Autor: 92 Uživatelé: 68 Tvé hodnocení: hodnoť
False Highs, True Lows

PLEBEIAN GRANDSTAND - False Highs, True Lows

Nic než s matematickou přesností podaná disonantní nenávist. Co víc si přát?

Plebeian GrandstandJak se z chaotic hardcore úderky stane blackmetalové těleso? Své o tom vědí francouzští Plebeian Grandstand. Při bližším ohledání to dává smysl, země žabožroutů má léta silnou jak post/HC/screamo, tak černokovovou scénu. Kvartet z Toulouse ovšem ušel za dekádu své existence neuvěřitelný kus cesty. Dlouhohrající debut How Hate Is Hard To Define zní ještě jako poměrně standardní epigon starších Converge, Coalesce nebo na Marastu známého spolku Gaza. Před deseti lety toho bylo plné cédéčko; zamotané rytmy, neučesané kytary, zloba a zmar, krkolomné riffy, většinou vyšinutý řev. Autentický projev, jak ze sebe a svého hudebního nástroje dostat veškerou nahromaděnou zlobu, negativitu, hněv… Dvojka Lowgazers už míří „černějším“ směrem, přibylo sypaček, zvuk kapely se přitom krásně metalicky zocelil, čímž soubor získal na ještě větší údernosti a agresivitě.

Ale to byl pořád jen pouhý nástin věcí horších, které teprve měly přijít. Trojka False Highs, True Lows je už totiž čistá fúze disonantního blacku a mathcoru. Na první poslech naprosto neuchopitelná věc – 35 minut pokroucených nervních kytarových akordů, které jsou k sobě slepeny nelogicky arytmicky, 35 minut trvající disonantní sonický atak, kde se nemůžete chytit vůbec ničeho, jenom nějaké neznámé atonální mlhy. Skladby jsou sice plné klasických sypaček a i náznak „riffů“ tu naleznete, najít jejich začátek a konec je ale práce pro vraha. Plebeian Grandstand na své třetí desce znějí, jako kdyby se Ion Dissonance zbláznili do Ordo Ad Chao od Mayhem. Dokázali neuvěřitelně propojit technickou stránku věci (na milisekundu přesné zvraty, nepravidelné opakování nápadů, matematicky složité kompozice skladeb a velká četnost všech jejich součástek - záměrně se vyhýbám slovu riff) s navozením totálně bezútěšné atmosféry krajiny světa po atomové válce. Srovnání můžeme najít i jinde. False Highs, True Lows zní jako černější verze mathmetalového milníku Within Dividia od kanadských The End. Po 12 letech od tohoto alba člověk opět zažívá podobný stav chaotické extáze, při níž chybí země pod nohama – pokroucené takty, harmonie jdoucí do nikam, neustálá instrumentální panika a do toho všeho lidský křik připomínající řev raněného zvířete. Toulousané přitom stále pevně stojí na HC kořenech, díky čemuž na poli zloby, vzteku a zoufalství nechávají své blackové souputníky pomalované warpaintem v roli směšného komparsu.

Plebeian GrandstandPodobně těžko stravitelnou směs postHC a černoty přinesli před lety na svém druhém počinu jedineční Lengsel. Ti jsou ovšem mnohem variabilnější, Plebeian Grandstand oproti tomu všechno sází na jednu kartu. Na albu nenajdete ani závan nějaké naděje na zlepšení, vše se odehrává v odstínech šedé až černé barvy, ať už soubor sype, hraje pomalu nebo dronuje, nehraje nic jiného než depresivní kakofonie, kterým se nedá uniknout a nikam před nimi schovat. Ačkoliv muzikantské schopnosti všech zúčastněných jsou tady neoddiskutovatelné, hudebníci nijak nedávají svou virtuozitu okázale na odiv. Sypající bicí Iva Kaltcheva, neustále kvílející kytara Simona Chaubarda nebo zboosterovaná basa Olievera Lolméde jsou tady spíše hrůzu nahánějící instrumenty než normální hudební nástroje. Album funguje jako celek, vytržení jakékoli skladby znamená ztrátu kontextu v tomhle neutuchajícím atonálním proudu. Zvláštní je, že soubor nijak neztrácí na naléhavosti v intermezzech, která vyplňují mezery mezi skladbami nepříjemnými ruchy nebo noisem. Samostatnou kapitolou je předposlední Tame The Shapes, která je zosobněním principu valící se sněhové koule. Zprvu je to pouhé kytarové vybrnkávání disharmonických figur, které se v poslední třetině změní v monolitická sludge kila následovaná sypačkou a několika vrstvami kytarového noise, které smetou z povrchu zemského poslední zbytky života. Čirý běs, armageddon, vyhlazení, apokalypsa. Takhle by ta deska mohla klidně i skončit, ale ne, samotné finále ještě obstarává nasypaná Eros Culture. Ta je paradoxně nejvíc čitelná a tak vlastně až zaráží její zařazení na samotný chvost alba. Ale na adjektiva jako „chytlavé“ nebo dokonce „hitové“ můžete hned zapomenout.

