Stephen King je bezpochyby jedním z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti. A neživí ho jen honoráře a masový prodej jeho knih, ale také prodej autorských práv filmovým produkčním společnostem. Přitom podle Kinga se netočí jen horory, protože King nepíše jen horory. Vždyť Vykoupení z věznice Shawshank se na ČSFD drží neustále mezi pěti nejvýše hodnocenými filmy! Ale nebudeme se pouštět do filosofování o žánrových rozpětích, protože Pokoj 1408 je horor. Nic víc, ale taky nic míň.
Je pravda, že poslední dobou pod označení horor vecpete v podstatě cokoli, u

čeho se může divák párkrát leknout nebo se tiše vyzvracet do kelímku od popcornu. Takže jako na horor jdeme na celkem povedené kousky jako Hory mají oči, ale také na zoufalé pokusy jako je Hostel (nedej bože Hostel II). Jako horor bývá označována i série Vřískotů, i když její kvality jsou hlavně v nadhledu, s jakým ji Wes Craven natočil (za horor by ji sám jistě neoznačil). Je snad úplně zbytečné zmiňovat se o degradaci, kterou utržila kvůli svým pokračováním celkem povedená jednička Saw. A pak se nemůžeme divit, že mládež dnes nad Psychem jen kroutí hlavou a ptá se, co je na tom filmu tak úžasného. Nějak jsme si zvykli, že bez počítačových triků, seker v hlavách a potoků krve (nebo trochy té japonské duchařiny) už nás filmaři nějak neumí děsit. Jenomže právě zdánlivě klidné, ale velice důsledné budování atmosféry v rukou páně Kubricka způsobí, že při závěrečném střihu na zmrzlého Nicholsona v Osvícení sebou divák trhne. Při posledním záběru? Proč ne, i proto je to majstrštyk. Pokoj 1408 má hodně společného právě s Osvícením. Nejen autora předlohy.
Mike Enslin (John Cusack) je spisovatel ne moc slavný, ale za to hodně cynický. Jeho „oborem“ jsou místa se strašidelnou minulostí, ačkoli v nadpřirozeno nevěří. Ačkoli sám na nadpřirozeno nevěří, jezdí po hotelích a spí v pokojích, kde došlo k něčemu hodně ošklivému. Jednoho dne obdrží pohled s fotografií hotelu Dolphin v New Yorku, na kterém je jediná věta: Nevstupujte do

pokoje 1408! Mike si automaticky spočítá, že součet cifer v čísle dává dohromady 13, a ačkoli je to asi jen trik nějakého vtipálka, byla by to docela pěkná závěrečná kapitola. Jenže problémy nastanou již při rezervaci, protože ředitel hotelu Olin (Samuel L. Jackson) pokoj za žádnou cenu nechce Enslinovi poskytnout. Došlo tam totiž k více než 50 úmrtím (i přirozeným, včetně utonutí ve slepičí polévce) a Olin již o další problémy nestojí. Mike se však nenechá zviklat a s lahví zatraceně drahé skotské se ubytuje. Již během prvních minut však pozná, že Olin měl pravdu: „It´s evil fucking room“. Další hodinu se před jeho očima (nebo v jeho hlavě?) budou dít neskutečné, šílené, nesmyslné a děsivé věci. Bude Mike prvním, kdo vydrží v pokoji 1408 déle než hodinu?
Řekněme si to na rovinu, žádnou lekačku či vyvražďovačku před sebou opravdu nemáme. Ano, párkrát se leknete (třeba když se zapne rádio) a poteče i krev (většina však ze zraněné Mikeovy ruky), ale na tom tenhle film opravdu nestojí. Jeho základem je koncentrované šílenství. Hodina událostí, které následují jedna za druhou a jen minimum z nich dává smysl. A právě ty, které jsou pro Mikea smysluplné (setkání s mrtvým otcem, znovu vzbuzený žal nad smrtí dcery), ho udržují při zdravém rozumu. Na rychlosti, jakou Mike propadá šílenství, je zřetelné asi jediné poselství snímku (co si budeme povídat, filosofie to taky není). Jak je lidská mysl křehká a jak rychle přicházíme o rozum, když věci okolo nás nedávají smysl. Co vlastně Mikea terorizuje? Je to samotné Zlo, pokoj jako celek nebo snad ředitel Olin v ledničce? A není to jedno?
Je pravda, že velezkušení bratři Weinsteinové už produkovali ledasco, a proto si umí neomylně vybrat ten správný tvůrčí tým. Mladý režisér Mikael Håfström sice v Hollywoodu natočil jen Hru s nevěrou, zkušenosti v oblasti hororu má však z domácí tvorby (ze Švédska). Samuel L. Jackson, jak víme, umí být ďábelský na požádání. Ačkoli zde nedostává příliš prostoru, balancuje se zjevnou jistotou na hraně mezi démoničností a přehráváním, aby nedovolil hlavnímu hrdinovi nevstoupit do pokoje. John Cusack je téměř v každé scéně a ve většině sám. Projde obrovskou škálou emocí od odevzdaného cynismu přes zoufalou hrůzu až po sebevražedné šílenství a všechny mu věříte. Protože kdyby Cusack, sám věřící v nadpřirozeno, věci jako lekání se „bluescreenových“ duchů a balancování nad digitální propastí neuhrál, film by nefungoval. John Cusack je sice stále nenápadný, míjí ho velká ocenění a robustní popularita, suverénně si však surfuje mezi Hollywoodem a nezávislou scénou a zdá se, že ho to baví. I po zaplacení dvou relativně žádaných herců zbyly z rozpočtu 25 milionů dolarů peníze na slušné triky, odpovídající oldschool výpravu a klasicky hororovou filmovou hudbu.
Všechno tu sedí, všechno je nastaveno na tu správnou míru. Je Pokoj 1408 od literární předlohy až po casting opravdu jen sázka na jistotu? Možná ano. Ale na druhou stranu, udržet pravou míru všech aspektů filmu, mít všechno pod kontrolou a ještě vše udělat s relativně staromódním vkusem není pravděpodobně zase tak jednoduché a apriori ziskové. Navíc obsazení je kvalitní, jméno Cusack však není zrovna typickým tahákem. Možná je tedy všechno úplně jinak, každopádně z kina budete určitě odcházet spokojení. Ne roztřesení a vylekaní, ale s kvalitním zážitkem.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2007, 94 min
Režie: Mikael Håfström
Hrají: John Cusack, Samuel L. Jackson, Mary McCormack, Tony Shalhoub