Alfonso Cuarón je považován za jednoho z nejuznávanějších komerčních tvůrců dneška. Po průlomové Mexické jízdě a důkazu, že i z Harryho Pottera se dá udělat docela dobrý film, dostal velký rozpočet, volnou ruku od Universalu a vrhl se na sci-fi.

Píše se rok 2027 a svět je v troskách. Londýn je posledním místem, kde vláda drží nepokoje jakž takž v normálu. Pokud je tedy normální, když kavárna, ve které jste si právě koupili kafe, vyletí do povětří, protože skupině teroristů se nelíbí, že Británie nepřijímá běžence. Proč? Lidé totiž z neznámého důvodu ztratili schopnost plodit děti. V tomhle světě žije i bývalý aktivista, nyní úředník a alkoholik Theo Faron (Clive Owen). Jeho bývalá družka Julian (Julianne Mooreová), hlava teroristické buňky, ho velmi nevybíravým způsobem požádá, aby ochránil mladou dívku, která je pro lidstvo více než důležitá. Je totiž těhotná.

Potomci lidí nejsou filmovou sci-fi v pravém slova smyslu. Civilizace, jež nemá budoucnost, nevynalézá nová auta a nenavrhuje nové oblečení. Proto Cuarónův Londýn vypadá až na pár detailů jako ten dnešní. Cuarón sám přiznává, že se hodně inspiroval obrázky nedávno minulých nebo současných konfliktů. Spolu s několika scénáristy volně adaptoval stejnojmenný román P.D. Jamesové, jedná se však o scénář s jasnou představou, jak bude příběh vypadat na plátně. Cuarón nepředkládá žádnou vizi budoucnosti, nebuduje do detailů antiutopický svět, nehledá příčiny neplodnosti, která vede svět do záhuby. Sice určitým letmým způsobem ukazuje na problémy současného světa a varuje před jejich možným vyhrocením, ale Potomci lidí jsou v podstatě jen o jednom jediném. O naději. Což paradoxně neznamená, že by film působil kýčovitě, povrchně nebo prázdně.

Důvodem tomu jest vytříbená filmařina. Cuarón a jeho dvorní kameraman Emmanuel Lubezki totiž dokázali (pro komerční snímek) netradičním způsobem snímání, pesimistickými barvami a nepochopitelně dokonalými vizuálními efekty vybudovat takovou atmosféru, že leckterý divák u filmu zapomene dýchat. I když rytmus vyprávění se místy ždibíček zadrhne (třeba při rozhovoru o ztrátě syna), většina filmu je naprosto strhující a jakékoli zaškobrtnutí vynahradí (a skryje). Scény, ve kterých se střílí ze samopalů, rodí se děti a vybuchují několikapodlažní budovy nám tvůrci předkládají v dlouhých nesestříhaných záběrech. Téměř absolutní absence nadhledů a ruční kamera, která v dynamických scénách tancuje vždy někde poblíž hlavního hrdiny, vzbuzují až dokumentární dojem. Takže když na ní přistane několik kapek krve, ani vás nenapadne, že by nemusela být pravá. Triky jsou tak vypilované, že v podstatě sledujete porod v přímém přenosu bez jediného střihu! Atmosféru výborně doplňuje i hudba, která je hodně slyšet hlavně v závěru v uprchlickém táboře. A také se kupodivu najde prostor pro humor. A to dá sakra práci, aby uprostřed přestřelky bylo vtipné, že v improvizovaném zákopu už není místo. A aby to zároveň nebylo nepřístojné.

Velkou příležitostí byl snímek pro Clive Owena, který si konečně vyzkoušel velkou roli, ve které nesleze s plátna. Vypadá věrohodně unaveně a odevzdaně (jeho hrdina opravdu nemá co ztratit), což ho při stylu natáčení asi nestálo moc sil. „Choreografie“ Owena s kameramanem byla předem do detailu připravená a nazkoušená, protože kdyby jeden z nich stál jen o metr jinde, znamenalo by to další dlouhou klapku. Nezvykle ležérní Michael Caine jako vlasatý pěstitel trávy (protože ta na rozdíl od sady na spáchání sebevraždy není legální) je ohromně roztomilý. Roli Juilanne Mooreové není třeba komentovat, sami pochopíte proč…

S odstupem několika dnů najde člověk na Potomcích lidí nějaké ty malé chybičky, většinou obsahové. Jenomže po dlouhé době se mi stalo, že jsem se před kinem musela zastavit a pořádně se po dvou hodinách znovu nadechnout. A film, který označím za „dech beroucí“, nemůžu hodnotit jinak než maximálním počtem bodů. Jděte na Potomky lidí a jděte na ně do kina, jinak ochudíte sami sebe o fantastický filmový zážitek.

---- --- -- - -- --- ----

Velká Británie / USA, 2006, 114 min

Režie: Alfonso Cuarón

Hrají: Clive Owen, Julianne Moore, Michael Caine, Danny Huston, Charlie Hunnam, Chiwetel Ejiofor, Pam Ferris, Peter Mullan, Claire-Hope Ashitey, Oana Pellea