Máme tu jednu starší věc, LP R7/T11, která teprv nedávno vyšla na cediči. Ravelin 7 se tu prezentují 3 songy ze zmíněného splitu a taky 3 skladbami z Seveninch ep. Tuhle starší tvorbu Ravelinů s původním zpěvákem mám asi radši než novější vály. Jde o emocore klasického ražení, splitové songy jsou o něco divočejší, ale míň technicky zvládnuté, trošku se opakují. Zato vály ze Seveninch jsou vyhranější, experimentálnější a podle mě snad nejlepší co ravelini udělali (ale pokud máte raději rokec, sáhněte po novém albu, viz. Recenze). Nečekejte žádné vyklidněné indie, ale vložky tohoto typu zde najdete taky.
T 11 znám podstatně míň a tak jsem byl zpočátku poněkud zaskočen ne zrovna čitelným zvukem (kopák je nazvučenej děsně!). Podstatně větší šrumec, než R7, ale i zde najdem dost kliďánkových pasáží, do kterých si jen tak broukají basa s kytarou, chvíle šptání a pak se opět rozjíždí emocionální sypec. T11 se mi líbí spíš ve chvílích, kdy si hrají se zvukem, když moc sypou, je to velice rozhárané a na mě až moc rozjeté (a to myslím jak zvukově, tak rychlostně :o)). No a na dlouhé opakující se pasáže sem nikdy nebyl.