Plebeian GrandstandJakákoliv absence nějakých záchytných bodů (ve srovnání s těmito Francouzi třeba takoví Ulcerate píšou přehledné písničky), absolutní důraz na bezprecedentní a až násilnou negativitu celé nahrávky, činí z False Highs, True Lows hodně nestravitelný kus. Svým způsobem ho můžete brát jako zhudebnění odvrácené stránky dnešního zběsilého, nesrozumitelného a na techniku zaměřeného světa. Působí chladně, odcizeně, depresivně. Nic pro plebs, jen pro otevřené hlavy. Ale i těm může tato nahrávka způsobit psychické potíže. Ultimátní záležitost.

 

názory redakce (vyjmuto z alba měsíce)

- chtěl jsem už minulý měsíc, ale protože mám dřív promo, deska by zbytečně zapadla. Čili teď… tuhle kapelu musíte milovat, neb ona… ona vás nenávidí. (bizzaro)

peklo a síra, Frantíci vyhodili sludge a minimalizovali math a hrajou black metal jak kráva, velké dubnové překvapení. (brutusáček)

- ještě více Deathspell Omega revival než na Lowgazers. Tentokrát méně minimalistické a nasrané, byť hardcorová dravost stále zůstává. Vyhrocené momenty jako například závěr desky jdou PG velmi dobře. (mIZZY)

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Vynikající deska, souhlas. Z tohoto ranku, tj. plus minus post-black/mathcore, ještě doporučuju loňské Noise Trail Immersion (https://noisetrailimmersion.bandcamp.com/).

Jasně, není to natolik originální, že by hráli na nějaké nové nástroje nebo vymysleli totálně nové hudební postupy, na které ještě nikdo v dějinách hudby nepřišel. Někdy stojí za poslech i něco, co je prostě dobrý standard, co bere nejlepší z nějakého trendu. PG jsou součástí určitého trendu posledních let, který podle mě bere počátek ani ne tolik v DsO a Mayhem, jako spíš u desek Celeste z roku 2010 a Altar of Plagues z roku 2013. Nicméně i v rámci tohoto mikrotrendu PG v roce 2016 přinášeli něco svého, měli vlastní ksicht, slova z této recenze si určitě zaslouží.

AS+js: tak já bych se tentokrát asi ozval i kdyby to Ondra nepsal, ale nechci bejt alibista a samozřejmě vím, že kdybych si projel některý historický flejmy, tak bych se kolikrát asi hodně divil co psal Ondra i já

"do toho, co tu svého času jeli abro, střap a 666, to má extrémně daleko" - jako jasně, to byla úplně jiná liga, sám jsem na to myslel... mezi námi děvčaty, sám se divím, ale asi jsem si odvykl, nevim... stárnu asi/nebo mi některý věci teď už víc vadí (?), těžko říct....

"přijde mi, že si dost často konstruujete slaměný panáky (bubáckej/true black metal, názor, že protivníci v diskuzi tvrdí, že mají jedinou pravdivou pravdu, ...), vůči kterým se pak vymezujete, i když na druhé straně nic takového není" - tak na to jsi přesně kápnul, bo my to vidíme v uvozovkách úplně opačně a proto "vždycky" ten flejm :-D

každopádně, za mě v poho a sejdeme se pod Daughters jak psal kotek :-)

Nu jo, ale tak nějak se za mě dostávám na začátek, co v tomhle žánru vyšlo zajímavého/lepšího negenerického za posledních 5 let, tím mám namysli „nablecklé/dissonantní/chaotic hc“. Kapely/desky které mají nějakou vazbu/kořeny v hc/chaotic hc a měli vývoj podobný PG.

Projel jsem si vaše tipy (skaphe a wormlust trochu znám, jute gyte jsem ochutnával a zajímavý), svarti, do, dhg, ulcerate, gorguts a i lychgate jasný, ale pořád to jsou vesměs „metaly“ (minulost jute gyte neznam).

Jde mi, že se tu mluví o diss žánru jako celek, a DRnec to nespecifikoval když chtěl doporučení, kam zahrnujete tohle všechno (samozřejmě + rozházená elektronika to jsou sféry spíš už pro JS , nebo klasika) a ten může být/je rozmanitější než hudba PG (třeba Jute je šílenej blázinec) ale spíš by mě zajímal okruh kapel alá PG, co kolem nich vyšlo "lepšího", napadají mě celeste?

Ale třeba mi to nabídne po letech jejich label...

