Americká Phobia se zpracováním obalu šoupla mezi zástupy newyorských kapel zamilovaných do Bin Ladina. Skupina nikdy nebyla typickým levičáckým sdružením, z čehož se vždy vzdalovala svou muzikou. Byli spolu s Brutal Truth prvníma sypačema, který začaly používat kromě gruntů taky ječáky; dlužno dodat, že obě kapely to jaxi objevili a rovnou dovedli k dokonalosti. O jejich kvalitách se přesvědčil i Raymond Herrera z Fear Factory hned na úsvitu kariéry Phobie, když jim pomohl nasypat první EP.
Serenity Thorugh Pain je dozlatova propečený crust sypačkama a emo core pasážema, ale předchozí Means Of Existence je přeci jenom lepší modýlek, o čemž se můžete ostatně přesvědčit na CD reedici. 23 songů/45 minut je přijatelný poměr. Nečekejte tedy nějaký nudný kytarový Bizzaroviny, v rychlej jednoduchosti je síla!!! Lyrika není nijak typicky crustersky hloupatá, kritizuje politiku, sociální stavy, ovšem podání se zdá být inteligentní.
Na jaře tohoto roku plánuje Čurby tour s jzd kombem INGRO (maj už i zapalovače!!!!!), tak se můžem pokochat výborným koncíkem jako tenkrát kdysi na Ladronce.