Tak se nám po nějaké době opět ozval Shindy a jeho vydavatelská Productions. Ve spárech zase uvízly slovenské stálice Pathology Stench s jejich již třetím albem a nutno ihned na začátku podotknout, že deska oplývá fantastickým zvukem kytar, ale nijak výrazně nezaostávají ani další nástroje. Po několika posleších mi povylezla basa (a doufám, že ještě povyleze, páč to stále nestačí) a u bicích bych jinak udělal virbl a tolik nesamploval breaky, ale přivykl jsem. Sound je ale jinak čistý a díky zdvojeným kytarám (pěkná sóla!) docela mohutný a dá všemu vyniknout.
Celá deska se nese v intencích brutálního death metalu se zásmradem z ameriky, který nezapře kořeny v thrash metalu 90tých let. Tedy doby, kdy bylo občas hodně těžké identifikovat, zda šlo o death či thrash. Ukázkově bych vzpomenul třeba Sepulturu a jejich Arise (snad i maličko Beneath the Remains) či ze soudku Cannibal Corpse a Harmony Corruption od Napalm Death, jejichž vliv je na desce cítit – nejen v riffáži, ale celkově postaveném rifu s klasickým „skočným“ ND tupa?core?rytmem. Tím ale neříkám, že by PS vykrádali, jen uvádím, že v jejich death metalu jsou tyto vlivy/kořeny cítit. Ten je ale jinak našlapanej a má tah, nezabíhá do žádných krkolomností a nijak zbytečně nekomplikuje rytmy, což má za následek, že neotrlému deťákovi by se Nezpyred mohlo zdát trochu stereotypní, i přestože PS pokročili o pěkný kus dále. Skladby ale mají hlavu a patu, a to kurňa cením! I proto se taky Pathology Stench do mých análů definitivně zapisují jako vysoký nadprůměr.
Škoda jen, že poměrně hodně vysokou úroveň Nezpyred, ale i celé kapely, sráží výkon, přestože stále se lepšícího, vokalisty Bára (živě především!). Ta angličtina, některé frázování a barva, nenene…

10 / 35:40