Tak od nové nahrávky Oblomov jsem čekal vše, jen ne to, že mě bude bavit. No, ale to jsem se trošku přepočítal... Má původní skepse byla zapříčiněna několika letmými poslechy starší tvorby Oblomov, která mě teda nudila až běda a přišla mi jako laciná kopírka CoF (teď mám na mysli úplně první demo The Final Destination, z dalšího EP jsem bohužel slyšel jen jednu ukázku).
Na novince Mighty Cosmic Dances je tomu jinak a mohu v podstatě říct, že v rukou držím profesionálně udělanou desku. Ať už výborný zvuk (což je obrovské plus nahrávky), tak i po hudební stránce se o žádný nevyzrálý průser nejedná. Z

čeho jsem měl již tradičně obavy – využití bicího automatu. I tady však musím říct, že má skepse byla zbytečná, protože automat je nazvučen hodně suverénně a vůbec (!) mi dojem z poslechu nekazí. Po hudební stránce se Oblomov pohybují někde na pomezí atmosférického blacku a melodického deathu (hlavně kytary) a v nějakých pasážích mám úplně pocit jako bych slyšel Španěly Alma Mater. Oblomov občas dochucují skladby klávesami, a co mě velmi potěšilo, je i zařazení saxofonu do 5 a 6 skladby (jak já zvuk tohoto nástroje v metalové hudbě miluju). Přestože není tak precizně zakomponován jako třeba na In Harmonia Universali od Solefald, jeho přítomnost velice potěší. V šesté skladbě 1 of the 4 zase chvílemi hlasem zpěváka i frázováním slyším našince Sorath, což rozhodně vnímám spíš jako pozitivum, jelikož svými sympatiemi k Plzeňským čertíkům se netajím (hlavně deska Vivomis En Perpetua Guerra je výtečná).
V čem vidím největší problémy? Hlavně ve dvou věcech: 1/ Ač MCD nechybí dynamika, agrese, melodičnost ani slušné nápady, občas mám pocit, že

poslouchám zbytečné „výplně“ a bezpohlavní pasáže, které tam jsou zařazeny prostě jen proto, aby se celkový čas skladby o něco protáhl. 2/ Zpěv – celé album nás doprovází pořád stejný blackový skřehot, nepopírám do této hudby se hodí a docela mě i baví (tak první 2 skladby), ale pak začne šíleně nudit a je hrozně monotónní. Hudba Oblomov je docela pestrá, škoda, že se o něco podobného nepokusili i u vokálů (občasné využití čistých zpěvů, nebo deathových poloh by dle mého názoru na škodu rozhodně nebylo).
Celkově deska působí dobrým dojmem, i když uvidíme na kolik poslechů vydrží. Musím konstatovat, že ze začátku mě bavila celkem dost, ale po nějakém šestém poslechu mě trošičku začínala nudit i v těch pasážích, které mě před tím bavily. Každopádně velký skok oproti minulým počinům a po odstranění pár much můžou Oblomov pomýšlet ještě na mnohem vyšší příčky, než je nadprůměrná česká kapela.