Psychotic Despair mě již delší dobu, prostřednictvím koncertních vystoupení, přesvědčovali, že mají na to být jednou tahouny české extrémně metalové scény. Jedním ze zásadních kroků k dosáhnutí této mety pak bezpochyby je vydání debutového cd, na kterém si konkrétně Psychotic Despair dali opravdu záležet.
O tom, že si kluci chtěli vše pohlídat a nenechali nic náhodě, se přesvědčíte záhy. Krom kvalitního hudebního obsahu (což je bezpochyby základ) nám totiž poskytli i patřičný zvukový kabát a v neposlední řadě také vypiplané grafické zpracování, jež je opravdu netradiční a velice působivé. Do detailu propracovaný digipack je pastvou pro oči a zároveň velice originálně a vtipně řešený. Jestliže platí, že obal prodává, mají Psychotic Despair vyhráno.
Rozhodně se ale nemusíte bát, že byste kupovali zajíce v pytli, pokud alespoň

trochu víte, co od Psychotic Despair očekávat, neměli byste být zklamáni. Hudební obsah eponymně pojmenovaného debutního cd, který se pohybuje někde na pomezí tanečního (gore) grind coru (krásné polka tanečky) a nadupaného death/grindu, je totiž velice vyzrálý. Cd se skutečně neposlouchá vůbec zle, to ani náhodou, ale stejně si myslím, že hlavní předností kapely budou živá vystoupení, kde podobná muzika vynikne daleko lépe. Pokud ovšem patříte mezi příznivce daného žánru, s Psychotic Despair neprohloupíte, bez ohledu na jejich mládí patří mezi českou špičku.
Mě osobně více sedí ta hrubší death/grindová poloha, z které je cítit zdravá nasranost a nekompromisnost, v které ovšem postrádám lepší vokální projev. Je docela škoda, že se vokál většinu času utápí jen v grindovém kvičení a řvaní, myslím, že hluboký deathový chraplák by jako zpestření vůbec nevadil a lecjaké pasáže po nějaké masáži á la Pyrexia přímo volají. Nutno dodat, že Psychotic Despair jsou asi přeci jen víc grind a tupa tupa výjezdy nás provází celou desku, což asi mnohé potěší, ovšem jak říkám, já si v tomto případě více polebedím v těch spíše death/grindových rubanicích. Z celé desky mi přijde asi nejsilnější prostřední trojlístek Whisper of Anal, No Latex No Fun, Piss Gesichter, který krásně ukazuje sílu a překvapivě i vyhranost této pražské bandy. Trošku mimo mi přijde song Why? s opravdu „zvláštními“ výkřiky, které mi do celkového projevu nesedí, a já bych raději u Psychotic

Despair něco jiného než vtípky. V tom vidím možná největší problém desky, její jakousi rozdvojenost, jež nám na jedné straně nabízí brutální pasáže, která vás (hlavně živě) postaví do latě a zní svým způsobem „vážně“ a „seriózně“, na druhé straně spíše grindové výlety, které jsou typické svou rozvernou, odvázanou atmosférou a působí spíše odlehčeně. Legrace není nikdy dost a smyslu pro humor si cením, ale v tomto případě bych mnohem raději viděl více rozvinutou tu první, serióznější část.
Psychotic Despair vydali debut, který si rozhodně zaslouží pozornost, oceňuji jeho dotaženost: povedl se jak zvukově, tak i hudebně. Nyní už asi bude záležet hlavně na vkusu každého z vás, ale pokud máte rádi death/grind a nevadí vám ani spíše gore grindové tanečky, myslím, že si na této desce parádně smlsnete. Mě poslech tohoto alba, které poskytuje dostatečné množství skutečně výtečných a zábavných pasáží, skutečně bavil.