Popravdě, kapelu Portugal. The Man jsem si zapamatoval jako seskupení se zajímavým jménem a nepříliš zajímavou muzikou. Nové album jsem nijak dramaticky nevyhledával, spíše se ke mně dostalo náhodným kliknutím a následným tokem dat a dále si pak vedlo víc než dobře v mém žebříčku "poslechnu si později" alb, pěkný čas tedy na disku nic nedělalo a flámovalo. Ale pak jsem se jednou zhluboka nadechl a zahálení učinil přítrž a hned jsem věděl, ajej, tady se něco stalo, něco co se mi bude líbit.
Ne že by snad Portugal. The Man překopali svou hudební koncepci nějak do základů, ty zůstaly stále stejné, staví se na lehce progresivním indie rocku s přesahy k folku, hard/south rocku, občasnou elektronickou vložku a nezbytnými melo vokály kmitajícími ve výškách. Ale ihned poznáte, co že za kapelu kluci od minulé desky objevili a celý ten rok poslouchali, hudba samotná totiž silně zmarsvoltovatěla a je jí to jen ku prospěchu. Kde byl vokál už lehce načichlý na desce minulé, tady se už místy bez jakýchkoliv zástěrek pohybuje v těch správně

teplých volt výškách, stejně tak se vypůjčují hudební postupy a to vše se přidává ke konvenčnějšímu, usedlejšímu základu. K úchylárnám Mars Volty mají kluci sice pořád daleko a nejspíš na ní ani zas až tak zblízka koukat nechtějí, nicméně tohle přiblížení jim rozhodně pomáhá, kde jen může. Nová poloha jim evidentně daleko víc sedí, páč Church Mouth oproti minulým deskám působí daleko energičtějším dojmem, ubylo kopání příkopů a jiné těžké upocené práce, nedupe se, nohy zlehkly a uši se radují. Ne že by snad duté pasáže úplně zmizely, pořád při pořádném proklepání na dutinky narazíte, nicméně spousta prázdných prostor se uspokojivě zaplnila, poměr mezi zábavou/nezábavou se obrátil tím správným směrem a konečně tu máme album, které stojí za víc poslechů než alba předchozí, pro přesnost za víc než jeden.
Příjemné překvapení, příjemný poslech, jméno kapely sice pořád slibuje víc než dostanete, ale alespoň už vás kluci nešidí o kilogramy, ale jen o deka. Lahůdkové teple vysoké vokály, vcelku široký, tu více, tu méně, zvládnutý žánrový záběr, a hlavně přitom konečně člověk nezačíná po dvou minutách koukat po zajímavých partiích spolucestujících v tramvaji, nedejbože si občas i začne pokradmu podupávat...