Když jsem předloni psal o, v té době poslední desce Pandemie, Personal Demon, tak jsem ty svý kecy ukončil, že „Dvojka Pandemie je určitě z toho hóóódně lepšího, co od nás vzešlo a kapela

samotná se nachází přesně na hranici, kdy třetí deska opravdu prokáže, zda Pandemická nákaza zachvátí celou zemi, včetně nás všech. Věřím, že ano, maj to tam!“ A co byste řekli? Já myslím, že ano!!!
Pandemia se totiž zbavila všech svých neduhů, které by ji mohly řadit někam ke klasičtějšímu death metalu a opět postoupila o kus dál. Ale pěkný kus! Již se nejedná o thrashovinou nakaženého deathmetalce, již zde prakticky není stop po oldschoolu, vymizely nástupy nepodobné jedné polské kapele, které minulý týden zemřel exbicák (r.i.p. Doc!) atd. Téměř celý materiál se totiž nese v duchu peklařského smrti kovu, kde to i sírou zavání - ovlivnění kapelami jako jsou Immolation je citelné. Ale aby to nebylo všechno, na Riven je cítit i prstoklad nesourodých riffů Gorguts (třeba hned začátek The Outbreak či druhá půle Legion Beneath) nebo třeba mrazivost takových Thorns – téměř z toho leze až onen robotic blackish frost (např. zlomy ve Weight of Wisdom). Jediné, co mi na Riven ale trošku chybí, je pořádnej ryk

nebo ňákej démonhlas, kterým třeba disponují vynikající našinci Destroying Divinity, jenž by Pandemii ještě víc nakopl.
Tahle deska prostě má vše, co dobrá deska má mít – dobrý titulní vál, parádní nakládačku Stream of Destinies, proměnlivé skladby Weight of Wisdom, Legion Beneath a The Outbreak, rychlejší A Place Under the Sun, takovou jinou instrumentálku Despirited a poslední -také instrumentální- vybočující pomalou a klávesami podbarvenou All Alone.
Zkrátka. Kdybyste si pustili novou Pandemii, asi byste kapelu poznali jedině podle hlasu, až tolik se toho změnilo! Pak se taky nedivím, že, i když se již tolik nesype, ale o to více přemýšlí, může bend vydávat nejen u Metal Age (Evropa + Státy), ale aj v Jižní Emerice (Hurling Metal, Raw Force, Hybrid Music). Vzhůru do boje chlapci, držím Vám palce!