Bohové keltští, pohanští a slovanští pozvedněte své kalichy v přípitku našemu novému potomku, který se zrodil ve slovenských lesích a jehož jméno zní Orkrist. Je mi potěšením představit vám jej v celé jeho kráse. Jak byl počat? Představte si středověký hrad v jehož podhradí se konají slavnosti na počest kohokoliv, hraje hudba, kejklíři kejklují, lid zpívá a baví se a tu se otevře brána, ze které se mezi udivené poddané vyhrne horda muzikantů vyučených ve hře na elektrické kytary, baskytaru a bicí. Dlouho se nerozhlíží a spustí své ódy na cokoliv (pozn. autora – na promo CD nemám texty, tak jen odhaduji z názvu písní a nějakých těch slyšených slovíček). Lid hledí s otevřenými ústy, ale hudba se jim zamlouvá, pohupují se do rytmu, brzy se přidávají ke kapele a všichni dohromady si užívají výtečného pagan – metalu.
Nejraději bych vám o tomto CD nic nenapsal, protože překvapení a potěšení z prvního poslechu je moc příjemné, ale to by byla divná recenze. Proto jednotlivé skladby popíšu na přeskáčku, abyste si to překvapení přece jen užili. Tak tedy co můžete očekávat: vokály se vyskytnou ve dvou rovinách – mužský chropot v různých polohách, který se však neobjevuje ve všech skladbách. Tam, kde byste ho čekali, není a nebo se objeví nenápadně během skladby. Ženský čistý vokál vnáší do hudby příjemné melodické linky. Obzvláště v jedné písni je nejprve melancholický ve středních polohách, pak se vyšvihne do výše a už vás nepustí. Oba vokály se během celého alba příjemně doplňují. Klávesy zde hrají důležitou roli, někdy soutěží s kytarou o melodii, jindy dokreslují náladu v pozadí, nějaké to čistě klávesové intro se taky najde. Kytary nejsou hlavním hnacím nástrojem, jak by se čekalo, někdy je škoda, že nemají tu údernost (nevím, jestli mají jednoho kytaristu nebo dva). Ale v celkové koncepci alba působí velmi příjemně svým temným nádechem. Sem tam nějaké sólo je přítomno. Basa není moc výrazná, ale její přítomnost na sebe upozorní bubláním v dutých tělních orgánech. Bubeník musí mít dobré hudební cítění, protože kopáky kopou tam, kde mají, činely nadlehčují celkové znění a přechody popohánějí skladby kupředu a podbarvují změny rytmu a nálad. V jednotlivých skladbách se objeví spousta nástrojů - flétnou počínaje přes různé nepopsatelné zvuky zmíněného středověku až ke kravským zvoncům (myslím).
Celkový dojem z tohoto debutu je velmi dobrý. Nevím jak dlouho toto album vznikalo, ale vím, že jeho následovník bude mít plné struny a klapky práce, aby jej předčil. Takže všichni, kteří máte rádi atmosférický pohanský doom/black, si udělejte u kapely Orkrist vykřičník, protože si myslím, že stojí za to se ponořit do řeky času a na voru Orkrist se vrátit o pár těch století zpátky.

38:51