Dlouhou dobu jsou na české folk metalové scéně jedničkou Silent Stream of Godless Elegy (Relic Dances Osamělí. Nyní se ovšem zdá, že se vynořila konkurence. Ex-SSOGE member Hynek si založil kapelu (nebo spíše projekt – jak chcete, důležitý je ovšem fakt, že kapela funguje jen na studiové bázi, fanoušci koncertních vystoupení tedy moc radosti mít asi nebudou) Paladran, která ač jde trochu jiným směrem než Silenti, nějakým srovnáním se neubrání.
Především, obě kapely hrají metal, nedílnou součástí jejich hudby je folklór a využívají spousty tradičních lidových nástrojů. Ovšem nechá se najít i dost

zásadních rozdílů. Určitě je potřeba zdůraznit, že SSOGE jsou více doom metal, u Paladranu se nějakých zasmušelých balad dočkáme rozhodně méně často, naopak kolikrát jsou k slyšení až „rozjuchané“ folkové melodie a nálady. Paladran také více sází na kytarovou hru a dá se říct, že jsou celkově ve svém výrazu progresivnější a rozmanitější. Přes určité rozdíly si ale myslím, že fanouškům SSOGE by mohli Paladran přijít jako docela zajímavá akvizice a jestli máte rádi folk a metal, určitě si toto jméno zapamatujte.
Nahrávku Nodfyr jsem očekával s velkým napětím, kór když mi byla vřele doporučována a slyšel jsem na ní pouze samou chválu. Ovšem po prvním poslechu přišlo mírné rozčarování, nějaké hudební momenty mi přišly nevýrazné, nějaké mě naopak doslova uzemnily, zde by problém nebyl, přesto mi na projevu Paladranu stále něco nesedělo a nešmakovalo. Absolvoval jsem pár dalších poslechů a už jsem měl naprosto jasno v tom, že mé rozpaky jsou zapříčiněny vokálem a lyrickou stránkou Nodfyru. Kolikrát až poťouchlé texty, které je často brát s nadsázkou a humorem bych ještě přes srdce přenesl, ovšem projev vokalisty (který však dokonale koresponduje právě s texty) jsem již

nepřekousl. Nejsem schopen přesně a konkrétně říci, co mi vadí, snad ta již zmiňovaná poťouchlost projevu (vždy, když slyším dlouze zpívávaný „keltský tóóóón“, zježí se mi chlupy na těle), ale každopádně jsem si jist, že právě vokální složka desky Nodfyr mi vadí ze všeho nejvíc a v mých očích jinak velice kvalitní nahrávku trošku sráží. Jediné štěstí, že je Nodfyr z větší části instrumentální.
Upřímně řečeno, hned první skladba Kuthan mě příliš nezaujala ani hudbou samotnou a troufám si tvrdit, že patří k tomu nejnudnějšímu na albu. Oplývá sice zajímavou rytmikou a ostrými sekanými riffy (které mi evokovaly právě SSOGE), ovšem přijde mi až zbytečně natahovaná, rozplizlá a i přes nesporné světlé momenty (hlavně folkové vsuvky) mě chvílemi regulérně nudí. Zato druhá skladba Rustem, což je předělaná rumunská lidovka podle Taraf De Haidouks, je prog metalová jízda par excellance. Strhující rytmika a tempo, do toho perfektní melodie a opravdu GRADUJÍCÍ závěr. Nutno dodat, že skladba je instrumentální.
Třetí v pořadí jest Dolendag, což je melancholická, chvílemi akustická balada (tady si trošku protiřečím s úvodem, ovšem řekl bych, že je tahle skladba svou náladou a atmosférou spíše výjimkou. To jsou ovšem jen spekulace, uvidíme s full cd), oplývající příjemnou atmosférou. Předposlední Parhún je čistě instrumentální akustická skladba, která je opět velice příjemná a díky hostujícím nástrojům i velice rozmanitá. Výtečné jsou především akustické kytary, které v této skladbě doslova kouzlí. Moc pěkná skladba. V posledním songu Wasteland Suite se po pomalém, klidném rozjezdu dostáváme opět do metalovějších vod (přesto jsou neustále v pozadí velice tvořivé akustické kytary). Navíc zhruba v polovině skladby se na nás vyvalí nádherné až art rockové sólo, které mě doslova uzemnilo. Opět parádní věc, v které jsou jen opravdu decentně použity vokály, což je pro mě plus a musím zopakovat, že jediná skladba v které se opravdu zpívá – úvodní Kuthan – mi přijde nejslabší článek jinak skvělého alba.
Na desce je opravdu velké množství hostů (i to je asi jeden z důvodu, že Paladran není koncertně činný), takže pokud hledáte rozmanitost v nástrojovém obsazení,

může i vás Paladran uspokojit. Namátkou řeknu, že na desce můžete slyšet violu, kontrabas, housle, akordeon, flétnu, cello, hoboj. Paladran v sobě odráží vlivy jak moravského a valašského folklóru, tak i rumunského. Dle promo materiálu Paladran hledají nejen hudební souvislosti na pozadí tzv. valašské kolonizace, která během tří století prošla karpatským obloukem z Rumunska až k nám, na Moravu. Tento výňatek z promo materiálu, nechť trošku osvětlí a přiblíží inspirační zdroje Paladranu.
MiniCd Nodfyr nabízí velice vyspělý hudební materiál, který po instrumentální stránce nedoznává chyb. Stejně tak po zvukové, která je též velice nadprůměrná. Mírné rezervy vidím ve vokální stránce, která mi prostě nesedí a chvílemi i v zbytečně protahovaných pasážích, které pak zlehka zavání nudou. Nicméně velice se těším na další pokračování posvátného ohně (=Nodfyr) jež ponese název Dřevěný oheň.