Osobně tuhle desku za generickou v žánru nepovažuji

si neodpustím, i pro bizze (ano, poměrně mě to baví, co se dá dělat.p) - do toho, co tu svého času jeli abro, střap a 666, to má extrémně daleko. gábo, mj. si všimni, jak se to vyvíjelo - moje poznámka k recenzi - satanův souhlas se mnou s (imo) vcelku nevinnou poznámkou, že to ondrovi vlastně závidí - můj obsáhlejší post o tom, co vidím jako alternativy (bez jakéhokoli rozebírání recenzenta) - ondrův trk, že jsem zlej elitář - moje lehce podrážděný odseknutí, ve kterém recenzentovi do ničeho nenadávám, všechno se to týká recenze, 17letej kluk funguje jako vysvětlení toho, jak na mě to nadšení v recenzi působí.
na marast chodím asi 10 let, tak to beru tak, že se všichni trochu známe a víme, co kdo poslouchá a zná, no..

přijde mi, že si dost často konstruujete slaměný panáky (bubáckej/true black metal, názor, že protivníci v diskuzi tvrdí, že mají jedinou pravdivou pravdu, ...), vůči kterým se pak vymezujete, i když na druhé straně nic takového není. na zamyšlení.p

   gába: "jak dlouho posloucháte muziku" kterou bych nepoužil fakt nikdy :-)   

ty třeba ne, ale DR jo (mám to asi i někde uložený heh), hele já chápu, že hájíš kámoše, ale oproti tomu, co tady v minulosti povýšenecky hlásil on jsou moje hlody pořád slabý "srandatrkání" (mj. proti 17 letýmu fakanovi jsem se taky ohrazoval - viz. níže, i když ve smyslu, jak to JSt potom vysvětlil, dejme tomu...) ... ale už bych minimálně tenhle rozměr této diskuze dále nerozvíjel :)

ok, v pohodě. pravda že diskuse zkresluje, já taky nechci extra vypadat že tady brečím do polštáře
a tím že "na to jsem už starej" určitě nemyslím klasickou formulku "jak dlouho posloucháte muziku" kterou bych nepoužil fakt nikdy :-) jen, že můj náhled na některý věci je jinej než třeba před deseti patnácti lety, ale tak to je asi normální
abro mi vytanul na mysli, tak jsem to nadhodil - srovnávat tě s ním nechci, ono to ani nejde neb abro byl fakt velkej unikát :-)

gábo: hele ona ta internetová komunikace "zkresluje", mně to fakt nepřipadá tak vyhrocený, jak se snažíte s DR vykreslit, ad pičování do lidí, ty tolik ne (i když taky už jsi třeba na bruta hlásil, tuším, že u Dysrhythmia? něco o tom že cca "tohle už snad není o osobním vkusu" = ultimátní pravda?), ale Ondrovi rozhodně není podobný styl pičování (a povyšování se) vůbec cizí, tak ať tady pak nebulí... jediná možná pravda není a nebude, nicméně na tu recenzi jsem fakt valil bulvy, tak jsem zareagoval... ad bludy - mně ty tvoje různý srovnání a přirovnání přišly fakt úplně zcestný, vytržený z kontextu/ů (a reality), viz. níže tak sorry no :) (a ano, důležitý je zdůraznit "ve svejch letech", popř. jak už dlouho poslouháte tuhle muziku :)) - kdybych citoval Ondru - "tím hůř" :) ) ... mně to jako sranda celkem přijde, nechápu že se tak rozčiluješ/te (do abra to má ještě fakt daleko/je to jinde)

lemmy: jo těch cca 20-30 by mohlo sedět, na mě je to až až... nevím, jestli bych tuhle desku PG nazval vyloženě tupou kopírkou, každopádně patří v rámci té skupiny k těm generičtějším, méně osobitým (nerovná se, že vůbec), viz. co jsem psal v prvním a druhým příspěvku... nicméně šlo hlavně o to, že nechápu, jak to v dnešní době a potom co v tomhle žánru v posledních letech vzniklo může někoho takhle "ohromit" :)

kotek + šéf: no tak fajn, on by to totiž zase takovej flejm snad ani nebyl a to trkkkání k tomu občas tak nějak patří... jenže... jediná možná pravda (ne ta fakt nikdy není a nebude) a osobní invektivy (vzpomínka na abra...) nakonec tuhle debatu totálně zabily... upřímně, ve svejch letech nejsem vůbec zvědavej na kecy že mám bludy apod, potažmo že recenzent je náctiletej fakan co nic neslyšel... takže mohla třeba bejt trrrk/flejm sranda, ale takhle na to fakt seru

Tvé hodnocení:

Tagy:

False Highs True Lows, Plebeian Grandstand, black metal, metal, mathcore, noisecore

aktuálně

diskuze