Popíc(c s háčkem)i Paulson pěkně zapadají do škatulky melancholických kytarovek, jejichž hlavním poznávacím znamením je kus pořádné melodie, která umí upoutat a tím pádem se samovolně zálohovat do mozkových buněk odpovědných za paměť. Tudíž je možné, že si skrze všelijaké denní (samozřejmě i noční) činnosti několikrát přehrajete celé album All at Once, aniž by byl jakýkoliv zdroj hudby kapely Paulson nablízku. Gramofonky v hlavě – přece se točí!
Co také mimo silné melodie nemůže chybět? Přesně tak, hodně moc dobrý zpěvák,
takový, co má silný, charismatický, příjemný a líbivý hlas, ale nejen to, takový, co s ním umí i výborně pracovat – tu přidat, zjemnit, zakřičet, smutně-odevzdaně povyprávět, s obrovskou nadějí pohladit, případně i popravit. Instrumentální potenciál muzikantů nepřekvapí, žádných závratných výkonů se nedočkáte, které teda nelze ani v tomto druhu hudby očekávat, tady jde úplně o něco jiného, o navození té správné nostalgické nálady. Strohé bicí, jistá a pevná basová linka, kytara, která umí vypustit v tu správnou dobu ten nejvhodnější tón – posloupnost tónů, a do toho upřímný hlas zpěváka.
Dobrý den, gratuluju, jsi chycen. A pořád se točí. Album je písničkové - sloka, refrén, v jednotlivých peckách finišující, vyvážené – posmutnělé i rozpustilé. Nic na All at Once nenudí, a to říkám-píšu se vší nezodpovědností, takže ještě
jednou, nenudí! K zaslechnutí je skočné rošťáctví Dredg, ne až tak úplně depresivní Engine Down, ale nejedna virtuální slzička skoro ukápne (my tvrdí metalisti, nikdy, jako že nikdy ... no tamto), a třeba i takový Minus The Bear. A bude se točit.
Vložit komentář