový zpěv je super a do metalu patří. Za prd stojí akorát takový zpěv, který si hraje na něco, na co nemá a to platí obecně v jakémkoliv žánru..

Je vidět, že tu chybí Abbbrrro. Přijde sem člověk, kterej očividně z metalu nezná nic a začne poučovat, že metalovej zpěv stojí za prd - všichni se toho chytnou a začnou ho přesdvědčovat, že to není pravda... Ajajaj.

jo, přesně, gorthe, chudáci satyricon.

hele, mně třeba přišlo super vůbec to převedení debaty do roviny, co je pro vás v hodnocneí zpěvu důležitý. technika, charisma apod.. a jsem rád, že ta moje vkladka vyzněla ironicky

   gorth: ad pf: pecka příspěvek (jinak řečeno, naprostá klasika, čekám, kdy se u těchhle tvých větiček objeví ©;))   
jestli on to tentokrat peťa nemyslel vážně :D jakože třeba mě to jako pecka debata připadá, a strávil jsem na ní víc času a lepšího, než s novýma satyricon :)

ad pf: pecka příspěvek (jinak řečeno, naprostá klasika, čekám, kdy se u těchhle tvých větiček objeví ©;))

ad Corey: dobře:) rozpoznatelnej možná, ale v takové až moc "procítěné" sféře:)

ad jazz, ok, jak ses tu rozepisoval o opeře jako jediné osobní cestě dál, představil jsem si něco jiného, mě ten žánr jako takový moc nebaví, s výjimkou Norska, odkud mě baví skoro všechno, švýcarských minimalů a nějakých roztroušených náhod (experimentálnějších)... ale už dlouho jsem ty klasičtější věci nezkoušel, tak dám tvé tipy

ad hledání, ono by to dost možná stačilo napsat do yt, s oklikou přes google do půl minuty, no ale to je jedno

offtopic: chudáci Satyricon

Tvé hodnocení:

Tagy:

black metal, Satyricon, doom metal, stoner metal, viking metal, post-black metal, rock, hard rock, sludge metal

aktuálně

diskuze