Každý rok v předvánočním období otevřeme šuplík s promáči a se zavřenýma očima 

vybereme náhodně jedno CD, které zrecenzujeme.
Budete-li nás ještě upomínat, jste z losování vyloučeni.
S pozdravem,
MarastJakCyp.

ReMoLAB aneb deska, o kterou se Rubufaso Mukufo nemusej s nikym dělit.

RM nahradili kytaristu a přibrali zpěváka. Podobně jako ehm…nejmenovaná personálně propojená kapela se RM ubíraj směrem k hardcoru, ale tohle mi připadá spíš jako lehký „vyměknutí“ než „progrese“ z Germ of Erorr.

Oproti splitkům je debut takovej umírněnej, trochu víc se tu hopsá a tupe. Vyřvávací vokál mně osobně moc nevoní, verze „hácéčkář se zácpou“ už je lepší. Harmonizovanej growler spíš jenom doplňuje řvouna nebo s nim jede unisono.

Nejřív mě ta deska skoro nebavila, tak jsem si jí rval do hlavy násilím. Pak mi začala připadat celkem dobrá. Tak jsem ji protočil ještě desetkrát a mám jí pro změnu plný zuby. Navíc nevím, co mám psát a tak z toho teď dělám slohovou práci na téma „Jak jsem poslouchal ReMoLAB…"

Jo, deska má pěknej obal, můžete si vybrat mezi kulatým a okousaným cédéčkem. Na konci „Vzkazu“ je Kryl a mě bavilo nejvíc první splitko, druhý bylo o něco slabší a tohle mi připadá nejslabší.

Každopádně v tuzemsku i zahraničí se to líbilo.

Zhodnotit poslední studiovou desku ostravských Rubufaso Mukufo pro mě byl docela oříšek. Oproti jejich dvěma splitkům (s Opitz a s DEoAG) na mě totiž při prvních posleších působila poněkud rozpačitě, i když jsem vlastně zprvu nedokázala popsat proč...

Snad to zapříčinil trochu garážovitý zvuk nebo pocit, že je tam těch hardcorových vlivů možná až moc. Určitě se na tom podepsala i má údajná nadsazenost na zpěvy (že Bizzi? :)). Proti kombinaci několika stylů zpěvu nic nemám, ale konkrétně na tomto albu mi to někdy přijde zbytečně překombinované a tím pádem i lehce škodící. Co se týče instrumentální stránky: kytary toho moc nepředvádějí, prakticky po celou dobu jedou dost podobnou linii a v porovnání s předešlými nahrávkami kapely jako by jim chyběly ty správné grády. A bicí? Ty jsou překvapivě dost upozaděné a bez nějakých extra zajímavých nápadů.

Ovšem na druhou stranu... někdy se říká, že v jednoduchosti je síla, a pokud člověk v ReMoLaBu nebude hledat něco víc, než tam je, pak své posluchačské ucho uspokojí. Deska roku to na grindové scéně asi nebude, ale své místo tam určitě má. .:. 5/10