Uběhly zas tři roky a další album kansaských tech-blasters Origin je na pultech. Zachovává vizuální koncept ústředního kruhu a konečně se i z nahrávky představuje – o něco deathmetalovější – vokál Jasona Keysera. A také je pro Origin debutovým počinem u nového, primárně blackového labelu Agonia.

Do doby, než dozní All Things Dead, úvodní mrda nové desky, je vše v pořádku. No v pořádku. Co od tvorby Origin očekáváte? Kanonádu rychlopalně odsekávaného textu a bicí smršťovky Johna Longstretha do arpegiii přeplněných, zběsile šílených kytar Paula Ryana? To v ní dostanete. I když… kytary mají hutnější, víc basující zvuk a riffing jakoby si lízl z jedovatého hada. Jo, akordy smrdí peklem, ale už jsme je slyšeli i na předchozí fošně Entity a dokonce v závěru desky Antithesis. All Things Dead posluchače rozhodně nevyleká a dost ho na následující půlhodinu navnadí.

Jenže co pak začne přicházet v následujících písních, je… přinejmenším neočekávané. Alespoň pro mne. S kartami, které rozdala předchozí deska, s těmi se hraje i na Omnipresent, a to dokonce včetně těch „uhvízdaných“ kytar jak tomu bylo v Commited; ty zde jsou hned ve třech písních (The Absurdity of I Am a poslední dvě). Entity ale Origin maličko vrátila v čase k útočnější podobě a zastihla, jak jsem už napsal, Ryanovu partu s hadříkem síry u nosu. Nebylo to tedy pouze nové zalíbení autorů, když tenhle pokus vložit do své tvorby něco nového Origin opakují, ale evidentně to v poslední době nebyla jediná látka, kterou k nosu přiložili.

Novou desku prezentuje kytarový, ultra tlačící zvuk (až se divím, že v něm nezaniká basa Mikea Florese), který vyniká obzvlášť v těch narovnanějších pasážích, kterých přibylo. Možná právě proto. Bylo by asi unáhlené tvrdit, že je to vlivem Jasona a případně jeho působením ve Skinless, ale Origin tentokrát mnohem více riffing rovnají a dostávají se i do vyloženě zpomalených a hutných poloh a nebojí se je podržet. Prostě, jestli se kdysi kadence jejich riffového střídání dala popsat kulometnou palbou, tentokrát je to spíše dělostřelecká kanonáda. Omnipresent tak, ačkoli se stále jedná o Origin, a tedy řádný extrém, bude po Entity (a příp. Antithesis) pro nezasvěceného nejposlouchatelnější a vlastně i nejpřístupnější deskou. Více metalů (Unattainable Zero, Malthusian Collapse), více blackingů (to aby lépe zapadli do katalogu nového chlebodárce), více srandy. A tu dostanete třeba v Source of Icon O nebo na Origin „úletové“ Redistribution of Filth - nedovedu si představit, kde jinde než na OEF by tohle vstřebali; nechtějte, abych konkretizoval, poslechněte sami.

Je mi jasné, že mít pozici subžánrového stylotvůrce, protože jinak se celková tvorba Origin nazvat nedá, je docela úděl. Je mi také jasné, že přijít na šesté desce s nějakou razantní obměnou svého žánru, je úděl taktéž, a navíc to s sebou nese i nejrůznější formy rizika, a já jsem toho se svým názorem důkazem. Co se však místy děje na Omnipresent, je zkrátka – i dramaturgicky (onanintermezza) – pokud ne nečekané, tak nezvyklé. V podstatě tu s The Absurdity... až na úvodní All Things Dead není žádná klasická kapelní vypalovačka, spíše jde o poplašené výpady (dokonce až grindcorového střihu - Thrall Fullcrum Apex a kus Redistribution…), ale celkově ubylo i poznávacích arpegií a totálního ultra blastingu. Asi mi tu trochu chybí pořádná riff-útočnost, zběsilá dynamika, animální nasranost. Origin totiž nově více hrají pro posluchače a dělají písničku a méně se nechávají unášet svými zvrácenými choutkami ve zběsilostech všeho druhu. Ale nezoufat. Forma (zvuk a stavba) protentokrát sice o něco více vítězí nad obsahem, Origin však na druhou stranu nestojí na místě, především netápají a vlastně i tak předkládají další porci hodnou jejich jména. Takže? Furt dobrý!